I AM X, můj hřích, má duše. Aj-em-ex, hrdlo třikrát vyráží počáteční samohlásky s lehce erotickým povzdechem. A po úžasné a nezapomenutelné show této šokující kapely si povzdechnete zajisté ještě několikrát. Ano, jen Nabokov dokázal tak skvěle popsat slovy nejniternější lidské pocity. A jen I AM X to dokáží stejně bravurně popsat svou hudbou.
Tato kapela se totiž stává oblíbenou nejen ve světě, ale i u nás. Jako důkaz snad postačí fakt, že letos už je to potřetí, co u nás vystoupila, tentokráte v Lucerna Music Baru. Je jen otázkou, zda by I AM X sneslo v Čechách mnohem větší prostory, které by umocnily atmosféru, či zda se sexappeal zpěváka Chrise Cornera lépe rozlije mezi obecenstvo v naprosto vyprodaných klubových scénách.
Na rozehřátí nastoupili nekompromisním elektro-punkem berlínští Warren Suicide. Nutno dodat, že lepší předkapelu pro I AM X lze jen těžko hledat. Hudba sice občas sklouzla k jakýmsi prvkům laciného německého trancu, ale naštěstí se z nich včas vrátila zase zpět tam, kam měla. Opravdu profesionální výstup snad kazilo jen příliš okaté přizpůsobení přednesu i vizáže slavnějším kamarádům (Chris Corner žije mezi svými dlouhými "párty výlety" také v Berlíně) z I AM X. Zpěvák Nackt jako by svým vzhledem Chrisovi z oka vypadl. Nechyběla ani vyzývavá dívka za klávesami a druhý vokál v podobě transylvánské Lucki oblečené do baletních šatiček. Přijde vám to šílené? Hrubé? Exhibicionistické? To ještě vůbec nic není.
Po možná až trochu více než únosné pauze pro přichystání pódia hlavní hvězdě přišli obscénně oblečení I AM X a především fanynky si mohly hlasivky vykřičet. Černý klobouk, zženštilá černá košile a třpytky na obličeji. Chris Corner v tu chvíli evokoval jakéhosi Marylina Mansona s velkou dávkou svůdnosti, namyšlenosti a drzosti. Ďábelsky oplzlá kytaristka v dráždivém spodním prádle spustila pár prvních tónů a šílené představení mohlo začít.
V té chvíli vám byla projekce za pódiem v podobě válčících hraček, japonského porna nebo býka, nabírajícího toreadora na rohy naprosto ukradená a svůj význam přinesla snad jen u baladické písně Missile, kde zobrazovala text. I AM X se ale trochu přepočítali. Naprosto drtivá většina znala všechny texty i bez toho. Nezáleželo vám ani na bubeníkovi, jen občas vám sklouzl zrak z epicentra všeho dění na dvě dívky při jejich partech či na jednoho z Chrisových dalších přátel (kteří se na jednotlivých koncertech dosti střídají), který se snažil alespoň falešně dozpívat text, když zpěvák skončil pod davem fanynek a nemohl se z něho vymanit zpět. Ano, od začátku do konce všichni věděli, že osobou večera je a bude Chris Corner.
Jeho vokály byly naprosto věrné studiovým nahrávkám. Jeho procítěnost strhující. Naléhavost textů sbližovala všechny posluchače kolem. A že to bylo opravdu kosmopolitní obecenstvo! Tak například po jedné straně jsem viděl skákat dva mladé anglické homosexuály, po druhé straně třeba Kláru Nemravovou (kdo nezná – je to ta hostující zpěvačka kapely Tata Bojs) náruživě fotící jednu fotku za druhou.
Trvalo jen pár písniček a zapšklé prostředí Lucerna Music Baru se proměnilo v totální orgie. Corner se nám stal po dobu svého výstupu jakýmsi postmoderním prorokem. Chvílemi si připadáte jako hračka pomateného zpěváka, dříve frontmana kapely Sneaker Pimps, chvíli zase jak v nějakém podzemním berlínském doupěti napěchovaném extravagantními osobami, tunami alkoholu a koksu.
"After this party I will definitely die," parafrázoval Chris jeden ze svých textů. Ano, měl pravdu. Po tomto koncertě jsem měl i já minimálně pocit, jako bych už jednou umřel v objetí všudypřítomných kytarových akordů I AM X.
Napsat komentář