Prostě punk, protože kde to neklouže, tam to lepí. Pivo po těle. Vzít
si bílý kecky nebyl dobrý nápad. Tolik k dekoru. Tím nemíním
znevážení jedinečně vyšperkovaného holešovického prostoru; chci tím
ilustrovat situaci – v tomto prostoru toho dne. Co se zbytku týče, pátek
třináctého byl vyautován létem, životem, kokosy. Terne Čhave a Maradona
Jazz. Au.
Jako první to rozbalili Cikáni (politická nekorektnost je v tomto
případě kompliment). Hop, hop, hop, Romalee! Může to znít jako stereotyp,
ale jejich hudba jako by absorbovala atmosféru krajin, kterými jejich
předkové ještě nedávno kočovali. Vlivy arabské, rumunské, indické,
romské. Tango, rock, jazz, latino; housle, heligonka, kytary, bicí, basy,
hlasy, ratatá, hop, hop, hop! Haleluja se pouze zatvářilo jako pauza na
popadnutí dechu; taneční rozjuchanost je „pop“, ale Oni do něj vnesli
dramatično, tesklivost fyzicky znatelnou. Nabídli nám své corazon a zasáhli
to naše. Nejen úsměvem se navazuje přátelství…
Maradona Jazz byli
baviči, exkluzivními průvodci světem hudby a víření, ale já hlasuji
jedna nula pro Terne Čhave. Tito mocní romští Mořečané dokázali totéž,
jenže bez afektu. Kromě šou nabídli sebe.
Druhá partička zůstala Tou druhou. „Partička“ je přiléhavé
označení pro stylové šoumeny, nápadité latináře, extravagantní skupinu
se schopností udržet (!) vás ve varu. Eklektičtí instrumentalisté, revival
jinak. Tak schválně: duboví Doors, Queen a la Shaggy, samozřejmě
přikrášlený James Brown, Jorge Ben, Touch and Go… Atmosférou také
ztřeštěnost Šum Svistu, smyčce pana Tau, kusturicovská dechovka, Ivan
Mládek´s ratatá, gazpacho, sombréro atd. Navíc MC vypadal jako (jeden)
Ondřej, zpíval trochu jako Waldemar (Matuška) a trochu jako Enrique
(Iglesias). Elektronické efekty dokázali využít nejen prakticky
(samozřejmé samply), ale i formálně – třeba tak, že nezastavovali.
Servírovali life set. Prostě pure pleasure. Radost až do rána.
Maradona Jazz byli baviči,
exkluzivními průvodci světem hudby a víření, ale já hlasuji jedna nula
pro Terne Čhave. Tito
mocní romští Mořečané dokázali totéž, jenže bez afektu. Kromě šou
nabídli sebe. Šli na dřeň. A já jim na ruku. Ráno mám chraplavý hlas.
To to “juchůů”, “rrrybaaa” a “aj-jajaj” tak naplno, jak si
maestrové koledovali. Jo a ty špinavý kecky. Jdu si je vydrhnout.
Napsat komentář