Z Transmission se během její tříleté existence stala největší domácí halová akce s elektronickou taneční muzikou. Není to nic zvláštního vzhledem k tomu, že svojí úrovní vyrovnává světové standardy a přiváží k nám ta nejvytříbenější deejayská jména. Kvalita se holt rozkřikne. V sobotu 8. 11. se konalo páté pokračování. A opět se může začít doporučovat a nadšenecky křepčit.
Pořadatelská společnost United Music funguje jako záruka, že za své peníze návštěvník dostane profesionálně odvedenou práci. Přece jen mají v párty portfoliu záležitosti typu Sensation White nebo naposledy Prague Sessions, kde se odehrálo jedinečné vystoupení Paul van Dyka s doprovodnou kapelou a několika zpěváky a zpěvačkami. S Transmission také nezahálí. Čtvrtý díl se nakvartýroval do komfortní O2 Areny, a jelikož se pohodlí osvědčilo, usídlilo se v ní i páté pokračování s novým konceptem nazvaným The New World.
Originální pojetí bylo znát především na hlavní stagei, která jednoznačně uchvacovala. Futuristický vzhled kosmické lodi, na níž bylo po celé ploše důkladně rozmístěno osvětlení, skvěle korespondoval s vizuální stránkou večera. Každý fanda elektronické muziky se stal součástí posádky a během vizualizací mezi jednotlivými deejayi mohl sledovat příběhovou linii s prozkoumáváním vesmíru. O tato intra se postarala skupina Vision Impossible a v rámci akcí Transmission šlo bezpochyby o dosud nejlepší ukázku jejich umění. Synchronizace obrazu, pyrotechnických efektů i světel dopadla výtečně a nechybělo ani přímé prolínání děje na obrazovkách se skutečností. V porovnání s nimi poté „obyčejné“ projekce během setů působily vzhledem k tématu chladně a celkem jednotvárně, dominantní v tu dobu byla zkrátka hudební stránka. Ta působila velmi konzistentně, protože jednotliví interpreti prezentovali kvalitní, převážně tranceové sety, z nichž by se těžko vybíral ten nejlepší nebo nejhorší. Bavit dokázali všichni.
Už úvodní Michal Poliak začal ve svižném tempu, přičemž se aréna během jeho vystoupení solidně zaplnila a velmi příjemně navnadila na další elektronické piloty. Nechyběl mezi nimi ani miláček českého publika Markus Schulz. Začal hymnou večera The New World a postupně dokazoval, proč ho mají tuzemští tancechtivci tak rádi. Jeho entuziasmus působil na celou halu, a když k tomu přidal skladby Derelict – Rescue Me, Jochen Miller – Lost Connection nebo Wippenberg – Chakalaka, ruce byly nahoře a spokojenost dosahovala vrcholu.
Holanďan Ferry Corsten, který se letos umístil na šesté příčce světové Top 100 časopisu Dj Mag, přihodil své tracky Beautiful, Galaxia, Brainbox i Radio Crash, díky čemuž si zasloužil jednoznačně kladné přijetí. Těžko však odhadovat, jak moc na většinu zapůsobilo duo Rank 1, které do České republiky dorazilo poprvé a hned v live provedení. Šlo totiž o spíše melancholicky laděný koncert plný známých melodií (Adagio for Strings zná snad každý), který byl úžasný na poslech, leč na párty se po nadupaném Ferrym dal těžko docenit.
Jako poslední pak před utahaný dav předstoupil Fila z dvojice Aly & Fila. Zkomolené jméno při ohlašování sice nebylo dobrou pozvánkou, ale i přes tento exces dostala O2 Arena sympaticky nadupaný dáreček, který tvořila hlavně produkce talentů z Egypta. Ani závěr páté Transmission tedy vysokou úroveň nepokazil, a tak se každý z cca 12 000 návštěvníků ve výsledku dočkal jednoho z nejlepších dílů. Stále je co vychytávat (třeba zvuk, který se od zadní stěny nepříjemně odrážel, technické věci jako chyby jmen nebo rychlost odbavování v šatnách, ačkoliv tam se do jisté míry jednalo o chybu samotných zájemců o uskladnění), ale už takto jde o precizně vypravenou akci, kvůli které se vyplatí chmátnout do portmonky pro pár stříbrňáků. Takže za rok (?) adieu…
Napsat komentář