V první části festivalového cyklu s názvem České hrady dobývala
převážně punkrocková muzika tentokrát dvojici hradů Točník –
Žebrák. V pátek 10. července večer pronikla za hradby Točníku a po
celou sobotu se její tóny i hvízdot správně nažhaveného publika ozývaly
z podhradí Žebráku. Sjelo se tam víc než tucet kapel z celé republiky.
Jaká byla nálada na festivalu a jaký dojem z kapel jsme si odnesli my,
„Nekulturní“ návštěvníci?
Na Točník jsme dorazili v pátek v podvečer a utábořili se na
fotbalovém hřišti v podhradí, vyhrazeném pro návštěvníky festivalu.
Postavili jsme stan a vzhůru na hrad!
Ano, vzhůru… Musím uznat, že páteční část festivalu přinesla
návštěvníkům – vedle kvalitního hudebního zážitku, společenského
setkání a alkoholové extáze – ještě notnou dávku sportovního
tréninku v podobě namáhavého výšlapu! Doslova adrenalinovým sportem bylo
potom vykonat tuto cestu za tmy. Různé klopýtající postavy se daly díky
své vrávoravé, alkoholem poznamenané chůzi a světélkujícím mobilům
snadno zaměnit za místní strašidla a bludičky.
I přes fyzickou námahu a chladnější větrné počasí se výstup na
Točník vyplatil! V komornější, kouzelné atmosféře hradního komplexu
byl poslech kapel nadmíru příjemný, a to zejména s pozvolna se
snášející nocí, kdy se zdálo, jako by v tom měkkém osvětlení spolu
s roztančeným publikem tančil i sám genius loci starého hradu.
Prozraďme tedy konečně, kdo ten večer na pódiu vlastně zazářil. Jako
první se představil herec a písničkář Jiří Schmitzer,
jehož improvizačnímu umu se publikum obdivovalo jaksi automaticky, a
s nadšením sledovalo jeho naprosto přirozený koncertní výstup. I přes
extrémně chladné počasí Schmitzer zpíval, vyprávěl příběhy, mnohdy
až absurdní a nesmyslné a vybrnkával k tomu tóny na akustickou kytaru,
což ve srovnání s následujícím bandem Davida Kollera,
Kollerband, a vlastně všemi ostatními kapelami, působilo
až křehce, leč velmi mile. Kollerův band vystoupil o půl desáté večer,
přehrál jak songy nové, tak staré hity z éry kapely Lucie, jejímž
lídrem byl Koller v letech 1987–2005. Z pódia zazněly klasické pecky:
„Černí andělé“, „Chci zas v tobě spát“, „Amerika“…
Předpůlnoční část pak patřila karnevalovým maskám, jejich
vyhlášení a ohodnocení nejlepší z nich. Samotných masek však bylo
k vidění během festivalu poskrovnu, s převleky bodovaly
především děti.
Zdálo se, že se počet obyvatel městečka Točník musel přes noc
z pátku na sobotu přímo zdvojnásobit! Uličkami proudily zástupy lidí,
hospody byly taktéž plné. Při pohledu na fotbalové hřiště, kde byl kolem
sobotního poledne doslova stan vedle stanu, bylo však hned jasné, odkud
vítr fouká…
V podhradí hradu Žebrák se návštěvníkům otevřel výrazně
rozměrnější prostor, než jaký mohl nabídnout hrad Točník. Dominovaly
dvě stage, přičemž z té druhé krátce po poledni zazpívali a v rozmezí
půlhodinového intervalu zahráli pražští Hentai
Corporation, punkrocková kapela šokující hudbou i slovem. Reakce
publika na jejich výstup nebyla nijak slavná; co jistě zarazilo, byly až
přehnaně vulgární komentáře mezi songy. Návštěvníci putovali od pódia
k pódiu, která byla před oficiálním zahájením dalšího koncertu
symbolicky zakryta černou, napůl průhlednou plentou. Jo, i tak lze vytvořit
požadovaný odstup… Odkrývání plenty před „oficiálním“ začátkem
výstupu kapel mělo v sobě však i jisté kouzlo, bylo součástí celého
toho „divadla“, které se na pódiích odehrávalo.
Po „hentaiské“ půlhodině publikum doslova strhli táborští
Sunshine. Tato kapela funguje již od roku 1994, ale proslavila
se nejprve v zámoří, a až poté v rodné kotlince. Image frontmana kapely,
zpěváka Kaye, výrazně dokresluje profil celé čtyřčlenné muzikantské
sestavy. Z jeho projevu vyzařovala naprostá spontánnost a upřímná radost
z muzicírování. Kontakt s publikem zpěvák navázal jak slovně („Už
jste měli párek v rohlíku?“), tak fyzicky. V závěru vystoupení, jehož
průběh byl na minutu načasován, Kay náhle seskočil z pódia a ocitl se
přímo v davu fanoušků. Z této pozice zazpíval dva, tři songy,
například „Top! Top! The Radio“ z alba „Dreamer“ (2007). Provokace?
Jistě, ale též krásná snaha o identifikaci zpěváka s publikem a
obráceně, publika se zpěvákem. 
Poté – posilněni dobrým jídlem – jsme si s chutí poslechli
pardubickou skupinu Vypsaná fixa. Surrealistické texty,
které píše frontman skupiny Márdi, se nám nesmazatelně vryly do paměti.
Podívali jsme se například, co se nalézá ve druhé půlce žárovky,
vytetovali si antidepresivní rybičku. „Já mám rád masakr, ty zase
tyjátr, a když se setkáme, tak jsme tu dva,“ zněl začátek textu písně
Barová turistka. Bubeníka kapely Petra Martínka, který si na nějakém
předchozím festivalu prý zlomil ruku, pohotově zaskočil Ondra Pečenka.
Není možné psát podrobně o všech kapelách, které se v žebráckém
podhradí vystřídaly. Nás rozhodně zaujala devítičlenná skupina
Tleskač, která na festival dorazila z Plzně. Oslovila nás
už tím, že přichystala jiný styl hudby, než jaký jsme téměř celé
odpoledne poslouchali. Kapela, která hraje podle svých představ styl ska,
proměnila od první skladby prostor před druhou stageí ve vařící se kotel.
Nešlo se ubránit – vír temperamentních saxofonů vás vtahoval dovnitř.
Malou nevýhodou této hudby byla určitá monotónnost, patrná již po
několika písních. Členové kapely ji jakoby vyvažovali jemně nadsazeným
showmanstvím.
Hudby bylo v některých chvílích až příliš. V areálu festivalu
však bylo mnoho možností jak načerpat potřebnou energii k dalšímu
poslechu a tanci. Své si našli vegetariáni i milovníci masa. Celým
areálem voněl český trdelník a vodní dýmky.
Místem klidného odpočinku a relaxace se stala též zřícenina Žebrák,
kde však bylo nutno ukázat barevný „paper-náramek“, který obdržel
každý návštěvník dvoudenního festivalu, aby se tak zamezilo pašování
těch méně čestných návštěvníků z obce přes kopec do areálu
festivalu. Z hradu byl krásný výhled na stanové městečko dole. A pro
milovníky pohybu tu stále byla vyhrazena zkratka směr Točník, respektive
krpál jaksepatří. Nám páteční výšlap stačil a raději jsme setrvali
v nižších polohách.
Vyvrcholení festivalového večera po osmé hodině patřilo prvnímu pódiu
s předními českými kapelami: Divokej Bill & Čechomor
a Monkey Business. Folkrockově laděná dvojice seskupení
Divokej Bill & Čechomor se na pódiu pokusila
o kolektivní muzikantský projekt. Ani jedna polovina při společných
písních nezapřela svůj osobitý umělecký styl, ale zároveň naslouchala
druhé straně a nechala se unést jejím muzikantským přístupem. Před
zahájením vypadali mnozí návštěvníci již značně zničeně, hudba
posledních dvou skupin však dokázala, že tancovali i ti
nejzdrženlivější; tanec a hudba představovaly přísun energie i pro ty,
co se zpočátku nijak výrazně na vytváření kolektivní atmosféry
neangažovali. Videoklip k písni „Ve dvou se to lépe táhne“, který
natočily obě kapely společně na písničku Františka Černého
z Čechomoru, byl k vidění na boardech umístěných z každé strany
pódia. Divokej Bill & Čechomor, to byla pecka večera, po
které se většina davu rozutekla za posilou k místním stánkům.
Ti vytrvalejší se oddávali poslechu písní triphopové skupiny
Gang Ala Basta (zkráceně G-A-B), navozující na protější
stagei B zklidňující snovou atmosféru. Písně s převážně anglickými
texty budily z dálky (bez vizuálního vjemu) dojem, že k nám snad na Hrady
zavítali angličtí Massive Attack. Mimochodem, nebylo by se čemu divit, G-A-B
se stali jejich předskokany již na podzim roku 2003 v pražském Roxy.
Úplný závěr večera patřil skupině Monkey Business,
která zprvu dráždila fanoušky a nechala na sebe dlouho čekat za černou
plentou. Teprve vygradovaný řev a hvízdot publika tuto skupinu probudil,
černá opona se roztrhla a performance začala! Jejich vystoupení bylo jednou
velkou show v černě-nachových barvách, nechyběly profesionálně
zvládnuté pohybové složky, lezení po konstrukci podia, striptýz do půli
těla, hvězdy a jiné akrobatické kousky či chrlení ohně. Také zapojení
publika do zpěvu bylo součástí koncertu. O přídavek se Monkey Business
nechali rovněž dlouho prosit, pak přidali své nejznámější hity. „My
friends, I’m leaving in just a moment, my friends, I do…“ zaznělo
symbolicky na úplný konec vystoupení.
Končíme naši reportáž a málem
jsme zapomněli zmínit jednu důležitou věc – pěknou myšlenku festivalu
věnovat jednu malou stage dětem. Vedle dvou hlavních pódií, kde se
střídaly kapely po hodině, byl v areálu žebráckého podhradí umístěn
též stan vyhrazený těm nejmladším účastníkům. V odpoledních
hodinách tam mohly děti tancovat na takzvaný bejbypank kapely
Kašpárek v rohlíku, určený prý pro děti od 0 do
80 let. Členové kapely v barevných kostýmech a kašpárkovských
mohutných čapkách nejen děti, ale i dospělé doslova elektrizovali a
sklidili obrovský úspěch!
Festival Točník – Žebrák je u konce. Není však důvod propadat
pláči – festival České hrady teprve začíná!
Napsat komentář