Domů » (Dvou)Recenze: Sporto – Honey Sold Out, More

(Dvou)Recenze: Sporto – Honey Sold Out, More

sporto-perex

Znáte Sporto? To je ta pražská kapela, co před časem (letí – tím
míním dva roky) vydala album na MP3 přehrávači. Tatáž kapela, která se
dává volně k dispozici – na internetu. Což ilustruje mnohé: Sporto jsou
hraví, jsou kreativní; Sporto nabízejí něco víc než ostatní (české)
kapely; Sporto perfektně reflektují dobu a své době rozhodně stačí.
V červnu vydali novou desku More. Do nich!

Honey Sold Out – 9 skladeb / 29:00 (Starcastic)

More – 11 skladeb / 39:11 (Deadred/Starcastic)

Sporto je banda týpků. Jedna hláška z jejich webu za mnohé: „Koncert
v Chapeau byl skvělej! Solidně jste to zajebali, škoda že jsem si nic
nepofotil“. Hm. Kluci se ale vyvíjejí, baví je hrát (si), baví je
objevovat nové hudební rozměry a rozhodně u toho i myslí. Jak je znát
nejen na jejich poslední desce.

Předchozí EP (které mělo sloužit jako výplň před vydáním
plnohodnotné desky) Honey Sold Out s modravým retro přehozem zaujalo
nenuceným (elektro-)folk-popovým zvukem. Twice Written Song
skutečně zní dvojmo – jako by se chlapci inspirovali „supportí“
popovou poetikou, jako by psali nejprve za ně, a pak za sebe. Jejich
angličtina je podobně školní, vokál podobně vlezlý. Možná parodie?
Možná poklona? sporto-text

Rules & Manuals & Advices zaznívá příslibem příjemné
ruchovitosti, nicméně nenechá ho rozvinout – trvá zoufale krátce –
pouhých 42 vteřin nestačí na intenzivní vytržení. Not Standing the
Line
pubertálně naivně předává pocit opravdovosti – chlapíci to
myslí upřímně, jejich sun skutečně vydává light; hloubku této skladbě
dodává introvertní kytarový rifík. Snake First Dynamo odlehčí
atmosféru posmutnělého východu (slunce), možná mi vadí Arabův vokál
(naprosto nearabsky unylý), čisté elektro tóny vyvolávají atmosféru
spíš než klučičí písničky – další skladba Local Gods nás zanáší
dál na západ, tam, kde se prohánějí pouštní křoviska, kovbojská
foukačka hypnoticky uspává a škorpióni šustí ve spacáku. The
Dogpower Calculator
je příjemně rozhozená – ano, jako když kočka
(nebo skutečně malý pes) pokládá tlapky na klávesy a píše
dada verše.

Vrcholem EP pro mě zůstává Not a Ticket Ticks a Clock, možná
proto, že v sobě mísí dosud oddělené polohy; a protože je pohotově
pravdivá, vlastně o spěchu, o ztrátách, o odcizení. Je smutná, nikoli
tklivě, dotýká se pravdy přirozeně, nikoli pateticky, neironizuje, přesto
zasahuje ostře – ač sama skladba ostrá není. Ačkoliv celé album je
poměrně klidné, nakonec do toho pražští týpci říznou – a to jak
řízným názvem, tak říznou kytarou. A samplem řízné hádky. Celá deska
zní vyrovnaně, pankáči zestárli a zmoudřeli, aniž by však ztratili smysl
pro humor. O tom vypovídá název sám – Honey Sold Out –
smutné ha-ha.

Pokud se necháte
ukolébat poklidnou deskou z roku 2008, asi ve vás hrkne při prvních tónech
desky nové.

Desky More, která je – poprvé v disko-historii power-popového
uskupení – zpívaná v češtině. Synchronizace textů a zvuků zde
dosahuje vrcholu. Ne až tak v první skladbě Manifesto, ve které
kluci využili lacině úderného zvuku, snad z legrace, snad z výsměchu,
snad ze skutečné důvěry v proklamovaná sdělení. Dále ale ano.

Revo je ruchy. Revo je kytárka. Revo je silný
nástup a oblý vpád. Sprostá slova sedí. Na textech Sporta je příznačné,
že ač obsahují frackovitá klišé („tempo je drtivý v tomhle divnym
světě“), dotýkají se přítomné skutečnosti („pošli svůj životopis
shrnutej v jedný větě“). Revo je také příjemně šeptavý
hlas, poprvé, co Arab využívá tuto – jaksi spodní – polohu.

sporto-text2 Chlápci nastupují
přívětivou, vrzající, taneční kytárkou. Hopsavá skladba par excellence.
Lze ji chápat jako manifest odlišného životního stylu, životního stylu
bohémů, kteří oslavují tvorbu a kreativitu a kteří vyznávají
liberální heslo „žij a nech žít“. Nebo jako pohrdání nálepkováním,
škatulkováním. Vskutku přívětivá poloha.

Pandemia Sympatico svým zvukem odkazuje k jednoduše efektnímu
elektru osmdesátých let, müllerovský rap slovenského „bro“ (Lyrik)
zpřítomňuje téma „multi-izmu“, Sporto zde sami sebe ironizují. Country
aranž další skladby ironicky naopak nevyznívá; skladba Volám tě
kovboji
volá po ztraceném dětství, ovšem už z nadhledu dospělých,
z pozice ztracených iluzí, která kličkuje celým albem. V (jako
vendeta) komentuje dobu, hořce, s úšklebkem – tak, jak žije valná
část generace dnešních pade- a šedesátníků. Zakašlání. Závrať
z kytary.

Skladba To není moje scéna šimrá – jednoznačná hitovka, pop
euforický. Námět jinakosti, odlišnosti ale už trochu nudí;
monotematičnost vyjádřená pubertální hláškou („koukejte vstávat,
magoři, pro vaše modrý voči svět se nevotočí, v hlavě máte divný
věci, nikdo vám neuvěří“) se mi zdá trapná. Možná ale všechno chápu
špatně.

Cílek je zasněný, nostalgický, ohlížející se po původu,
(snad) po domově. Po tom bývalém, přítomnost je šedivější, mládí
v trapu. Klaksonovitá skladba CDRW, Dialog Sporta s Eurodelem z Pio
Squad, se opět ohání jakousi vymaněností, jinakostí. Už nemohu, není
snad jedno, pro koho tvoříš, když tvoříš s nadšením? Temný
síly
mne zklidní, nejsou až tak temné, jsou mírné, smiřují.

Pop Sporta je svými
texty oduševnělý. Je to pop vycházející z vrstev floutků a „smradů,
co se jim nechce makat“, pop podložený životními zkušenostmi, které
nejsou přímo růžové. Ač to může znít jako smutný paradox, slyšet
zpívat o životní realitě je vlastně osvěžující. Taková hudba totiž
dokumentuje dobu, dokumentuje ji srozumitelně a výstižně a ukotvuje nás
v pocitu, že v tom nejsme sami.

Deska to není radostná. Být dospělý znamená definitivně prohlédnout,
oklepat se z iluzí. Skladba Dva zuby je toho příznačným
dokladem – nechce se věřit, že svět může být tak zvrácený. Hrozivě
syrově pak působí podprahový pocit bezmoci – s některými věcmi se asi
nedá nic dělat.

Hudebně rozhodně zážitek, texty mají hlavně smysl, reflektují a
kritizují, ale na můj vkus se až pateticky rochní v pocitu, že Sporto jsou
jiní. Jsou. Ale neměli by plýtvat tím vědomím. Tato arogance možná
navíc způsobuje fakt, že málokdo z mých známých ví, že Sporto je
kapela. Deska se mi líbí, slučuje v sobě smutek, nostalgii, vážnost na
straně textů a hravost, rozličnost, otevřenost na straně hudební.

Akorát nevím, co kluci mají proti chlápcích v saku.

Honey Sold Out

Hodnocení: 70 %

More

Hodnocení: 65 %

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *