Květen nezačíná pouze pěkným počasím, ale také zajímavou hudební
nadílkou. Přijďte se podívat na Amsterdam Klezmer Band,
kteří se od často stereotypních klezmerbandů z východní Evropy liší
svým širokým stylovým záběrem: balkánské dechy se proplétají
s punkem, ska i jazzovou improvizací. Nebo na britskou zpěvačku známé
skupiny Lamb – Lou Rhodes, která se sólově objeví
v Praze poprvé.
Amsterdam Klezmer Band featuring Alec Kopyt
6. 5. 2010, 19.30, Palác Akropolis 
Klezmer, původně hudba židovských šumařů z východní Evropy,
znovuožila v posledních dekádách ve Spojených státech díky průkopnické
skupině Klezmatics. Ta inspirovala v další vlně stovky následníků na
našem kontinentě. Klezmer se vrací jak v zemích, kde byla židovská
kultura totálně zničena holocaustem, jako například v Polsku, tak
i v západní Evropě. Amsterdam Klezmer Band vznikl propojením toho
nejlepšího z obou světů: špičkoví hráči z Holandska doprovázejí
židovského zpěváka a akordeonistu Aleca Kopyta. Skupinu založil roku
1996 saxofonista Job Chajes.
Zpěvák skupiny Alec Kopyt pochází z Ukrajiny a u nás je dobře znám
díky svému působení se skupinou Poza, s níž v Praze dokonce natočil
své první album. Jeho rodištěm je černomořský přístav Oděsa, který
byl v 19. století životem překypující metropolí. „Oděsa sice leží
na Ukrajině, ale vznikla jako ruská pevnost v době tureckých invazí,“
vysvětluje Kopyt. „Před Sovětským svazem to byl svobodný bezcelní
přístav, něco jako černomořský New Orleans či Singapur. Dařilo se tu
černému trhu, v přístavních krčmách jste mohli slyšet nejrůznější
hudební styly. To souviselo s pestrým složením obyvatelstva: bydleli zde
Řekové, Romové, Arméni, Gruzínci. A bylo to promíchané i společensky:
vedle židovských bankéřů tam žili židovští dělníci i židovští
mafiáni.“
Kopyt ale popírá, že by měl v rodokmenu nějaké hudebníky: „Všichni
mí předci byli řezníci, já jsem v našem rodě první muzikant, což bylo
pro moji rodinu velmi traumatizující zjištění. Ještě než mi bylo dvacet,
jsme dostali povolení k emigraci do Izraele. Místo toho jsme ale odjeli do
Austrálie, odkud jsem se po deseti letech přestěhoval do Amsterdamu.“
Díky repertoáru srdceryvných balad bývá Kopyt označován za
„ukrajinského Toma Waitse“: „Ty písně jsou sice původně ruské, ale
protože jsem Žid, mám nepsanou licenci na to, že cokoli hraju, lze
automaticky označit za klezmer. I kdybych hrál nacistické marše, bude to
klezmer, protože jsem Alec Kopyt.“
Koncert pořádá Rachot
Production
LOU RHODES Trio live (UK) + support
7. 5. 2010, 19.30 , Palác Akropolis
Lou Rhodes – Ztišené emoce pro zrychlené časy
Britská zpěvačka Lou Rhodes, to není jen andělský hlas za slavnými
nahrávkami skupiny Lamb. Ne snad že by to bylo málo – čtyři výtečné
dlouhohrající desky a nezapomenutelné singly jako Cotton Wool, Górecki nebo
Gabriel patří do zlatého fondu elektronické hudby druhé poloviny deváté
dekády a začátku tisíciletí. Jenže kariéra křehké zpěvačky
z Manchesteru má spoustu dalších záhybů a cestiček. Od vokálů na
singlech undergroundových klasiků 808 State / A Guy Called Gerald přes
nahrávání s The Cinematic Orchestra až po vlastní studiové desky – Lou
Rhodes na nich prokazuje, že patří mezi nejoriginálnější zpěvačky
posledních patnácti let.
V roce 1996 – tedy tentýž rok, kdy s Andym Barlowem založila skupinu
Lamb, se objevila na singlu Azure slavného manchesterského rave projektu
808 State a už o dva roky dříve také na albu skupiny New Fads.
Spolupracovala pak i s další legendou taneční hudby Guy Called Gerald,
přispěla na soundtrack k filmu Princezna a bojovník a je také slyšet na
čtvrtém studiovém albu The Cinematic Orchestra nazvaném Ma Fleur. Když se
kariéra triphopových legend Lamb po osmi intenzivních letech v roce 2004 na
čas uzavřela, založila vlastní label Infinite Bloom a vydala na něm svůj
sólový debut Beloved One (2006).
K překvapení všech fanoušků se deska nenesla v duchu sofistikované
elektroniky, nýbrž prozkoumávala její lásku ke křehkému folku, jež
v éře Lamb ustupovala do pozadí. Nebylo to vůbec nepříjemné
překvapení, deska nakonec sklidila velký úspěch u kritiků a vysloužila
si nominaci na Mercury Music Prize pro nejlepší britské album roku. Druhá
dlouhohrající deska Bloom následovala v roce 2007. Ačkoliv se Lamb dali
znovu dohromady – v červenci se dokonce poprvé podívali i do České
republiky a zahráli triumfální koncert v Lucerna Music Baru, Lou Rhodes
pokračuje ve své sólové kariéře. Připravila třetí album One Good Thing,
jež ji zachycuje v kontemplativní náladě s minimalistickými aranžemi,
které nechávají vyznít její silné intimní melodie. Deska vznikla za
pouhé dva týdny na výhradně analogových záznamových zařízeních.
Odráží se v ní rozpad jejího vztahu i smrt sestry Janey. Mezi
největšími inspiracemi byly nahrávky předčasně zemřelého britského
folkového zpěváka Nicka Drakeho nebo album Chelsea Girl od zpěvačky Nico.
Album One Good Thing vyšlo v polovině března na labelu Motion Audio, což je
zbrusu nové vydavatelství, jež patří The Cinematic Orchestra a o jehož
distribuci se stará Ninja Tune.
Proměna Lou Rhodes z elektronické divy v písničkářku proběhla
přirozenou cestou. I za časů Lamb byl její hlas nositelem hlubokých emocí
bez ohledu na elektronický podklad. „Kytara mi umožňuje sdělovat hlubší
emoce,“ přiznává v rozhovoru. Cesta k organičtějším zvukům má
navíc paralelu v jejím osobním životě. Před šesti lety se rozešla
s otcem svých dětí a odstěhovala z Londýna na venkov, kde se snaží
žít přirozeným způsobem. Nově nabytá rovnováha se odráží
i v jejích nových skladbách, které dýchají křehkou krásou. Lou
vystupuje jen s akustickou kytarou doprovázená dvěma spoluhráči a její
koncerty nabízí erupce ztišených emocí. 7. května to bude v Paláci
Akropolis v rámci série Music Infinity určitě mnohem intimnější
zážitek než loňský návrat Lamb. Na pódiu ji totiž doprovodí dvojice
hudebníků, a to hráči na kontrabas a violoncello. Můžeme se těšit, že
Lou Rhodes rozehraje struny smutku a melancholie, tak jak to umí v současné
době jen málokdo.
Koncert pořádá Palác
Akropolis
Napsat komentář