Hradec Králové jako každý rok ožil posledních deset červnových dní
divadelníky a jejich příznivci. Začal patnáctý ročník festivalu Divadlo
evropských regionů. Ulice starého města se konečně zaplnily korzujícími
diváky, kteří si každý den mohli vybrat ze široké nabídky představení
profesionálních i amatérských souborů, kabaretů, performancí a
koncertů, případně posedět v místních restauracích, hospodách a
barech.
I když se festival zaměřuje především na divadlo, hudební vystoupení
dostávají každý rok velký prostor. S Divadlem evropských regionů jsou
neodmyslitelně spjaty večerní koncerty na letní scéně Klicperova divadla,
které začínají po představení na hlavní scéně. Míst, kde se
pořádají koncerty, však postupně přibývá. Před několika lety založili
manželé Podhajští, provozující Rokytovu výstavní síň, tradici
každodenních koncertů na přilehlém Kavčím plácku. Minulý rok dal
čajový stan prostor elektronické a alternativní hudební scéně.
Experimentální hudební akce Menu v čajovém stanu
DJ Ventolin © Jakub Fabián
Jako první jsem navštívil čajový stan v Žižkových sadech, které po
dobu festivalu nebývale ožívají a pomalu se stávají dalším centrem
festivalového dění. Den před oficiálním začátkem festivalu v sobotu
20. 6. tam pro nedočkavce zahrály kapely Drobný za bůra a Kostka.
V čajovém stanu v neděli 21. 6. proběhla experimentální hudební akce
Menu. Ta se už konala na různých místech Hradce Králové několikrát –
například na schodišti Nového pivovaru, v klubu LaPutika a v hospodě
Drak. Tentokrát zahráli Digital insist a David Doubek aka DJ Ventolin. Digital
insist začali pozvolna skládat své koláže elektronických zvuků a
posluchači stan pomalu zaplnili. Jednotlivé skladby se v proudu hudby
navzájem prolínaly a slévaly. Syntezátorové plochy vyvolávaly dojem
soundtracku Star Treku, který rychle odezněl, když Digital insist zapojili
pravidelný tepot elektronického bubeníka a občas i neúplné, ale živé
bicí. Charakter hudby se změnil z ambientního plynutí na
taneční dusot.
Hvězdou večera byl však bezesporu DJ Ventolin, známý ze svého
loňského festivalového vystoupení. Když oblečený v typické modré
šusťákovce spustil své 8 bitové lo-fi elektro, návštěvníky čajového
stanu přilákal blíž a ti začali tančit. V tanci chtěli pokračovat i po
tom, co Ventolin přehrál všechny své skladby (například Láska Love,
Ringtone nebo skvělou Star Wars Rumbu) a oznámil konec vystoupení. A tak
musel přidávat. Přídavek byl nakonec delší než samotný koncert,
některé skladby zazněly i třikrát. Ventolinovo vystoupení pro mě bylo
vrcholným zážitkem prvního festivalového dne.
Hudba ve stanu VOSTO5
Zdálo by se, že Divadlo Vosto5 nemá s hudbou nic společného, ale
minimálně v případě Stand’Artního kabaretu to neplatí. Na jeho konci a
často také v průběhu vystupují kapely Tatra, Tesla a Snaha. Některé
jejich písně jsou pravidelným návštěvníkům dobře známé (jako
například Nemám rád…), jiné jsou vymýšleny na místě. Po
instrumentální stránce to není nic moc (akustická kytara, tahací harmonika
a občas bicí v podobě dřevěné bedny), ale o tu vůbec nejde. Hlavním
tahákem jsou vtipné texty a často i pódiová show.
Střídmí klusáci v kulisách višní
Střídmí klusáci v kulisách višní © V. Bartoš
Podobným případem jsou koncerty další divadelní kapely s bizarním
názvem Střídmí klusáci v kulisách višní. Je to hudební projekt čtyř
divadelníků z divadla Bufet, kteří do Hradce Králové přijeli karosou
upravenou na divadlo, ve které hrají i své koncerty. Díky tomu mají jejich
vystoupení neopakovatelné kouzlo, ke kterému přispívají také chytré
texty a hudební kvalita produkce. Mezi nejlepší a nejvtipnější písně
patří Pochod budoucích otců nebo Makak má kávu. Autobuf, jak herci svůj
autobus pojmenovali, má slušnou šanci stát se podobně kultovním jako
divadlo Vosto5.
Laco Deczi vystoupil kvůli nepřízni počasí v pivním stanu
Na hradecký divadelní festival přijel zahrát i slavný československý
trumpetista Laco Deczi se svou kapelou Cellula New York. Na jeho koncertě jsem
byl už několikrát a ani tentokrát mě nezklamal. Latiny střídaly nadupané
funkové skladby s klidnými, téměř lyrickými baladami. Skvělý byl Lacův
syn Vaico za bicími a klávesista Eric Meridiano, který v Cellule vystřídal
Waltera Phisbachera. Jediným slabším členem kapely je nový basista, ovšem
také on vystřihl několik hezkých sól. Atmosféru koncertu lehce kazila
skutečnost, že kvůli vrtkavému počasí nakonec Deczi vystoupil v pivním
stanu před Klicperovým divadlem, kde byl ze začátku rušen leckdy nic
netušícími hosty. Poslouchat posléze však začali i ti, kteří na koncert
původně vůbec nepřišli. To potvrdilo kvalitu hudby, kterou Laco Deczi
skládá a hraje.
Eva Vrbková na Pivovarském náměstí
Posledním hudebním zážitkem, o který bych se rád podělil se
čtenáři Nekultury, je koncert herečky a zpěvačky Evy Vrbkové z Divadla
Husa na provázku a kytaristy Matěje Plíhala. Eva Vrbková používá novou a
u nás poměrně neznámou techniku zpěvu. Svůj zpěv nahrává, vytváří
z něj smyčky, vrství je na sebe a to vše přímo během vystoupení.
Vzniklé skladby jsou do značné míry unikátní, ale kdyby byly založeny
pouze na této technice, po chvíli by se hudební nápad omrzel. Eva má ovšem
skvělý, téměř operní hlas, navíc při vystoupení uplatňuje své
herecké nadání a především jí nechybí nápaditost – v jedné
skladbě používá jako doprovod jemné pískání fénu na vlasy, v jiné
zase žvýkačku. Má to vtip a nápad, což je s výborným doprovodem velmi
silná kombinace.
Napsat komentář