Každoroční setkávání kolem objektivně nejhodnotnější české
hudební ankety dostalo 26. února už své třetí pokračování. Skromně,
povětšinou novináři zaplněná brněnská Fléda nabídla kromě krátkého
ceremoniálu i line-up, který mohl přilákat více alternativně se
tvářících místních studentů, avšak vstupné na místě (240,–) prostě
na Brno není dobrý. I když večer to byl povedený.
Před devátou hodinou začala hrát Never Sol – dívka,
žena, klavíristka, která v loňském roce vydala album melancholických
písní Under quiet. Živý koncert rozhodně neudělal takový dojem jako
studiová nahrávka vyladěná J. P. Muchowem. Sára Vondrášková působila
v neútulném prostoru poloprázdné Flédy trochu osaměle a ani její
výrazný popový hlas nedokázal halu dostatečně zaplnit.
{youtube}9nVYwwpl2CY{/youtube}
Samotné předávání proběhlo jednoduše a bez patosu. Moderující,
první vítěz Vinyly i konkurenční OSA ceny Apollo Martin Hůla (Bonus),
předal vinyl od Krištofa Kintery kapelám Nylon Jail, Vložte kočku a
projektu Piana na ulici.
{youtube}4fBkwt_-1t4{/youtube}
Kapela Nylon Jail na konci minulého roku vydala svou první
desku My Heart Soars Like a Hawk, která míchá kytarové a
elektronické zvuky s cashovskou atmosférou. Stravitelně podaná dávka
angažovanosti a sound, kterému na nahrávce výrazně pomohl producent Ondřej
Ježek, byly pro letošní porotu zřejmě jasnými argumenty, proti kterým se
není třeba nijak výrazně vymezovat.
Podobná dávka nepřekvapení čekala i na přítomné milovníky koček.
SEAT, druhé album pražské všežánrové kapely Vložte
kočku, bylo výrazně reflektováno médii již během roku, a tak
nominace a následné vítězství nešokovalo. Nápady naplněné album bez
známek slabostí nabízí příjemné fungování elektroniky, kytar a
refrénů s někdy až neodbytnou vlezlostí.
{youtube}57GtDG89dI0 {/youtube}
Projekt Piana na ulici pražského kavárníka Ondřeje
Kobzy výrazně přesáhl očekávaný dopad na veřejný prostor a z ulic se
zvuk rozladěných Tiersenových pohádek dokázal dostat i do světa
sociálních sítí.
Po předávání vystupovala na malé scéně trojice Kyklos
Galaktikos, která dokázala potenciál menšího prostoru naplnit na
rozdíl od Never Sol dostatečně. Agresivní zvukové plochy tak mohly
přítomné slušně zaměstnat poslechem. Větší srozumitelnost slov je
někdy při hiphopu milým bonusem, ten ale diváci tentokrát nepotřebovali a
vynahradili si ho energií koncertu.
Jakým způsobem se pak zmocnili Flédy nejstarší účastnici sedánku
Houpací koně, by jistě vyhodilo nejednoho teenagera ze
sedla. Dvacet let hrající ústecká kytarová skupina zažívá své
nejsilnější období a je dobré, že dala probíhajícímu jemně
pozérskému večeru náladu takřka devadesátkovou. Po několika minutách se
lídr Jiří Imlauf proměnil v dokonalého polabského Thurstona Moora a dal
neznalým jasně najevo, co znamená, když umíš napsat víc než jen jeden
„silnej motiv“.
Dobře udělaný večer s dobře vymyšlenou cenou bude příští rok dle
pravidel Vinyly ovládat jiná rada a může se tedy stát, že mix jmen
v nominacích bude zas trochu žánrově odlišný.
Napsat komentář