Snad je to tou zimou, že v těchto dnech tak nějak intuitivně tíhneme
k hudbě více senzitivní, subtilní, klidné. Jednou z žen, jejíž hudba
spolehlivě dokáže vzít za srdce, je islandská zpěvačka Emiliana Torrini.
Tato osobitá umělkyně vystoupí 28. ledna 2010 poprvé v Praze – uvede
ji Palác Akropolis v rámci pravidelného večírku Euroconnections.
Emiliana Torrini není žádná náhodně vylíhlá rychlokvaška. O tom
svědčí mimo jiné to, že už jako teenager studovala operní zpěv (čemuž
lze v jistých chvílích snadno uvěřit), od roku 1994 vydala pět
studiových alb a spolupracovala s takovými kapelami, jako jsou
experimentálně elektroničtí GusGus či loungeově zasnění Thievery
Corporation. Díky tomu, že ji hudba provází celý život, a díky svému
původu (otec Ital, matka Islanďanka) dokáže být stejně přesvědčivě
veselá a bezstarostná jako drásavě existenciální či řízně i zoufale
romantická.
Magický
realismus
Každé album Emiliany Torrini přináší překvapení. Nemluvím
o nadpozemské síle jejího hlasu, který jako by probouzel vesmír ve vás,
ale právě o rozmanitosti jejího hudebního vyjadřování. Dokáže využít
popových poloh (skladba „Heartstopper“ – Me and Armini) stejně jako
minimalistických („Sunny Road“ – Fisherman´s Woman), její hlas
souzní se zvukem akustické kytary stejně působivě jako s elektronickými
podklady či smyčcovými aranžemi.
Svým zpěvem dokáže
posluchače přenést do jiných světů, vyvolat nadpřirozené
scenerie.
Její hlas je magicky realistický (název alba Love from the Time of Science
odkazuje k názvu románu Gabriela Garcíi Marquéze). Subtilní není jen
zpěv, ale i texty, v nichž zpívá třeba o lásce – tak nějak seversky
drsně a přeněžně zároveň. Za zmínku stojí i videoklipy – skoro se
zdá, jako by se ve vizuální prezentaci písní snažila předstihnout svou
krajanku Björk.
Hudba par
excellence
Neubráním-li se srovnání, pak je to tím, že jedinečnost vokálu
Emiliany Torrini ve mně vyvolává odkaz na osobité umění dalších tří
zpěvaček – nikoliv zvukem, ale působením. Zpěv islandské divy se řadí
někam mezi vokály Lou Rhodes (Lamb), Tracey Thorn (Everything but the Girl,
Massive Attack, Thievery Corporation) a Marie Daulne (Zap Mama). Obecně
hudebně pak tvorba Emiliany Torrini může připomínat atmosféru křehkých
transformerů Nouvelle Vague.
Emiliana Torrini není jen zajímavá, přesvědčivá, různorodá
umělkyně. Je to také velmi krásná a sympaticky sebevědomá žena. Její
koncert v Paláci Akropolis, který představí aktuální album Me and Armini,
se stane skutečným svátkem pro milovníky hudby par excellence, pro
milovníky umění, svobody a krásy. Nutno dodat, že Emilianu na koncertu
doprovodí mladá talentovaná muzikantka a písničkářka Lay Low a indie
folkový selFbrush. Nenechte si ujít hudební zážitek letošní (v Praze
obvykle šedé) zimy!
Sunny Road {youtube}MyuL1z2tejs{/youtube}
Napsat komentář