Digit All Love se dotkli zemského jádra. Alespoň tedy ve čtvrtek
15. dubna v Paláci Akropolis. Na úvod jejich dobrodružné výpravy nesměle
vystoupila vyvážená dvojice Fiordmoss, jejich polští kolegové navázali
mírnou vášní, aby publiku posléze předestřeli hlubinná vyznání.
Koncert světly a atmosférou připomínal postmoderní seanci, vážnou, ale
sršící nápady.
Poetické, seversky zavánějící pojmenování Fiordmoss patří hudebnímu
duu z Brna. „Drsné fjordy a měkký mech“. V Akropoli měli šanci
předvést křehký soulad tepu svého jin jang, mužského principu
s ženským, elektronických a akustických prvků. Hlas Petry Hermanové 
jako by budil ze sna, je citlivý a až exhibicionisticky
upozaděný. Elektronický doprovod jejího hudebního partnera Romana Přikryla
tento vokální přelud akurátně povzbudil a dodal mu existenciální
naléhavost. Jejich krátké vystoupení polechtalo emoce dychtivého
posluchače, zanechalo navíc stopu: produkci této dvojice se jistě hodí
sledovat.
Digit All Love, genderově vyvážená skupinka devíti hudebníků,
propojuje klasické akustické nástroje s progresivním tepem současné
elektroniky. A dělá to umně. Citliví mágové načali svůj koncert
sitárem a hutnými houslemi, aby se za okamžik uvelebili v hluboké basové
poloze. Dramatickým smyčcovým echem vyvolali dávnou minulost, vokál
zpěvačky Natalie Grosiak okamžitě vše propojil.
Digit All Love berou – a prezentují – svou hudbu vážně. Stejně
vážně nás Natalie vtáhla do pietní minuty ticha za oběti nedávného
leteckého neštěstí. Její poznámka „I don´t know what is funny“ byla
trefnou reakcí na příznačné čecháčkovské uchichtávání se. Tento
politický akt se však ke koncertu nehodil. Příliš ho ukotvil v čase;
hudba umělců z Wroclawi se houpe či nadnáší ve vzduchoprázdnu a možná
právě tento fakt paradoxně tolik upoutává.
Z vizuálních dojmů musím zmínit
houslisty se sluchátky; působili velmi „elektronicky“. Světelnost se nad
námi tetelila v mnoha odstínech. Akustická matérie se echy transformovala
do elektronického zvuku, elektronický beat se přirozeně prolínal
s dřevěnými ozvěnami. Hlasitost vokálu bohužel nedosahovala až na dno;
zvuk hlasu tak – možná záměrně – sloužil pouze jako pojítko mezi
dvěma dimenzemi hudby, nebyl však povýšen na dominantní vyjadřovací
prostředek.
Snad jen na chvilku: to když se Natalie přezula do rodné řeči. V ten
okamžik nám zazněl nad hlavami vokál ze země vyvěrající. Atmosféra
skladby (W czyichze rekach bylem manekýnem) zapůsobila tak nějak
univerzálně, ryze, někdo by řekl „archetypálně“. Tato poloha Digit All
Love mne nadchla nejvíce. Svou mocí nás přenesla k tanci kolem ohýnku, ke
všem dávno uplynulým letům, vyvolala nejasnou vzpomínku na dny minulé.
Naši polští sousedé, žánrově zařazeni do kategorie trip-hop, dostáli
šanci důstojně se představit. Koncert rozehrál libé vášně, otevřel
mysl pro představivost, naznačil možnosti dalších hudebních symbióz a
fúzí. Hodil se do přicházejícího jara.
Fiordmoss (CZ) + Digit All Love (PL)
15. dubna 2010
Pořadatel: Palác Akropolis (EuroConnections)
Napsat komentář