Díky projektu Other Music (pořádaného s podporou agentury Rachot Production s.r.o.) měli diváci
možnost poslechnout si současný objev folkové hudební scény. Po ruské
psychedelické formaci Volga či norské šamanské pěvkyni Mari Boine
přivezli Respect Music údernou
kalifornskou folkařskou formaci The Dodos, kteří si tak v pražském Paláci
Akropolis 26. 11. 2009 odehráli další ze svých evropských koncertů.
Kapela s netradičním názvem („dodo“ neboli blboun nejapný) a
čtyřletou historií (vznik 2005) však není pro pražské prostředí úplnou
novinkou – již loni sem The Dodos zavítali se svým prvním společným
albem „Visiter“ (2008), ze kterého i letos zahráli několik
známějších věcí, jako třeba rytmicky nakopanou kytarovku „Fools“
s charakteristickým střídáním kratších hudebních bloků lišících se
metricky (změna rytmického pulzu z šesti dob na čtyři apod.) i náladou
(např. střídání fanfárovitých zvuků s příjemně melodickými vokály
v mezihrách…), to vše za pravidelně pulzujícího rytmu v bicích, který
všechno doslova žene vpřed až ke konečnému zklidnění v podobě
dohrávky žesťových či jiných instrumentů. Jako úplní nováčci si loni
The Dodos všechny okamžitě získali. A jak to probíhalo letos?
Ani tentokrát nepřijeli The Dodos s prázdnou…
Původně dvoučlenné jádro (Meric Long/kytara, vokál; Logan
Kroeber/bicí) se letos rozšířilo jak o třetího hráče (Joe Haenera/
vibrafon, jiné perkuse), tak další desku, na které se již podílela celá
trojice muzikantů. Nyní The Dodos seznamují svět (v rámci aktuálního
evropského turné) s novým albem „Time To Die“ (červenec 2009), ze
kterého na koncertu samozřejmě nesměl chybět pomalu největší hit alba
„Fables“, či třeba „Longform“ a „Troll Nacht“.
Před vypuknutím hlavního programu se ještě krátce (asi pět písní)
představila česká indie rocková hudební formace Please The Trees (vznik 2006),
jejichž posledně zazpívaná píseň – pohodově laděná country
kytarovka – tak automaticky připravila půdu nadcházejícímu hřebu
večera.
Až krátce před dvacátou hodinou se tříčlenná posádka blbounů
nejapných konečně ujala kormidla a poté společně s publikem vydala za
večerním dobrodružstvím. Šlo hlavně o songy z „Time To Die“,
z nichž určitě pro ty, co kapelu zas tak dobře neznali, alespoň tři
fungovaly jako menší záchytné body – podobnost jednotlivých tracků
totiž nelze úplně popřít: ani jedna skladba neskryje synkopami nadupaný
rytmus v bicích, se kterými Kroeber čím dál tím víc trhá rychlostní
rekordy. Pro všechny songy je také důležitou složkou jemný Longův vokál,
který se charakteristicky doplňuje s Kroeberovou bicí sestavou a zároveň
příjemně i spontánně line nad doprovodem akustické kytary a nově
zařazeného instrumentu – vibrafonu, přirozeně tak vytvářejícího
další podkladovou vrstvu.
Chronologie tracků byla de facto stejná jako na samotném albu. Jako druhý
song zazněla „Longform“, pátá a šestá skladba zazněly „attacca“
(resp. bez přerušení), za šestou si The Dodos zvolili bajky „Fables“
s výrazným zvukem vibrafonu, fungujícího jako suplementní bas jdoucí
rytmicky v protipohybu k synkopovaným bicím. Jako osmička zazněla již
zmíněná skladba „Fools“.
„Dodos-surprise“…
Co jistě zvýšilo už tak vysokou pozornost publika, byl možná již
mnohými předvídaný okamžik: zhruba v polovině koncertu (někdy během
páté písně) se Long do kytary opřel s takovou vervou, až prostě praskla
první struna. Svým způsobem to ale patří k jejich stylu – tahle
splašená muzika krapet působí dojmem rozflákat vše za každou cenu.
Stejně tak se s vervou do bicích opřel i Kroeber, který také tentokrát
předvedl maximální výkon. Klobouk dolů – hrát bez přestání
nejšílenější rytmické kombinace ještě s tamburínou přivázanou na
levé noze je snad nad lidské síly.
S jistotou můžeme za další sympatické zpestření večera pokládat
experimenty s vibrafonem (někdy za půlí koncertu), na který se Long
s Haenerou doslova vrhli svírajíce každý jeden smyčec v ruce: oba totiž
překvapivě, nejspíš ze snahy o připodobnění se hráčům na strunné
nástroje, aplikovali techniku odpovídající smyčcové hře. Na poslech to
znělo jako skleněná harmonika či hra na sklenky z Karlova mostu. Z této
zvukové směsice tak vytvořili podkladový sampl, který pak za zvuků kytary
a bicích nechali znít po zbytek celé písně.
Do třetice ze všech možných
překvapení jen tak určitě nezapomeneme na jeden ze zařazených přídavků,
kdy se z pódia zahaleného do noci linula jemná kytarovka podpořená
příjemným melodickým vokálem. Ale aby to zas nebylo takové intimčo, svou
přítomnost na scéně hlásila kapela za pomoci blikajících neonových
světýlek, čímž se původní neorientace v prostoru (i čemkoli jiném)
totálně rozpadla.
A malé resumé…
Tihle kalifornští kluci byli jasní profíci. Koncert mohl i třeba místy
působit jednolitě, ale určitě najdeme mnoho míst, při kterých jsme obdiv
skrýt prostě nemohli. Celou show ještě podpořilo vhodné osvětlení,
hrající všemi barvami a jdoucí přesně s hudbou. Z kluků doslova
lilo – maximální nasazení, žádná přetvářka, čistá souhra a
jednotná komunikace nejen mezi sebou, ale i s publikem, které se nechalo
strhnout hned na samotném začátku koncertu. V Akropoli to takhle dunělo až
skoro do 22 hodin, kdy pak toto kalifornské putování vystřídalo hudební
klání na barové scéně.
Palác Akropolis 26. 11. 2009
The Dodos
předkapela: Please The Trees
v rámci programu Other Music
www.respectmusic.cz
www.rachot.cz
The Dodos – Fools {youtube}YhLRxui7vXU{/youtube}
Napsat komentář