Jedinečné. Působivé. Strhující. To vše a nejen to se dá říct
o koncertu Bobbyho McFerrina v ostravské ČEZ aréně, kde vystoupil
v sobotu 8. května v osm hodin večer. Čtrnáctidenní odklad oproti
původnímu termínu byl zapříčiněn přítomností sopečného prachu
v atmosféře, který na čas ochromil leteckou dopravu. Do České republiky
se Bobby vrátil po dvou letech, v Praze opět odzpíval dva koncerty, Ostravu
však navštívil vůbec poprvé.
„Děkuji,“ zaznělo z Bobbyho úst po úvodních dvou improvizacích.
Následovala píseň The Garden z nového alba
VOCAbuLarieS neboli Slovníčky, jak mimo jiné stojí na
přebalu. Na rozdíl od nahrávky zazněla zmíněná skladba, stejně jako
všechny ostatní, v čistě vokálním provedení. Sborové party nastudoval
pro tuto příležitost speciálně sestavený komorní pěvecký soubor pod
vedením sbormistra Pražského filharmonického sboru Lukáše Vasilka. Na
pódiu převzal vedení čtyřiadvaceti vokalistů Bobbyho dlouholetý
spolupracovník, skladatel a producent Roger Treece. Podílel se také na
tvorbě celé aktuální desky. Skladba The Garden má svým charakterem
nejblíže asi k world music. Jakmile se naplno rozezněla polyfonie ženských
i mužských hlasů, zamrazilo mne v zádech. Tato hudba s sebou nese
obrovský náboj, dojala mě málem k slzám.
V dalších minutách zazněly písně Opportunity z Bobbyho
třetího alba, Spontaneous Inventions (1986), jazzově
laděná Spain od Chicka Corey a bluesová Sweet Home Chicago,
která patřila k vrcholům večera.
Hostem, který se s Bobbym pustil do vzájemné vokální improvizace, byl
Dan Bárta. Iva Bittová, jež vystoupila na pražských
koncertech, tentokrát nezazpívala, protože jí nový termín kolidoval
s jiným vystoupením. Několikaminutové vystoupení s Bártou završil
McFerrin spokojeným „Fabulous!“ a přátelským objetím. Z obou čišela
radost, kterou je hudba naplňuje.
„Fly me to the moon…“ začal Bobby, zatímco se dvanáct zpěvaček a
dvanáct zpěváků připravovalo k dalšímu výkonu, který přišel
vzápětí.
Skladba Messages z letošního CD byla jedním z nejsilnějších
zážitků. Píseň seskládaná ze slov a vět v různých jazycích
vypovídá o mnohosti pojetí víry v dnešní společnosti. Místy mi
připomíná středověké chrámové zpěvy, zčásti i kvůli použité
latině. Orientální nádech dodává neobvyklá harmonie i vedení melodické
linky, stejně jako místy použité vibrato v hlasech a rozvinutá dynamika.
Škoda jen, že sboristé nedokázali skladbu dostatečně vygradovat a osvojit
si hravější práci s hlasem. Přesto jsem chvílemi zavřela oči a nechala
se unášet tóny do jiných světů.
Je až neuvěřitelné, jak někdo dokáže tak dokonale ovládat svůj hlas
o úctyhodném rozsahu čtyř oktáv.
Poté přišel čas pro talenty z publika. První z odvážných byla
dívka jménem Martina, která si s Bobbym zaimprovizovala „something
African“, jak si přála. Následovali dva beatboxeři. „Put your hands in
the air, yeah“ – Bobby se za doprovodu druhého z nich na okamžik změnil
v hiphopera. Největším aplausem však byla odměněna malá holčička
s culíky, která se představila jako „Elis“. Suverénně začala broukat
melodii Don’t Worry Be Happy, snad nejslavnější McFerrinův hit, a
Bobby se k ní s překvapeným úsměvem přidal. Když v pravou chvíli
vyhrkla klíčový verš „Don’t worry, be happy“, z hlediště se ozvala
salva smíchu a nadšeného potlesku. A to stále nebylo všechno. Nakonec
vyzval dívku v první řadě, aby zanotovala píseň* I Can See Clearly Now*,
kterou doplnil o další improvizaci.
„Let’s sing some Bach,“ prohlásil Bobby, aby utišil neznámého
pokřikujícího z publika, který na sebe evidentně chtěl strhnout
pozornost. Zazněla známá skladba Ave Maria. Bobbyho ústa jako by se
rázem proměnila v klavír a doprovodila zpívající sbor.
He Rain to the Train, předposlední z nejnovějších písní,
kterou její tvůrci představili na ostravském koncertě, je založená na
starších McFerrinových skladbách He Ran All the Way a The
Train. Text je složen pouze ze slabik, které spolu nevytvářejí slova;
o to víc může člověk vnímat hudbu, nerušen významem slov. Název
napoví, že melodie této skladby navozuje iluzi pohybu – běhu a jedoucího
vlaku. Propracovaná dynamika celé dílo podtrhuje.
Ještě jednou vyzval Bobby diváky ke spolupráci. Kromě opakovaného
vícehlasého motivu, který zněl z hlediště a který se stal základem pro
sólovou improvizaci, přišel i se svou proslulou pentatonikou. Tomu, kdo se
s ní ještě nesetkal, doporučuju zhlédnout některé z videozáznamů na
YouTube.com (World Science Festival 2009). Výkonu přítomných posluchačů,
kteří se na chvíli změnili ve zpěváky, patřilo Bobbyho pochvalné
„good“ a palec nahoru.
V paměti mi utkvěla Bobbym komicky pronesená věta: „Are you ready, Mr.
Treece?“ Sbormistr Roger Treece byl připraven, i jako zpěvák, a zazněla
poslední píseň: Wailers. Nosnými hlasy zde byly především
hluboké basy. Stejně jako ostatní skladby z VOCAbuLarieS, nese i tato
výrazné prvky etno hudby a byla důstojným završením tohoto jedinečného
koncertu.
Publikum obdařilo zpěváky bouřlivým potleskem vestoje, který přiměl
Bobbyho, tentokrát už samotného, vrátit se na pódium a předvést ještě
kousek svého inovátorského vokálního umění. Je až neuvěřitelné, jak
někdo dokáže tak dokonale ovládat svůj hlas o úctyhodném rozsahu čtyř
oktáv. Vše a capella. Malým osobním zklamáním byl fakt, že jsem se
nedočkala také ostatních úchvatných skladeb ze zatím posledního alba –
Baby, Say Ladeo a* Brief Eternity*. Přesto byl pro mě celý tento
večer nezapomenutelným zážitkem a v jednom mám jasno – jestli sem
ještě někdy Bobby McFerrin, ať už jako zpěvák či jako dirigent,
zavítá, neváhám.
Pentatonika {youtube}ne6tB2KiZuk{/youtube}
Bobby McFerrin
8. 5. 2010, 20.00, Ostrava ČEZ Aréna
Fotografie: www.bobbyvpraze.cz
Napsat komentář