Volga, experimentální etno-elektronická formace z Moskvy s již
mnohaletou koncertní zkušeností, se při své listopadové šňůře na
chvíli zastavila i v Praze. Přímo z Německa (Lipsko, Berlín) zavítala
navečer 9. listopadu 2009 do prostor jednoho z pražských klubů
situovaných přímo v centru města – na hladině Vltavy, kde také
v rámci série Respekt Plus představila své „šamanské“ umění.
Stejně jako přes 3 500 km ohromná a strhující masa ruského veletoku
byla i ohromná a strhující hudba stejnojmenného projektu. Protentokrát
našla tato silně alternativní formace zázemí v netradičně zelenkavě
růžovém interiéru klubu Jazz Dock – na první pohled možná poněkud
bizarní situace, která se však po úvodní písni „Dožď“
(Дождь/Rain) z alba „Bottons Up!“ (2003) rozplynula
v neškodný opar…
Jazz Dock versus underground
Před začátkem panovala naprosto klidná atmosféra – lidí tak akorát,
žádná tlačenice, žádné nesrovnalosti. Možná byli i někteří na
pochybách, zda opravdu dorazili tam, kam měli původně namířeno.
Nepodlehněme ale prvnímu dojmu! Start plánovaný na 21 hodin se klasicky
posunul víc než o půlhodinu, s čímž se dalo již dopředu počítat…
No, mezitím se aspoň postupně zaplnil menší sál, jemuž dominovaly barové
židle s kavárenskými stolky a příjemně tlumené osvětlení. Takže
koncert, při kterém se sedí? To zas tak úplně ne…
… hypnotizující zpěv hlavní sólistky Angely Manukjan, obalený
industriálními elektronickými efekty na podkladě tanečních rytmů dub či
trip-hopu, zvedl alespoň zadní řadu publika ze židle (pokud vůbec seděli).
Rozhodně to byla zajímavá zvuková zkušenost, především pro ty, co
ruskému jazyku zas tak úplně neholdují. Stylově by ale tahle transovní
hudební smršť spíše zapadla do prostor tanečního klubu, i když si
v průměru udržuje tempo krokového „Andante“. Z původní
čtyřčlenné sestavy se do Prahy zajely podívat jen tři osůbky – kromě
již zmíněné vokalistky (matky pluku) se na pražské performance podílel
samotný guru této hudební formace, Alexej Borisov (elektronika, spodní
vokál, zvuky), a nejmladší člen sestavy, Roman Lebeděv (elektronika –
efekty, kytara). Poslední článek této kapely, Jurij Balašov
(multiinstrumentalista: tibetské mísy, varhany), se dle informací Angely
zdržel v Moskvě. Jeho absence se však na úspěchu koncertu nijak
nepodepsala, čímž posádka prokázala svou maximální profesionalitu.
Volga už taky dávno zakotvila na západě
Z písní zazněly jak starší, tak novější songy. Pro připomenutí:
Volga má dnes na kontě víc než sedm alb, ze kterých se hodně hraje nejen
v rodné vlasti, ale hlavně v zahraničí – například na britské BBC a
Resonance FM či třeba francouzském Radio France. Dnes má Volga za sebou
kvantum zahraničních vystoupení, především na nejrůznějších
mezinárodních festivalech (Německo, Francie, Finsko, Slovensko). Hrát ze dne
na den proto pro ně není nijak neobvyklá věc – na následující dny si
(po pražské akci) sestava například smluvila již další koncerty, ovšem
v polské Wroclawi a následně i tamní varšavské metropoli. Takže
doufejme, že se k nám zas brzy vrátí, abychom už konečně mohli
protančit ty naše střevíce.
Co jsme vlastně slyšeli?
Volga měla na programu víc než deset písní, po kterých došlo ještě
alespoň na tři přídavky: „Большое спасибо!“ (Balšoj
spasiba!) děkovala Angela roztomile téměř po každém zahraném songu.
Kromě úvodní písně jistě všechny zaujala až depresivně psychedelicky
laděná „Galova, galavuška“ (Голова-головушка/Head) z roku
2003. Angelin emočně vypjatý zpěv (výrazná gesta, chytání se za hlavu,
náznaky trhání vlasů…) ještě více prohloubila videoprojekce plná bomb
a dalších válečných hrůz. Zde velká pochvala: seskupení Volgy totiž
sází nejen na reflektory či jiné světelné efekty – zpívané příběhy
v jejich případě dokresluje aktuálně promítaná vizualizace, založená
na ilustraci ruských skazek, balad či jiných pokladů lidového i moderního
umění. Staroruské texty z 12.–19. století s sebou jak po obsahové, tak
fonetické stránce přinášejí prvek archaičnosti i slovanský element
přírody, které s podporou statických rytmů a opakujících se mantrických
formulí samovolně vytvářejí snovou hypnotizující atmosféru. Není divu,
že někteří Volze přikládají i terapeutické účinky. Určitě ale
záleží na osobním rozpoložení – ne u každého mohou reakce probíhat
stejně. Podobně psychedelicky laděný byl i song „Psalm“
(Псалом/Psalm) z alba „Three Fields“ (2004), který je podle
minimalistického principu vystavěn na stále se opakujících bizarně
zvukových motivech a snovém echu (mluveném textu), kterému výrazně
dominuje Angelin vysoký vokál.
Jako zvukově jemnější záležitost zazněla skladba z alba „Pomol“
(2007): „Detinushka“ (Детинушка) s charakteristickými jemnými
zpěvy, lehce srozumitelným textem, pravidelným rytmem i kratšími
melodickými úryvky, které se opět jako mantra neustále opakují –
gradace je dosaženo jen postupně sílící dynamikou a stále více
zahušťovanými rytmickými podklady. Další na poslech velmi příjemnou
věcí byl určitě remix „Vdovushka“ (Вдовушка) z alba „Remixed
VOLGA“ (2006). Melodičnost zpívaného textu sice v mezihře vystřídala
lehce popová diskofilní rytmika, připomínající místy o něco
svižnější Depeche Mode (Enjoy the Silence z roku 1990), ovšem již
v další části se zas vokál za doprovodu výrazné basové spodní linky
(jdoucí v protipohybu) vrátil do původních kolejí. Určitě bychom
neodpustili vynechání songu „Volga“ (Волга-мать) či nezařazení
optimističtější skladby okořeněné živelnou rytmikou „Zacharovan“
s výrazným zvukem elektronicky upravených dud či jiného aerofonu.
Takže ještě jednou…
Téměř v úplném závěru koncertu konečně Volga představila své
jednotlivé členy, resp. pouze tříčlennou posádku, která po svém
vystoupení přirozeně splynula s publikem a u předního stolku následně
debatovala o koncertním pro a proti. Kdo se pro Volgu nadchl, jistě se
neubránil široké nabídce CD, která byla vpředu u vchodu (resp. východu)
k zakoupení. Kromě příjemné zvukové zkušenosti se jistě mnozí
obohatili i o fůru vizuálně zajímavých podnětů – ještě dnes si
určitě někteří vybaví řadu pozoruhodných obrazců, které nám Volga
spolu s hudbou nonstop servírovala. Snad máme jedinou výtku, kterou jsme
již ale naznačili: pro příště by přece jen stálo za to domyslet lépe
prostor konané akce – určitě by všichni přítomní více uvítali, kdyby
se v tanečním reji nemuseli omezit jen na necelý metr čtvereční.
Napsat komentář