Tvorba plzeňského Climatizada je slovy těžko popsatelná. Silně evokuje pocity frustrovaného hyperaktivního dítěte, které za řevu paní učitelky obdrželo novou poznámku, doma dostalo pořádně nařezáno a v neděli se z toho všeho bude ještě muset vyzpovídat úlisnému faráři. Deska Songs About God, Love And Bitches by se mohla stát hudební biblí pro pesimistické neurotiky. Její vrchol? Už jen fakt, že tento titul vůbec někdo vydal.
Climatizado – Songs About God, Love And Bitches
7 skladeb / 27:04, Arty Maniac Discs
Hudba Climatizada ke mně sestoupila jednoho horkého letního odpoledne asi dva roky nazpátek. Tenkrát jsem si vážně nebyla jista, zda jsem večer měla úpal ze síly slunečních paprsků, nebo melodií této party. K jejich skladbě Hello Johny jsem si byla schopna napsat pouze poznámku: Co to bylo? HC-dub-punk-electro-rock-industrial? Nepochopitelná bigamie elektronických ruchů a nesmlouvavých post punkových rifů okamžitě zařadila Climatizado na můj soukromý seznam hodně zajímavých domácích projektů. Společnost to věru není nikterak početná. Koncert jsem absolvovala dvakrát. Poprvé si skupina hodinu a půl ladila nástroje a formu, aby následně odehrála pětadvacetiminutový set (navíc s desetiminutovou přestávkou), podruhé jsem dorazila s půlhodinovou sekyrkou pouze na sklízení pódiových artefaktů. Vysloužili si zápis na další seznam, tentokrát s podtitulem Mimořádně sympatická svéráznost. Zatím jsou tam sami. Ale teď už k věci.
Následující větou si možná zajistím cestu do pekla, ale vem to čert. Oproti předcházejícím nahrávkám působí album Songs About God, Love And Bitches v rámci svého stáda trochu jako zkrocený beránek. Sice černý, ale bez pichlavých růžků, které nechyběly předcházejícímu EP s čoklem na obalu. Novinka sice nepostrádá nezaměnitelný rukopis této čtveřice, ale soustředí se daleko více na jednu rovinu tvorby, ve které převládají hutné melodie podmalované instrumentální černí, strojové údery bicích a především všudypřítomný zvuk kostelních varhan. Právě na klávesy se Climatizado hodně slyšitelně upnuli a spolu s místy až monotónními údery bicích občas trochu snižují napínavost téměř půlhodinové nahrávky. Interpretovat tuto výtku slovem nuda by byla ale neodpustitelná chyba. Sedm nových kousků nepostrádá syrovost, kterou lze u jiných domácích projektů nalézt zřídkakdy. Nekonvenčnost jednotlivých motivů spojujících se v obskurní opusy s hédonickými tématy hraničí svou efektivní jednoduchostí s prachsprostou originalitou. Nebo mi snad unikla jiná další kapela, která by si mohla dovolit zahrát na odpoledním pohřbu stejně tak jako na večerní pařbě? Climatizado zásadně nesmlouvá, jde hlavou přímo proti zdi. Obdivuhodné.
Písně plzeňské úderky dorostly přes svá divoká zaječí léta až k sasankovské symbióze lascivní atmosféry se zpěvnou melodií, dekadentních témat a obsažných sdělení, čistého Boha s nezměrným peklem. Nejsou to skladby na letmé seznámení, ale na živočišnou lásku, která posluchače buďto přepadne hned, anebo už nikdy. Záleží jenom na tom, jestli jste víc God, nebo Bitch.
Napsat komentář