Každodenní realita života je tvrdá. Do práce, do školy, najíst se, ze školy, z práce, najíst se, spát a zase dokola. Jestli si mezitím dokážete uloupit alespoň jeden večer a závazky vás neustále drží v Praze, ať se děje cokoliv, pak bych vám rád doporučil příjemný bluesový zážitek v jazzovém klubu…
Sám nejsem nijak velkým příznivcem konkrétního hudebního žánru. Nadšené sledování a poslouchání mnohých kapel v rámci jediného žánru mě nijak netáhne a hudbu spíš než jako koníček a předmět snaživého zájmu cítím jako prostředek k odreagování. A proto, že jsem měl díky shodě okolností příležitost pozvat dobrého známého do jednoho z mnohých pražských klubů s živou hudbou, dostal jsem se cestou necestou právě ke dveřím Malého Glena.
Nenápadný podnik na té dražší straně Karlova mostu skýtá ve svých suterénních prostorách ještě nenápadnější a taky patřičně malý jazz klub. Vstupné sto padesát korun za živé vystoupení je stejně jako pivo za pětatřicet stále ještě akceptovatelné. Příjemné prostředí klenutého stropu a namačkaných stolků připomíná zadýchané kluby válečných tančíren, ovšem bez toho tance. Načervenalé osvětlení a barmanka proplétající se mezi klábosícími hosty, jež vůbec netrápí, že je slyší celá místnost, tvoří tu hustou atmosféru řádného kulturního zařízení. Všechno to pak doplňuje živá hudba v pozdějších večerních hodinách a hlavně pak bezprostřední kontakt s muzikanty, kteří tu hrávají
maximálně pro několik desítek posluchačů, protože víc se jich nevejde.
Upřímně, střílel jsem od boku. Vím, že můj známý má rád blues a jazz, proto to rozhodnutí o jazz klubu a následný výběr koncertu Stan the Man´s Bohemian Blues Band. Sám jsem tomuto žánru nikdy nijak neholdoval, do mého playlistu ve winampu si cestu našel opravdu výjimečně. Jak příjemně jsem pak byl překvapen při poslechu živé produkce.
Na všech přítomných bylo vidět, že přišli právě a konkrétně na tento koncert, z toho jsem usoudil, že Stan the Man asi nebude jen tak ledajaký frontman. A potvrdil to záhy. Kromě excelentního entrée a bezchybné hry na kytaru se tento postarší Skot ukázal jako exhibující šoumen. Ne že by tam nějak tančil nebo hopsal po stolech, držme se v
rámci možností. Co dokáže se svou kytarou a jak prožívá vlastní hudbu, totiž ukazuje jeho neustále se měnící výraz a především zkušené pohrávání si s rytmem. Snadno udával takt svým kolegům u bubnu a baskytary. Pro ně samozřejmě taktéž uvolnil prostor, při jedné z desetiminutových skladeb jsem byl svědkem bubenického a následně baskytarového sóla obou hudebníků, ve kterých ukázali svůj talent a dovednost. Ale nic není nad celek, žádná jednotlivost. Dohromady pánové ze Stan the Man´s Bohemian Blues Band, Tono Ďuratný (baskytara), Kamil Němec (bubny) a samozřejmě Stan Wolarz, podali vynikající výkon, který nejen otřásl aparaturou a interiérem klubu, ale i rozezněl mou strunu příjemné nálady, pročež bych rád všem našim čtenářům doporučil stejný zážitek na stejném místě. V září bude totiž toto vystoupení ještě dvakrát opakováno, více se dočtete na www.malyglen.cz, případně na oficiálním webu kapely http://www.blues.cz/stantheman/.
Všem přeji příjemný zážitek a tělo plné živé bluesové hudby.
Napsat komentář