Koncem března vystoupili v Paláci Akropolis proslulí remixéři a
nu-jazzoví specialisté, němečtí [re:jazz]. Nechali se uvést tuzemskou
kapelou Grape. Víceméně poloprázdný sál vlažně přijal skočné funky
první energické formace, aby o pár chvil později navlhl poslechovými tóny
novátorských interpretů. Koncert proběhl spíše v duchu komorním, a to
jak hudebně, tak atmosféricky.
Skupina [re:jazz] společně funguje již od roku
2002. Protože jejím výrazným výstupem jsou remixy známých skladeb, dala
by se svého času označit za harcovníka kompilací. Nejen těch slovutných,
jakými jsou např. Brazilectro, Saint-Germain-Des-Prés-Café nebo Future Jazz,
ale i těch, které byly přikládány k hudebním časopisům pro teenagery.
Pikantní zajímavostí je i album Re:mix z roku 2003, kde naopak slavní
hudebníci (jako třeba Nicola Conte či Jazztronic) pracují se skladbami
[re:jazz].
Všichni stárneme; o tom nás přednes jazzových transformerů potutelně
ujistil. Zatímco první skupina, spíše blues či funkoví
Grape, na posluchače vyvrhla nálož energie umocněnou rudě
oděnými tanečnicemi, [re:jazz] jako by byli unavení, jako by se styděli.
Ani playlistem složeným z houpavých, spíše relaxačních skladeb se nás
nesnažili přesvědčit o své síle, vroucí například z písní People
Hold on nebo Keep on Moving, které kapela odehrála v závěru svého
představení. Odehrála; nedoprovodila je však výbušnou taneční silou,
kterou jejich potenciál nabízí. Repetitivnost až rituální obestřela
autorskou skladbu Written in the Stars, na albu Point of View poněkud více
hravou, popovou. Zpěvačka Inga Luhning bývá zahrnována perfekcionismy, na
hudební besídce v Akropoli však nedala divákům pocítit odlesk svého
charismatu. Atd.
[re:jazz] si i hráli, ale na můj vkus až příliš vyplašeně. Namísto
maminčina lamentování mohli být odměněni bouřlivou odezvou, na koncertech
v Akropoli tolik běžnou. Bouří však [re:jazz] zahrnuti nebyli. Vhodnou
reakcí na líbivý, poslechový koncert byl decentní potlesk a spokojené
úsměvy. Kapele nemohu upřít výbornou sehranost, párkrát vytrženou
dialogickou rozehrávkou, několikerými jazzovými sóly či řemeslně
zvládnutou vokální smyčkou divy Ingy. Jakékoliv ozvláštnění zdálo se
mi ale jaksi povinné.
Koncert byl příjemný. Tak akorát na rande s kamarádkou. Asi ne náhodou
jeden známý nadhodil, že se mu produkce zdála „hodně holčičí“. Pokud
to v jeho pojetí znamená nevýraznou líbivost, slušnou úroveň přednesu a
decentní zvuk, měl pravdu. Rozhodně si ale nemyslím, že by adjektivum
“holčičí” nemohlo znamenat vášnivost, křehkost, objevnost. Tyto
atributy podle mne koncert postrádal.
[re:jazz] (DE)+ Grape (CZ)
23. 3. 2010, Palác Akropolis
Pořadatel: Palác Akropolis
Napsat komentář