V zásadě máme dva druhy hvězd. Jedny se drží v pozadí a druhé
naopak vyhledávají a užívají si kontakt s fanoušky. Trvalo dlouhých pět
let, než v Praze opět vystoupil Nick Cave společně s kapelou Bad Seeds.
V pátek 22. listopadu 2013 přijel do holešovické Tipsport Areny
představit své poslední album Push the Sky Away z února minulého roku a
znovu dokázat, že patří do druhé jmenované skupiny.
Podle nálady a tempa tohoto alba mohl leckdo čekat, že se koncert ponese
v klidném duchu. Vstupenka na sezení se tak zdála ideální volbou,
následně však mohla být důvodem k hořké lítosti. Intenzivnější
zážitky totiž čekaly na fanoušky přímo pod pódiem. Zaplněnou Tipsport
Arenu, čekající nedočkavě na hubeného Australana, nemohl asi nikdo naladit
lépe než „Nick Cave v sukni“. Americká zpěvačka Shilpa Ray si
vystačila „jen“ s harmoniem a silou svého hlasu, kterým dokázala
uhranout diváky už během první písně. Právě pro jeho znělost bývá
přirovnávána k Patti Smith či vulgárnější verzi Elly Fitzgerald. Hrála
dostatečně dlouho, aby si získala publikum, nikoliv však tak dlouho, aby ho
začala nudit při „čekání na hvězdu“.
A pak to přišlo – Nick Cave na scéně
© Martin Straka
Cave vstupuje na scénu a bez dlouhého úvodu spouští první píseň,
která je zároveň první písní nové desky – We No Who U R. Píseň
poměrně klidná, stejně klidný je i začátek koncertu. Kdo očekává, že
tak bude koncert i pokračovat, šeredně se splete. Hned při následující
písni Jubilee Street to Cave rozjíždí naplno, ladí fanoušky na svou
zběsilou vlnu a zároveň vzbuzuje obdiv – taková kondice v jeho věku?!
Dech beroucí. Scénu doplňuje jeho souputník „Rasputin“ Warren Ellis,
který ovládá své housle se stejnou zběsilostí, s jakou Cave svůj hlas.
Pobíhá po pódiu, tančí a skáče, hází smyčec obloukem přes celé
pódium a doplňuje tak šílenství a zběsilost, kterou svému publiku
servíruje sám Cave.
Ani po divokém rozjezdu nenechávají Bad Seeds fanoušky odpočívat,
arénou zní první tóny skladby Tupelo. Cave je více na rukou publika než na
pódiu. Část skladby navíc zpívá malému chlapci, který k němu doputoval
na ramenou lidí pod pódiem. Klidné pasáže se střídají se zběsilým
Caveovým tancem a burácením jeho hlasu. Hraje svoje největší hity jako The
Weeping Song, From Her to Eternity, The Mercy Seat a Stagger Lee. Stejně tak
dokáže burácející arénu zklidnit. Zasedne za klavír a při písních jako
Into My Arms, God Is in The House či Love Letter se nese arénou jeho
podmanivý hlas přecházející až do šepotu. V tu chvíli už k němu
fanoušci nekriticky vzhlížejí a jsou bohatě odměňováni jeho stálou
pozorností.
Když na Cavea, jedině do předních řad
© Martin Straka
Kdo se nebál tlačenice a prodral se až do prvních řad, rozhodně
nelitoval. Cave permanentně komunikoval se svými fanoušky, dotýkal se jich a
oni zas jeho. Leckdy zpíval, zatímco se opíral o jejich ruce. Během písně
Higgs Boson Blues si Cave za stálého zpívání slov „Can you feel my
heartbeat?“ přikládal ruce fanoušků na své srdce. Tento koncert byl
jasným důkazem, že propojení mezi ním a davem jeho obdivovatelů pod
pódiem je až hypnotické. Takže když na Cavea, jedině do předních řad.
Za tu neuvěřitelnou tlačenici, dlouhé čekání a boj o nejlepší místo
jste totiž bohatě odměněni pouhým Caveovým uhrančivým pohledem. Až se
Cave uprostřed koncertu zeptá: „Are there any screen here? Do I look like
shit?“, víte, že ho musíte milovat.
Napsat komentář