V rámci mezinárodní tour přijely CocoRosie do Prahy představit své
v pořadí čtvrté řadové album s názvem Grey Oceans. Americké sesterské
duo je dnes už bezmála věrozvěstkami žánru freakfolk, vycházejícího
z tradičního amerického folku, který je obohacen o nezvyklé texty, zvuky
a mnohdy i nevšední hlasový projev.
Název skupiny vznikl z přezdívek, které sestrám dala jejich
matka.Sierra Casady (Rosie) a Bianca Casady
(Coco) rovná se CocoRosie. Stejně jako jsou slova CocoRosie
psána dohromady, je znát, jak se geniálně navzájem prolínají a doplňují
i obě sestry. Jedna s hlasem a vizáží skřítka (Bianca – ta
divnější), druhá zpívající andělským sopránem, fyzicky budící dojem
královny víl z Shakespearova Snu noci svatojánské (Sierra) – spojení
vskutku zvláštní, ale kouzelné.
Na novém albu se CocoRosie pohnuly více směrem k taneční a
elektronické muzice, ovšem přitom zachovaly své typické poznávací
znaky – využití podivných nástrojů (nutno podotknout, že obě sestry
jsou multiinstrumentalistky, takže velké množství z těchto nástrojů samy
ovládají), klavíru, beatboxu, samplů atd. Oproti předešlým deskám je
ovšem Grey Oceans posluchačsky přístupnější, učesanější, sestry jako
by lehce zkrotly.
Koncertní sestavu CocoRosie kromě Bianky a Sierry tvoří beatboxer
Spleen (který dostal zhruba v půlce koncertu prostor pro
sólovou ukázku svého umění), klavírista Gael Rakotondrabe
a bubeník Bolsa. Ve vyprodaném Divadle Archa se na tuto
pětici čekalo půl hodiny, ovšem čekání stálo za to. Už od prvních
minut, kdy sestry a jejich doprovodná skupina nastoupily na pódium, začaly
s očarováváním obecenstva. Bez zbytečných projevů, zdravic nebo
komentářů, k uhranutí úplně stačilo provedení jednotlivých písní a
ona zvláštnost, která z obou sester vanula na sto honů. Zjevná byla
i radost, kterou celé kapele koncertování přináší.
Těžištěm playlistu byly písně z aktuálního alba. Kdo přišel
s očekáváním největších hitů CocoRosie, mohl tedy být zklamán,
k zaslechnutí byly tak dva tři. Ale hity nebyly potřeba. Pomocí hudby a
projekce na plátně za muzikanty se vytvářela atmosféra připomínající
dětství ve veškeré jeho kráse i hrůze. Protože dětství, to není jenom
idylický čas, ale taky doba, kdy se mnohé věci zdají skutečně děsivé.
Surrealismus, výpravy do podvědomí, indiánské popěvky, dětské říkanky,
už zmíněný beatbox, klavír, samply, téměř operní hlasový projev Sierry
mísící se s projevem Bianky znějící jako porouchaná hračka, to všechno
dohromady vytvářelo neopakovatelně magický zážitek z koncertu této
skupiny. Publikum ještě dlouho stálo, tleskalo a toužilo po dalších
přídavcích, ale všechno krásné jednou končí – i víly a skřítkové
musejí někdy odpočívat.
CocoRosie
24. 7. 2010, 20:00, Divadlo Archa
Pořadatel: Divadlo Archa
Napsat komentář