Sluneční brýle v zimě? Proč ne, v kombinaci s červenými teplákovkami je skoro jasné, o kom je řeč. Tato image je příznačná pro dvojici Datarock, která svým vystoupením 12. února v Paláci Akropolis zároveň zahájila další ročník konceptu Midnight Sun Sessions. Rodáci z Bergenu se po úspěšném koncertování po celé Evropě přijeli představit českému publiku.
Velice poutavá a zajímavá záležitost mě čekala hned při vstupu. Nejdříve mi byla nabídnuta zdarma vodka jedné nejmenované společnosti a v předsálí se usídlil jakýsi spolek lidí, který měl pravděpodobně za úkol zabavit návštěvníky. Suché obilí na zemi, bonga a bílé oblečení jak z hospicu mě spíše vyvedlo z míry, než nabudilo na koncert. Návštěvníci povětšinou zmateně pobíhali mezi bary a od pódia k pódiu, jelikož warm-up DJ nedával příliš najevo, co se bude dít. Těsně před devátou se sál zaplnil a zástup fotografů čekající v první linii měl co dělat, jelikož za zády se mačkali nabuzení fanoušci čekající na své hvězdy večera.
Datarock začali obrušovat své nástroje, a že jich není málo: saxofon, kytara, basy, bicí, klávesy, a rozproudili dav na plné obrátky. Zanedlouho jsem si připadala jako na párty, kde si všichni užívají plnými doušky. Nemohla jsem si nevšimnout, že velký počet návštěvníků byli cizinci. Není radno leccos upírat Čechům, ale takové taneční kreace a radost z pohybu jsem u nás ještě neviděla. Datarock se prostřídali na svých postech, jakožto praví hudebníci, a seskakování z pódia mezi diváky jistě ocenilo nemálo fandů.
Mohli jsme slyšet hity jako “Computer Camp Love“, která již probrouzdala několik set evropských hitparád, nebo nejznámější a nejočekávanější “Fa-Fa-Fa“, která doslova ztrhala davy. Kolem mě se utvořil taneční souboj, kdo tomu dá víc. Celý sál se rozezpíval a zezadu se ke mně linul druhý hlas skandující: „Fa Fa Fa…“. Tato píseň (a nejen jedna) měla úspěch nejen u diváků, ale dokonce si ji i několik společností chtělo propůjčit v zájmu reklamy. Začala show. Všelijaké pózy, taneční choreografie a hlavně velká dávka sebeironie a výsměchu hudebnímu průmyslu.
Prostor pro skladby z druhého vydaného LP “See What I Care“ (2007) zbyl až ke konci, který byl už protkán lehkou monotónností a snahou především zaujmout svou image a pobavit diváky, než se plně věnovat instrumentálním záležitostem. Dav utápějící se v potu stejně jako Datarock si potleskem vynutil přídavek a člověk se nestačil divit. Kluci vylezli se starou vykopávkou aneb polocoververzí “Time Of My Life“ z “Dirty Dancing“. Nastal nebývalý ohlas, z něhož mi běhal mráz po zádech. Z pódia se stala cirkusová atrakce, což je i na můj vkus příliš, ale publikum se jevilo nadmíru spokojeně, čímž se splnila veškerá očekávání. Datarock je upřímná elektronicko-tancovačko-zábavová kapela, která těží se své ironické prvoplánovosti.
Tak či onak zařadím Datarock stejně do svého oblíbeného repertoáru. Přesvědčili mě, že jejich elektronická hudba je plná inspirace a nových překvapení. Datarock vznikli v oblasti velkých hvězd, jako jsou např. Royksopp, v roce 2003. Od té doby se především svou originalitou, jak v hudebním spektru, tak i díky svému stylu, stali jednou z oblíbených a vyhledávaných skupin toho žánru. A jejich použité teplákovky s logem Datarock se prodávají na webové aukční síni Ebay v řádech sta dolarů.
Galerie{gallery}nekultura07/hudba/datarock{/gallery}
Napsat komentář