Skrze začouzené mezipatro, okolo postaršího, zmateně pobíhajícího správce, vyhánějícího kuřáky zpod cedulí s nápisem nekouřit, se skoro nedalo prodrat do sálu divadla Archa. A natož si zakouřit. Na koncert přišlo hodně lidí a hlavním lákadlem byl bezesporu Amon Tobin, jenž se již od devadesátých let pohybuje na poli inteligentní taneční hudby. Některými médii je dokonce označován za breakbeatového krále.
Úvodu se ujalo berlínské uskupení v bílých kombinézách Lychee Lassi v sestavě basa, kytara, bicí a gramofony. Na svém myspaceovém profilu se označují termínem „Live Illectronic Jamband“, který poodkrývá podstatu jejich hudebního tajemství – elektronická hudba s bezprostředností živých nástrojů. Stylově se potácejí mezi jazzem, taneční hudbou, hiphopem a experimentálním noisem. Jejich vystoupení nepostrádalo gradaci, napětí ani překvapení – po dlouhém avantgardním skučení se z desky vynořil jazzový track, do kterého se kapela pohotově vmísila. Nikdy bych nevěřil, jak dobře zní skračované saxofonové sólo (a la John Zorn) s živou kapelou. Ve středu Lychee Lassi stála základní bicí souprava bez přechodů a s jedním činelem. Komunikace mezi bubeníkem a DJem, který vystřihl asi minutové industriální sólo na gramofony, když jehlou a konečky prstů bušil do povrchu desky.
Amon Tobin začal hrát s úderem desáté hodiny. Sympatický chlapík v kšiltovce s mušketýrským knírkem přišel, pozdravil a začal mixovat své husté kolážové sktruktury zvuků. Na Amonu Tobinovi jsou mi sympatické dvě věci. Má rád Kingův román Cujo, podle kterého si dal přezdívku, pod níž natočil první album. A ta druhá je, že si sampluje většinu zvuků sám. Vyráží lovit zvuky do ulic, zaznamenává sekačky a zvuky motorů i lvy a potom je s neuvěřitelným citem vrství, kolážuje do stop a lisuje do vinylu. Síla Amona Tobina tkví také v míchání a prolínání stylů. Do svých kompozic začleňuje metalová sóla, jazzové onanie i sladké až obskurní melodie. Jen škoda, že v Arše předvedl spíše klubový DJský set než poslechový koncert složený z písní, které známe z posledního výborného alba Foley Room. Nicméně svým vystoupením uspokojil obě části publika – ty tancující, kteří v zhuštěných avantgardnějších pasážích postávali, i ty, kteří šli na koncert právě kvůli postávání a poslechu. Kompromis.
Jako poslední účinkující vystoupil DJ Okapi. Svůj pseudonym zvolil dle stejnomenného zvířete, jehož vzhled je pro jeho hudbu dost signifikantní. Zepředu disko (žirafa bez krku a velkýma ušima), uprostřed rockenroll (antilopa) a zezadu soundtrack k animované veselohře (zebra). Avšak publikum, které odešlo o pauze po Tobinovi, se už nevrátilo, a tak na elektronické rozpustilosti zbylo pár postávajících podivínů na balkonech a rychťácké páry se svými zběsilými tanečky.
Galerie{gallery}nekultura07/hudba/tobin{/gallery}
Napsat komentář