Jedenáctého května v Pardubicích proběhl poslední koncert z řady Českého Majálesu, který pod sebe spojil hned deset měst České republiky. Tento ambiciózní projekt, který se během tří let rozrostl z malinké akce v obří festival, přímo neKulturně provokuje k zamyšlení. Přinášíme vám srovnání jednoho člena naší redakce, který se pokusil podívat na akci dvěma různými pohledy.
Záměr napsat tento článek hned od počátku narazil na moje svědomí. Na svědomí člověka, kterému úplně nepřísluší pomlouvat něčí snažení, a zvláště v tom případě, když samotná akce opravdu není špatná. Na druhou stranu je možná třeba vyjádřit se, tak jako to dělá dalších milion lidí, k tématu, které se částečně dotýká nás všech. Budiž.
Z pohledu studenta, který si jde na Majáles odpočinout, poklábosit s kamarády, dát si klobásu s pivem a k tomu si poslechnout nějakou tu kapelku, se jeví vše v naprostém pořádku. Skvěle zorganizovaná akce se dvěma velkými scénami s živými kapelami a jedním víceméně tanečním stanem. Mnoho kapel, dýdžejů, projektů a hlavně všude tolik té studentské atmosféry.
Pokud tam ale někde potkáte člověka, který již nějaký ten rok objíždí festivaly a z těch větších jich zase tolik nevynechal, možná uslyšíte nepříliš pozitvní komentář. Totiž, očima věčného kritika se věci mají úplně jinak.
|
"Jdi se bodnout, věcný kritiku! Začni poslouchat hudbu, studente!" |
První věc, která při pohledu na line-up letošních Majálesů přímo bije do očí, je fakt, že jsou si všechny velmi podobné. Stejní headlineři, stejná česká omáčka kolem. Jasné plus pro pořadatele, kteří v případě více koncertů některé ze zahraničních hvězd na jednom místě dostanou přinejmenším velkou slevu za poplatky spojené s dopravou účinkujících do České republiky. A pouze velmi malé minus pro návštevníka, který, jak se předpokládá, navštíví pouze jeden z těchto Majálesů. Ale běda tomu, kdo by si chtěl užít svátek studentů ve dvou různých městech – ten by byl šeredně otráven. Ti samí headlineři, ta samá show, stejné playlisty, stejné stánky s grilovanou kukuřicí.
A věčný kritik pokračuje. OK, řekněme, že jsem – jako většina lidí – navštívil pouze jeden Majáles 2007. Tak proč si tu připadám, jako když jsem na nějakém větším festivalu v roce 2004? Proč vidím v řadách zahraničních "hvězd" i českých "stálic" pořád tatáž jména? Clawfinger jsem již viděl na Trutnově, Dog Eat Dog už projeli ČR snad skrz naskrz, IAMX je tu nejméně počtvrté, Transglobal Underground už předvedli svůj tenkrát nepříliš zvukově povedený set na prvním ročníku Planet Roxy.
Zaměřeno na českou scénu: nevidím tu – vyjma pár kapelek v čele se znovuzrozenými WWW – nic nového. Je pravda, že i v řadách českých stálic se tu a tam zrodí nějaká novinka. Tento rok například Tata bojs, Gaiah Mesiah a Sunshine obšťastňují novými písněmi z právě vydaných alb věrného českého diváka. Ale co ti, kteří chtějí vidět na pódiu nějakou novou krev, jež je buď uklizena hned na začátek programu, anebo zůstala doma? Mají smůlu.
Majáles 2007 nezklamal – byl plný nadšených studentek a studentů, stánků s různými dobrotami i věrných diváků, kteří si rádi zatrsali na cokoli, co bylo v čtyřčtvrťovém taktu a pořádně šlapalo. A pak tady taky zmateně pobíhalo několik hudebně rozmazlených uší a duší prahnoucích po čemkoli alespoň trochu novém. Po opravdovém a v ČR neoposlouchaném headlinerovi, který tu ještě nebyl, nebo českém projektu, jehož přínos pořadatel možná správně nepochopil.
Jdi se bodnout, věcný kritiku! Začni poslouchat hudbu, studente!
{exitpoll id=58}
Napsat komentář