Ač se sám Matěj Homola, frontman kapely Wohnout, označuje za zpěváka
s maturitou, přednášku s ním dnes odpoledne navštívily tři stovky
vysokoškoláků. Přednášku s názvem …Hledá se zpěvák na inzerát…
na téma subkultur uspořádala katedra sociální pedagogiky Pedagogické
fakulty Univerzity Hradec Králové a její převážnou částí byla beseda
právě s Homolou. Ještě předtím vyložil téma subkultur skrze svou
osobní zkušenost se „skejťáky“ a „pankáči“, s nimiž se setkával
dávno před začátkem své hudební kariéry. Ač to bylo jeho první
vystoupení na půdě vysoké školy, zhostil se ho s nonšalantní grácií.
Dokonce se publiku přiznal k angažmá v kadeřnictví, kde v devadesátých
letech odbarvoval zájemce o punkový sestřih. V době, kdy se běžní
kadeřníci dívali na muže žádající obarvení tenkého pruhu vlasů
uprostřed hlavy skrz prsty.
I takové mohou být cesty k úspěchu a slávě, na něž v závalu
otázek také došla řada. Homola sám sebe v tomto ohledu přiřadil
k extrovertnějším hudebníkům, kteří po dotazu na autogram neprchají
nebo nehází otrávené obličeje. Naopak svou dnešní popularitu a úspěch
vnímá jako něco, co může snadno pominout. Snad i proto se ve volném čase
vrhá do vzdálených zemí, jakou je například Indie, kde o jeho popularitě
nemá nikdo zdání a o nevšední zážitky není nouze. Cesty zásadně
detailněji neplánuje a jistý je snad jen čas příletu a odletu. Vše
ostatní nechává na vstřícnosti místních. I když za pomoc turistům
většinou tamější očekávají adekvátní odměnu, našli se i tací,
kteří se s ním podělili o čaj ze své konvice, neboť to byla jediná
věc, jíž ho mohli podarovat. Častokrát při svých cestách bere do rukou
kytaru, aby lidem kolem prostě jen zahrál (ač se studentům v Hradci bez
ostatních Wohnoutů zahrát zdráhal). Takové a jiné zážitky v něm
vyvolávají momenty dojetí a jsou mu inspirací k další tvorbě.
Ve volném čase se vrhá do vzdálených zemí, jakou je například Indie,
kde o jeho popularitě nemá nikdo zdání a o nevšední zážitky není
nouze. Cesty zásadně detailněji neplánuje a jistý je snad jen čas
příletu a odletu. Vše ostatní nechává na vstřícnosti místních.
Zpěvák se neostýchal odpovídat ani na dotazy ze svého soukromí, neboť
sám poukazoval na to, že některé mediální bubliny kolem jeho osoby si
bulvární redaktoři vymýšlí bez jakéhokoliv kontaktu s ním a se
skutečností. Žene je podle něj jedině touha po zisku a tím se odlišují
od seriózních novinářů, kteří přináší čtenářům nějakou přidanou
hodnotu. Právě novinářská praxe byla důvodem, proč na začátku
devadesátých let nepokračoval dále ve studiu fotografie a spokojil se
s maturitou na umělecké střední škole. Po zkušenosti se zakládáním
alternativního kadeřnictví Joshua s kamarádem Lukášem Černým už jeho
další kariéru nasměřovalo pořízení kytary, na kterou s bratrem
intenzivně cvičili. Svou roli sehrál také syndrom vyhoření
v zaměstnání kadeřníka. Dnes pro své řídnoucí vlasy nové trendy
v hair stylingu už nesleduje. V jedné z odpovědí se přiznal také
k tomu, že ani nejnovější hudba jej příliš nezajímá a nechává se
inspirovat především tím, co mu doporučí přátelé a známí. Jednoho
z dotazujících zajímala i případná řevnivost mezi jednotlivými
kapelami. V tomto ohledu asi Homola překvapil převážnou část publika,
když konstatoval, že o žádné velké řevnivosti neví. Naopak dodal, že
s dalšími hudebníky v zákulisí si koncert užijí o to víc. A pokud se
jim některá hudební skupina vyhýbá, příště s ní jednoduše nehrají.
Syndrom vyhoření překonal před několika lety i jako hudebník, takže se
můžeme těšit na další zajímavé písně. Za svou nejoblíbenější
považuje Svaz českých bohémů také proto, že jí koncerty končí a navíc
se s ní může i ztotožnit.
Publikum, a zejména studentky tvořící převážnou část obecenstva,
zaujal Homola svou otevřeností a smyslem pro humor. Možná až vyčítavě
zněly některé dotazy na jeho nevázaný životní styl, kdy je každý nový
koncert záminkou pro další mejdan. Celkově přijali Homolu velmi vřele a
s tajným přáním, aby se tento zpěvák na inzerát ozval právě jim.
Napsat komentář