Film Once měl v sobotu českou premiéru na festivalu MOFFOM, a jelikož byl s předstihem vyprodaný, pořadatelé byli nuceni přichystat další promítaní hned na druhý den. Není se čemu divit, protože film předchází jeho silná reputace ze zahraničí. Po promítání přišli do sálu na veřejnou diskuzi hlavní hrdinové Glen Hansard a Markéta Irglová. Celkem očekávaně byla nejdiskutovanější témata spojená s pochvalou Stevena Spielberga a průběhem nízkorozpočtového natáčení.
„K filmu jsme se snažili dělat velké promo, jezdili jsme kam se dalo, ale když Spielberg řekl, že se mu Once líbí, věděli jsme, že reklamu už nepotřebujeme. Víc se už udělat nedalo. Na druhou stranu mě trochu štve, že jsou takové štemply potřeba, aby lidé přišli na film,“ vyjádřil se Glen Hansard.
Folková lovestory balancující mezi hraným filmem a dokumentem – možná takto by se dal Once neomaleně zaškatulkovat. Ve filmu se totiž mísí realita s fikcí. Ústřední postavy jsou pouliční kytarista Glen Hansard (zpěvák Frames) a kamelotka Markéta Irglová, kteří se potkají v ulicích Dublinu a zamilují se do sebe skrze své písničky. V reálném životě si Glen s Markétou prožili velmi podobný příběh. (Akorát se místo v Irsku potkali ve Valašském Meziříčí a Markéta neprodává noviny.) A právě touto zprvu necílenou autenticitou získává film opravdu pozoruhodné napětí a důvěrnou atmosféru, kterou umocňují i herecké-neherecké výkony obou hlavních hrdinů. Původní plán režiséra Johna Carneyho (exbasák Frames) byl do mužské role obsadit zkušenějšího herce Cilliana Murphyho, zatímco Glen Hansard měl pouze složit hudbu. A Markétu doporučil právě Glen. Takže obsazení, které jsme nakonec ve filmu viděli, je dílem blahodárné náhody.
Once vznikal s minimem financí. Všechny exteriéry jsou točeny bez komparsu. Nikdo nedostával honorář a ve filmu se objevovali přátelé na postech vedlejších rolí. V pouličních scénách se sice sem tam někdo podívá přímo do kamery, ale jinak to filmu nijak zvlášť neuškodilo, právě naopak, vše působí velmi přirozeně a nestrojeně. Spolu s krásnými melodiemi autorských písniček to vytváří dojem, že jste přítomni u něčeho pravého a filmařsky nestylizovaného, a to je právě ta dokonalá iluze pravosti, která z Once dělá skoro skutečnost.
Je to pouze příběh dvou nesmělých lidí, kteří mají nedořešené osobní vztahy, párkrát se sejdou, zahrají si spolu, zpívají si navzájem písně, které jsou adresované bývalým partnerům (paradoxně na základě toho se do sebe zamilují), a nakonec se k nim vrátí, aniž by si cokoliv vysvětlili. Dalo by se říct, že Once je o ničem. Je jako zvětšený detail ze života dvou lidí. Prostě jen tak, Jednou. Dokonce se v něm nedovíte ani jména postav. Nebo že by to nebyly postavy? {youtube}Vg0zRzoH9MY{/youtube}
Once je prostě kouzelný film. A jeho kouzlo spočívá především v písních, které jsou velmi tklivé a emotivní. Jsou to harmonické folkové písně s křehkými melodiemi a srdceryvným obsahem, které nezní kýčovitě, ale opravdu dojímají. Myslím, že hodně lidí si koupí soundtrack, na němž se objeví i písně, které se do filmu nedostaly, a bude si u něj představovat oblíbenou scénu z filmu. Průvodní píseň se jmenuje Falling slowly, kterou můžete znát již z Hansardova alba Swell Season , které vzniklo při nahrávání soundtracku k filmu Kráska v nesnázích. Zdá se to trochu jako recyklace, nápěv se tříští mezi různými projekty a přestává mít jednu konotaci. Vyždímání maxima z tak překrásné melodie se mi trochu zajídá, i když kdo ví, čí je to vina. Stejným procesem prošla i skladba Lies. Ostatní písně, tedy snad ještě kromě Leave, která se objevila na Swell Season, jsou již napsány přímo pro potřeby filmu.
Doteď si vlastně nejsem jist, zda byla hudba ilustrací filmu nebo naopak. Každopádně hudba funguje výborně sama o sobě, kdežto film by bez hudby utrpěl velký šrám. Nejlépe to však funguje dohromady. A možná by stálo za to vidět ho nejenom Jednou.
Hodnocení: 95 %
Once (Irsko 2007)
Režie: John Carney
Scénář: John Carney
Kamera: Tim Fleming
Střih: Paul Mullen
Hudba: Glen Hansard, Markéta Irglová
Hrají: Glen Hansard, Markéta Irglová
Česká premiéra: 25. 10. 2007
Napsat komentář