S trutnovským Open air music festivalem to není jen tak. Mnozí totiž
tvrdí, že se tam nejezdí kvůli muzice, ale především za neopakovatelnou
atmosférou. Není to ale jen způsob, jak zakrýt špatnou hudební
dramaturgii? A nevyprchala ta pověstná atmosféra během dvaadvaceti
ročníků Trutnova do hudebního nebe? Jak potvrdil letošní ročník,
odpovědí na obě otázky je naštěstí stále ne. Trutnov nabídl kvalitní
hudební program a nechybělo ani kouzlo různých setkání.
Základy Trutnova byly položeny už v roce 1984. Tehdy byl ve Starých
Bucích rozehnán koncert a účastníci našli dočasný azyl na Hrádečku
u manželů Havlových. Další pokus o alternativní festival přišel
v roce 1987, kdy se u blízké vesnice Volanov měl konat Východočeský
Woodstock. Toto undergroundové setkání kapel a písničkářů pořádal
František „Čuňas“ Stárek u chalupy Martina „Geronimo“ Věcheta,
jednoho ze současných pořadatelů. Zahrát měli Léčba migrénou, MCH band,
Patologický orchestr, Už jsme doma a další. Policie však uzavřela
příjezdové cesty, odpojila proud a hromadně zatýkala organizátory
i účastníky. V roce 1990 se jako vzpomínka na tyto události konal
festival Trutnov a se dvěma pauzami se koná dodnes.
Že Trutnov vyrostl na
undergroundových základech, je vidět i teď, bezmála dvacet let od
Sametové revoluce.
Undergroundovým muzikantům je věnována scéna v hospodském stanu,
kterou moderuje právě někdejší pořadatel Čuňas. O historii festivalu a
o zakazovaných hudebnících se návštěvník dočte ve festivalovém
programu. Do Trutnova každý rok jezdí prezident a náčelník (jinak se mu
tam neříká) Václav Havel, letos s sebou vzal i knížete Schwarzenberga.
Pořadatelé se také snaží vyhýbat konzumu, pódia nejsou pojmenována po
sponzorech a nenajdete tu ani jejich reklamy. Mnoho prostoru dostávají různé
neziskové a nevládní organizace. A především, každý ročník je
věnován nějaké osobnosti nebo události, letos to byl Jan Palach,
v minulých letech například Karel Kryl, Václav Havel, nebo oběti
21. srpna. 
Ale pojďme se podívat na hudební lahůdky, které letošní Trutnov
nabídl návštěvníkům. A že jich bylo požehnaně! Nezapomenutelný byl
přídavek jedné z největších hvězd letošního ročníku, Primal Scream.
Při něm jednotliví muzikanti postupně odcházeli, ale kytary a klávesy
nechali hrát dál. Po všech stránkách skvěle zvládnutá psychedelická
show. DJ Scratchy, který pouštěl desky už na koncertech The Clash a
dalších slavných kapel, letos zahrál dvakrát. Oba večery publikum
rozpálil tím nejlepším z balkánské, africké, indické, skotské a irské
hudby, svým charisma, ale i vodkou, kterou nechal kolovat mezi diváky.
Moc jsem se těšil na kapelu Dva, kterou tvoří manželé Bára a Honza
Kratochvílovi. Pro zvukaře nebylo úplně snadné je nazvučit, přece jen to
je poněkud alternativní těleso, ale výsledek stál za to. Jejich skladby, ve
kterých zpívali, hráli na kytaru, saxofon, klarinet a konektory,
beatboxovali, pouštěli rádio a vydávali mnoho jiných zvuků, v sobě měly
křehkou krásu, která se těžko popisuje. Škoda jen, že sousední scéna
byla tak hlasitá.
Velkými objevy pro mě byly mezinárodní kapely Tower of Dudes a Aileen Loy
and Trunk Show. Obě hrají zajímavou hudbu na pomezí žánrů a v sobotu si
dokonce zahrály na jednom pódiu spolu. Tower of Dudes je hospodský šraml,
kterému vévodí akordeon a výrazný zpěv, místy velmi emotivní. Trunk Show
zase připomíná některé nahrávky Toma Waitse nebo Nicka Cavea. Nezklamal
mě ani Petr Váša a Ty syčáci, kterých jsem se nemohl dočkat od minulého
roku. 
Letošní festivalová dramaturgie dala velký prostor zpěvačkám. Stále
skvělou formu předvedla festivalová královna Eva Pilarová, na kterou bylo
hlediště před hlavní scénou beznadějně nacpané. Zahanbit se však
nenechala ani Candie Payne se svou skvělou retro kapelou nebo ruská
písničkářka Žanna Bičevská. A kupodivu se trutnovskému publiku líbil
i Kryštof.
Výborných koncertů bylo mnoho, Ivan „Magor“ Jirous recitoval,
vyprávěl, pil a dokonce zpíval (Muchomůrky bílé společně s Tony
Ducháčkem), prezident Havel si poslechl Spirituál kvintet a pak zabubnoval
s Heverem a vazelínou. Radomil Uhlíř během moderování druhé scény
rozvíjel neuvěřitelné teorie. Štěpán Málek z NVÚ požádal svoji
přítelkyni o ruku na hlavním pódiu a všem punkáčům zvlhly oči
dojetím. Bubnovalo se na všechno možné, ale nejvíc tradičně na koryta
v umývárně a ve stanu Hare Krishna se zpívala mantra dlouho do noci. Na
Trutnově sice nepotkáte největší festivalové hvězdy, ale atmosféra tu
rozhodně nechybí. Naštěstí.
Napsat komentář