V našem seriálu hudebních ohlédnutí za nejlepšími alby loňského
roku z pohledu redaktorů jsme se dostali k poslednímu příspěvku. Každý
článek snad přinesl připomenutí jen toho opravdu zajímavého. Ostatně
jedinými alby, která se opakovala, byla ta od skupin The Horrors a The XX.
Náš výběr tedy dobře podtrhl, jak pestrý a rozmanitý byl uplynulý rok.
A že tomu nebude jinak ani letos, už naznačují první vlaštovky, se
kterými vás vbrzku seznámíme.
PJ Harvey & John Parish – A Man a Woman Walked
By
Hlučná a hysterická, ale i introvertní a šeptající, to je PJ Harvey,
která na druhé desce se svým oblíbeným Johnem Parishem zakouší všechny
podoby projevu a vyprávěných životních příběhů. Po výrazném
zklidnění na desce White Chalk, které nebylo každému přímo po chuti,
přišla právě rozmanitá A Man a Woman Walked By. A PJ udělala dobře, že
Parishovi odkývla spolupráci. Hned úvodní Black Hearted Love, která jako by
vypadla z pera noiseových Sonic Youth, byla obrovským lákadlem. Polly zase
v plné síle a už nešeptá a už melancholicky neťuká do klavíru jako na
White Chalk. Je distingovanou paní, která však ze sebe vykřičí všechny
své pocity v plné parádě. Duo Harvey/Parish na albu A Man a Woman Walked
By chodí sebejistě až po nejvyšších hradbách kvality; já PJ zbožňuju a
tak dobré album mi udělalo nebetyčnou radost.
Black Hearted Love {youtube}IWrfLhX964I{/youtube}
WWW – Tanec sekyr
První deska Neurobeat nenašla u kritiků žádného odpůrce. Tanec sekyr
vlastně pořádně také ne. Vím proč – protože je stejně dobrý jako
Neurobeat, dokonce ještě o něco lepší. WWW si osahali půdu, na které se
chtějí pohybovat, a všechny písně z Tance sekyr jsou tak tvořené
s největší chutí a sebejistotou, která je na desce znát a zatraceně
dobře ji koření. Těžko vybrat zlatý hřeb. Těsto z ocele, Kůň, Žena
líže kost, Tanec sekyr, Rybník… všechny jsou nejlepší, beaty jsou
podmanivé a tvrdé jako údery pěstí, texty jsou surové a štiplavé a
divím se, proč se ještě nevydávají knižně jako objev české poezie.
A pokud vás odrazuje zařazení pod žánr hiphop, tak Sifon & spol. vás
stejně přesvědčí o tom, že hiphop v podání WWW a Tance sekyr je
delikátní, uměleckou záležitostí. Stejně jako jednoznačně
přesvědčili mě.
Trailer Tanec Sekyr {youtube}Aj7kQeqD-fc{/youtube}
La Roux – La Roux
Jediné album, které ani jednou za celý
rok neopustilo můj přehrávač. Překvapivě svěží čerstvé mladé maso
z Anglie, kterého je v posledních letech sice až nadbytek, ale La Roux jsou
(jde o duo Elly Jackson & Ben Langmaid, i když v médiích je jako
tvář La Roux prezentována právě jen Elly) zábavní, taneční a
neoposlouchávají se. A navíc to není další stejně znějící kytarovka.
Byli nominováni na osm hudebních cen a čtyři z nich vyhráli. Ve Velké
Británii prostě jedou. Vytýkat nedostatky byste jim sice mohli (Ellyin vokál
není dokonalý, ale umí ho prodat), zaručeně vás však zvednou ze židle.
Melodie a beaty jsou hravé, oldschoolové a roztomile synťákové. La Roux
vypadá jako rebelská holka ze sousedství, má pro svou hudbu mladistvé
nadšení a zápal a její songy jsou doslova návykové – po poslechu In for
the Kill refrén ještě ten den z hlavy určitě nevyženete.
In For The Kill {youtube}JZ1Mi77nogQ{/youtube}
Napsat komentář