Možná někoho z nekulturních čtenářů napadne, proč se recenze na poslední řadové album americké emo-coreové kapely ze Sacramenta objevuje na našich stránkách až nyní, celé dva měsíce po oficiálním vydání desky. Na tuto naprosto banální otázku můžete odpovědět v anketě:
a) nemohl se k tomu dokopat
b) chtěl se pořádně zaposlouchat, aby nenapsal rychlokvašku
Deftones, to jsou zástupci staré školy razantního ema, kteří definovali svůj originální sound již před samotnými průkopníky nu-metalu Korn. Avšak do povědomí vešli až po nich a jejich popularity nikdy nedosáhli. Otázkou asi navždy zůstane, proč tomu tak je. Pravděpodobně proto, že právě Korn byli jediní, kdo v 94´ přišli s brutální směsicí metalu, rapu, křiku a hardcorových prvků. Hudba Deftones se naproti tomu nikdy nevyznačovala pouhou samoúčelnou tvrdostí. Takřka vždy se k našláplým rytmům a hlasitým kytarám přidávají lyrické prvky, díky nimž Deftones vždy s jistotou rozlišíme od jakékoli kapely. Po celou dobu své existence se nikdy nesnížili k tomu, aby průhledně kopírovali něčí styl či se nechali zatlačit do rohu rodícími se tendencemi. Jeden příklad za všechny: Deftones se po vydání alba White Pony, kterého si velmi považovali, odmítli účasnit turné s jejich přáteli Korn. Vysvětlení poskytl zpěvák Chino Moreno po několika letech. Jako důvod nezájmu uvedl fakt, že nechtěl, aby byla skupina řazena bok po boku tuctům vznikajících nu-metalových kapel.
Po jedenácti letech od debutu Adrenaline se do všech koutů světa rozletěla jejich napjatě očekávaná albová novinka Saturday Night Wrist. Všeobecné vzrušení ve vodách ema bylo umocněno navíc tím, že kluci již dlouhou dobu nevydali řadovou desku, a tak byli jejich posluchači zvědavi, jak si kapela poradí v tvrdším kytarovém hudebním světě, který se za krátkou dobu velmi změnil a zvolil nového krále System Of A Down.
Na Saturday Night Wrist se můžete zaposlouchat do dvanácti písní. Jaký je hlavní posun oproti poslední řadovce s názvem Deftones? Na tvorbě skladeb se více podíleli zpěvák Chino Moreno a dj, klávesista a obsluhovač sampleru Frank Delgado, který se konečně dočkal toho, že je na desce pořádně slyšet. Chino i Frank se znají velmi dobře ze svého společného projektu Team Sleep a tak není divu, že v jeho duchu nahrávku uvolnili od klasického corového kánonu a dodali jí více depresivní, ale stále chytlavé melodie.
Dalo by se říci, že je vlastně celé album rozděleno na dvě poloviny. Ti, co Deftones vůbec neznají, a ti, co je znají, ale hledí vstříc změnám, se zaposlouchají do první poloviny alba. Naopak milovníci starších alb Adrenaline a Around The Fur si doma zaskotačí na songy „ukryté“ v druhé polovině alba. Kimdracula, Rats! Rats! Rats! a především Combat dají vzpomenout na Chinův vyhrocený křik přecházející v řev, jenž se střídá s totálně odzbrojujícími melodickými linkami zpěvákova zlatého hrdla.
Hned na startu na vás vybafne aktuální singl plný energie Hole In The Earth. Explozivní zvuk, Chinovo melancholické zabarvení hlasu a zajímavě rytmizovaná kytara – jasná hitovka! Zbytek alba se ze začátku možná nebude zamlouvat stejně jako mně ani těm nejzarytějším fanouškům. Láska na první pohled se nekoná. Jako každou nahrávku i Saturday Night Wrist prověří čas. A ten kvality alba postupně rozkryje. Zpočátku rozpačitě působící rytmické složitosti ve skladbách Rapture a Rats! Rats! Rats! si po chvíli sednou a vy si v jejich odhalování začnete libovat. Nejrozpačitěji na mě působí song Mein, v němž hostuje Serj Tankian ze SOAD (System Of A Down, pozn. red.). V celých čtyřech minutách se v písni vlastně vůbec nic nestane a tak s tím ani Tankian už nic neudělá. Naopak, další adept na singl Cherry Waves se nese v poklidném tempu. Upoutá skvělým zpěvem, pod kterým se valí jednota kytary, basy, kláves a bicích. A jestli vás na samotném konci nezamrazí po zádech, tak mi to promiňte, ale asi nejste normální.
Saturday Night Wrist, to je emo-core 21. století, který se vypořádal s monopolem System Of A Down, elektronikou, britskou kytarovkou i všudypřítomnou depresí a ukazuje jeden z možných směrů dalšího vývoje hudby… tedy… spíše… ověřený recept. Zkrátka skvělý charismatický zpěvák plodící jednu zajímavou melodii za druhou, trocha rytmických skopičin a kytarový nářez dostanou jak „běžné posluchače“, tak i hudebníky.
Ukázku z nového alba Saturday Night Wrist si můžete poslechnout na myspace.com zde.
Tracklist
1. Hole In The Earth
2. Rapture
3. Beware
4. Cherry Waves
5. Mein
6. U,U,D,D,L,R,L,R,A,B
7. Xerces
8. Rats!Rats!Rats!
9. Pink Cellphone
10. Combat
11. Kimdracula
12. Riviere
{exitpoll id=31}
Napsat komentář