První letošní koncert projektu EuroConnections odstartovala ve čtvrtek
28. ledna 2010 přední islandská zpěvačka Emiliana Torrini, která se tak
v pražském Paláci Akropolis poprvé mohla představit i českému publiku.
Vystoupení v Praze bylo jen jednou ze zastávek na jejím dlouhém turné,
jemuž předcházely koncerty v daleké Austrálii a Turecku. Stejně jako
tamní koncerty těžilo i pražské vystoupení z novinky Me and Armini, se
kterou zpěvačka aktuálně seznamuje svět v rámci svého turné.
Její první vystoupení na české půdě přilákalo stovky posluchačů.
Do posledního místa naplněný sál Akropole svědčil o tom, že Emiliana
Torrini již dávno nepatří mezi zpěvačky důvěrně známé jen
úzkému okruhu fanoušků, jak tomu bylo ještě někdy na konci minulého
století, v době debutu alba „Love In The Time Of Science“ (1999).
Jako předskokana si Emiliana přizvala
jednu z dalších islandských folkařek – písničkářku Lay Low, která
se po svém půlhodinovém vystoupení bezprostředně podílela jako
baskytaristka i na následující části programu.
Netrpělivě očekávaná hvězda večera se objevila až krátce po půl
deváté. Drobná Emiliana vtrhla na pódium v letních květovaných šatech
s egyptským náhrdelníkem. S pro ni charakteristickým plachým úsměvem se
po vřelém přivítání se všemi pustila do novinky „Fireheads“ –
úvodní skladby z posledně vydaného alba Me and Armini (2008). V decentním
duchu se z pódia k uším posluchačů linulo i několik následujících
písní – tentokrát z pět let starého titulu Fisherman’s Woman (2004).
Zaznělo třeba „Today Has Been OK“ i „Lifesaver“, při které se
každý z přítomných za doprovodu akustických kytar a dalšího
netradičního nástroje – harmonia – rázem ocitl někde na pobřeží
v houpajícím se korábu.
S nakopávající „Sunny Road“
začala být odezva publika již o něco živější. V sálu se hvízdalo,
tleskalo do rytmu a v prvních řadách pod pódiem konečně došlo i na
taneční rej, který pak sílil s každou nadcházející písní. Kromě
novinek jako jemné kytarovky „Hold Heart“ či hopsavě veselé a zároveň
jaksi melancholické „Big Jumps“, při které se publikum vlnilo jako
mořská pěna, se Emiliana na chvíli vrátila i k debutu „Love in The Time
Of Science“. Konkrétně k songu „Tuna Fish“, na jehož text si však
v danou chvíli nevzpomněla. Toto malé klopýtnutí ale posluchači
zpěvačce ihned bez problémů odpustili.
Emiliana Torrini postupně
předkládala své příběhy a každá píseň představovala křehkou intimní
výpověď z jejího života. Příhody, které se opravdu staly a které ji
inspirovaly k tvorbě. Každou takovou také zpravidla uvedla vtipným
komentářem. Při „Nothing Brings Me Down“ se podělila i o to, co má
opravdu nejradši: popíjení sklenky vína za vlahých letních večerů a
v klidu domova.
***Emiliana postupně předkládala
své příběhy a každá píseň představovala křehkou intimní výpověď
z jejího života. ***
Ke konci představení zařadila E. T. rytmicky výraznější skladby
z posledního alba. Posluchačsky osvědčené songy „Me and Armini“ a
„Jungle Drum“, postavené na sytém vokálu a houpavé melodii, vystřídala
psychedelickými kytarami doprovázená „Gun“. Sál se v tu chvíli
ponořil do vínově rudé barvy, atmosféru podtrhoval netradiční tón,
který vycházel od bubeníka hrajícího smyčcem na činely. O závěr
celého večera se měla postarat živější „Heard It All Before“, jejíž
rytmus vystavěla pětice muzikantů v čele s Emilianou na flamencovém
vytleskávaném rytmu. Chytrý způsob, jak vtáhnout posluchače do dění na
pódiu. A mnozí se také přidali. Teprve až o chvíli později se
k rychlému rytmu dlaní připojila hopsavá kytara, klávesy a Emilianin
procítěný a značně naléhavý pěvecký projev, po kterém již přišla na
řadu flamencová repetice s tleskáním, přecházejícím postupně
v definitivní aplaus, který tak hlavní program sestavený ze 17 songů
příjemně zakončil.
Muzikanti se nechali neutichajícím
potleskem vyprovokovat k jedinému, avšak pro mnohé překvapivému
přídavku. Závěrečná píseň nepocházela z pera Emiliany Torrini, nýbrž
z dílny dvou autorů zároveň. Zatímco se hit Lennyho Kravitze „Fields of
Joy“ v režii Torrini pozvolna přetavoval do stařičké „Dear Prudence“
legendární liverpoolské čtyřky, postávali ostatní členové doprovodné
kapely teatrálně kolem jediné hrající interpretky, popíjeli pivo z lahví
a uznale pokyvovali hlavami. Posluchačstvo se naposledy stmelilo a sálem se
ozývalo jednotné: Dear Prudence, won’t you come out to play?
Emiliana Torrini svým vystoupením potvrdila, že z chladného severu
nemusí zákonitě přicházet jen křehké a melancholicky zabarvené písně,
známé například od tvůrců Múm či Sigur Rós, ale i rytmicky svěží a
temperamentní melodie, připomínající Island opravdu jen vzdáleně. Kdo
však zhlédl záznamy z předchozích vystoupení, možná zjistil, že
i zdánlivě náhodná improvizace nemá v případě Emilianiných show
daleko k pečlivé a do detailu připravené performance. Čtvrteční koncert
bezesporu naplnil očekávání všech přítomných, o jeho výjimečnosti
však můžeme jen diskutovat.
Emiliana Torrini, 28. ledna 2010, Palác Akropolis, Praha
v rámci EuroConnections, www.palacakropolis.cz
Me and Armini {youtube}6IrJKF1gTuw{/youtube}
Napsat komentář