Docela těžká volba, vybrat tři
nejlepší alba za uplynulý rok. Zvlášť proto, že hudbu většinou
poslouchám online, live, jako singly nebo remixy a ne moc často po albech. Má
tři nejlepší alba jsou tedy ta, která jsem byl schopen přijmout úplně
celá se vším všudy. Až teď jsem si všiml, že jsou to pokaždé
dvojky.
The Horrors: Primary Colours
Pro mě absolutně nejlepší album
letošního roku i můj nejlepší koncertní zážitek roku, když jsem si na
Horrory zajel jednou v pátek třináctého. Primary Colours mají takovou
zvláštní energii, vyvolávají spoustu pocitů. Nikdy jsem nepochopil lidi,
kteří říkali, že je to nuda. Vždyť tohle patří mezi nejlepší alba
dekády. Všechny ty ozvěny, zvuková barevnost, stupňování emocí a zvraty
nebo Farisův projev… Na písničkách se mi líbí, že každá dokáže
oslovit a přinést něco nového, zajímavého. Žádná z nich není slabá,
na Primary Colours není žádná zbytečná omáčka. Všechno je čisté a
stoprocentní. A médii tolikrát omílaný posun od goticky přeřvaného,
těžko stravitelného debutu až k portisheadímu cítění anebo zírání,
když ne na boty, tak minimálně na black skinny jeans, se naživo stejně
setře v jednom obrovském pogu. Navíc i přesto, že podle NME jsou Primary
Colours nejlepším albem roku, kluci jsou pořád v pohodě – klidně
podepisují lístky, kreslí na košile, vyfotí se, pokecají.
{youtube}yNjcSgU0Nrg{/youtube}
Fuck Buttons: Tarot Sport
Hodinová deska a přitom jen sedm
písniček. Jsou dlouhé. Intenzivní a působivé. Fuck Buttons přinášejí
nesmlouvavé tvrdé elektro plné temnoty, napětí a sonických experimentů.
Tarot Sport jako by si vzpomenul na berlínskou atonalitu osmdesátých let,
nemůžu si pomoct, ale i tady tak nějak v pozadí slyším beton a ostnaté
dráty. Deska ale zahrnuje i plno krásných momentů a zasněné
melancholično. V hudbě Fuck Buttons je něco drásajícího a
přitažlivého. Je to vlastně tak trochu výplach mozku. Možná něco jako
emoční reinkarnace – ty desetiminutové elektromeditace vás nenásilně
nutí prožívat pocit znovu a znovu, chvílemi se přetváří, mění,
vrcholí… Pak se probudíte někde úplně jinde, ale Fuck Buttons jedou dál
a vstřebávají se zase o kousek vedle a spouští další nový řetězec.
I když je Tarot Sport oproti debutu větší pop, běžný posluchač to nemá
šanci poznat a bude to pokládat za underground. Tarot Sport je ale krásná
psychedelická deska, možná jen těžká na pochopení.
{youtube}QaJG0vq7NMo {/youtube}
Midi Lidi: Hastrmans, Tatrmans and Bubáks
Svým druhým albem se pro mě Midi
Lidi zařadili mezi mé velké kapely, po bok všech Britů, Berlíňanů,
Švédů nebo Kanaďanů. Takový výlet do všech dávno zapomenutých komnat
v hlavě. Směr lehce k minimalu, Kraftwerk straší pod postelí, chytré,
vtipné a přitom jednoduché rýmy, spíš slogany. Všechno tak sympaticky
podané. Naživo znějí Hastrmans, Tatrmans and Bubáks jako výlet kosmickou
lodí po galaxii, ve které potkáváte dobře známé věci, ale trochu jinak.
Snad v jiném prostoru. V dimenzi, kterou vymezují pulzující přímočaré
beaty a ve které se za pomoci vlídných synth zvuků zjevuje celý midi svět.
Není kam utéct, ale ono stejně není čeho se až tak bát. S touto deskou
jsem kamarád. Na Midi Lidech se mi hodně líbí, že mají blízko ke svým
fanouškům. Třeba když na facebooku udělali tajemnou pozvánku – jen tak
jsem si mohl zahrát jednoho z bubáks na nových promo fotkách. Blízko
k nim mají i lidi sami – jen před pár dny se na youtube objevil
roztomilý fanvid k Pokoji se třemi konsternovanými morčaty.
{youtube}BQ2sbdSQvZQ {/youtube}
Napsat komentář