Daniel Bárta & Illustratosphere přichází po dlouhých pěti letech s dalším studiovým albem. Nový titul s názvem Animage se stejně jako předešlé desky pohybuje v podobných jazzových tónech, jimiž vykresluje svůj abstraktní, nikoliv však nesrozumitelný svět.
Illustratosphere: Animage
14 skladeb / 47:53, Sony BMG
Animage svým zvukem ve srovnání s Entropicture rozhodně nepřekvapí, protože Bárta se podle pořekadla jako dobrý švec drží svého kopyta. Kontroverzní proměnu v Bártově stylu prostě nečekejte. Za takové hrdinství v době, kdy kapely mění styl podle diktátu producentů, mu osobně děkuji. Přesto tu jistý posun je. Minulé album se možná až příliš utápělo v neurčitosti a melancholii. Nová deska je oproti tomu k posluchači vstřícnější a přímější. Hned úvodní písnička Eleisure Suite budí sice opačný dojem, ale snad je to jen obrana před lidmi posuzujícími album podle první skladby. Hned v další je to ten starý známý Bárta, hrající si se slůvky a přetahující se s melodií. A to je právě na celé novince to nejzásadnější.
Celá deska působí jako jedno velké hraní si a nejlepší na tom je, že vše působí přirozeně a v souladu celého alba. Díky své melodické vyváženosti a skoro až plochosti vás Animage nechá proplouvat lkavými pocity, ale najdou se zde i kontrastující momenty. Třeba Ozvěna Kantát působí mezi poklidnými písněmi jako vyložený protipól, ale to je v naprostém pořádku. Vtipná je kombinace písniček Jesus Online a hned po ní následující samopožehnání Doba s tebou. Ta má velmi podobnou stavbu textu jako gospelový chorál, stále se opakující „Ještě že se znám“ má účinek komické hypnózy.
Od Animage a ani od Dana Bárty nečekejte jednoduchost, zdánlivě nabízenou stále stejnými melodiemi a texty, připomínajícími metodu automatického psaní. Animage neoznačíte za přelomové, ale je prostě a jednoduše fajn, že má ještě někdo odvahu dělat příjemnou a jednoduchou muziku, která vás přinutí si odpočinout a občas se i zamyslet.
Napsat komentář