Tomáš Řehořek (1987) je mladým a nadějným filmařem. V roce
2009 natočil svůj první celovečerní film Proměny, u kterého musel
v několika případech improvizovat a v několika rozhovorech prohlásil, že
se tak dostal až na dřeň samotné filmařiny. V současné době pracuje pro
Českou televizi, pro kterou točí dokumenty, a na podzim připravuje premiéru
svého dalšího snímku, který bude pojednávat o drogové minulosti
několika vzájemně blízkých přátel. Co dalšího Tomáš chystá, se
dočtete v našem rozhovoru.
Vzhledem k tomu, že jsme oba stejně mladí/staří, tak ti budu
tykat, Tomáši. Před půl rokem šel do kin tvůj první celovečerní film
Proměny, jak s odstupem času hodnotíš svůj film? Co bys změnil a co
naopak ponechal?
Každý záběr filmu mi prošel rukama mockrát, když pominu natáčení,
tak při střihu, gradingu, zvuku, hudbě apod., to už pak člověk nemůže
být objektivní, navíc jsem k sobě dost kritický, takže bych odpověděl,
že bych dnes udělal jinak asi všechno. Co bych ponechal? Výborné herce a
štáb, který mi umožnil film natočit, respektive dokončit.
Svůj debut jsi natočil jako velmi mladý. Pocítil jsi zvýšený
příliv zájmu o svoji osobu, když se rozběhla propagace filmu, který
natočil „nejmladší český režisér“?
Zájem určitě byl, ale tak je to vždycky, když vznikne nový film a jeho
tvůrce s ním jde do kin.
Dle všeho sis vybral skvělé herce, kteří v poslední době
stihli sesbírat plno významných ocenění. Jaká byla spolupráce
s jednotlivými aktéry?
Jak už jsem zmínil, herci byli výborní, byla pro mě čest mít možnost
točit s takovými osobnostmi. Kromě precizní práce byli navíc velmi
trpěliví a tolerantní, spoustu mě toho naučili.
Proměny objevila tvoje kantorka a filmová producentka Nelly
Jenčíková ze Zlínské filmové školy v absolventských filmech a na
poslední chvíli se do produkce zapojil i herec Karel Roden, takže jsi měl
určitě kvalitní podmínky na natáčení. Jak na tebe působilo, že se
o film zajímá i pan Roden? Poskytl ti nějaké rady nebo nápady ohledně
natáčení?
Zde jen pro upřesnění, když Nelly Jenčíková nastoupila na školu,
Proměny už byly natočeny. Čekaly nás poté už jen několikadenní
dotáčky. Nelly se záběry a první sestřihy líbily, filmu se ujala a její
zásluhou se mu dostalo profesionální postprodukce a distribuce v kinech.
Karel Roden film viděl po dokončení čistého střihu, líbila se mu forma a
energie filmu a rozhodl se mu pomoci v rámci postprodukce a distribuce. Pro
natáčení mi tedy, bohužel, rady dát nemohl.
Jaká je tvá první vzpomínka na kino?
To byl rok ’93 a mně bylo šest let. Tehdy do kin vtrhl Jurský park,
všichni ho mohli vidět, jenom já ne, protože mi to maminka zakázala.
Neustále mi všichni vyprávěli, jak je to úžasný film, až jsem se vkradl
do starého ostravského kina Dukla, které už dnes neexistuje, a na film se
tajně podíval. První fascinující vzpomínka na kino.
Jak to máš s tvůrčí nejistotou? Potkala tě během
natáčení?
Ne. Když jdu na natáčení, mám vše v podstatě natočené a
postříhané v hlavě, pak je to „jen“ fyzická realizace. Často se
stane, že mě při natáčení napadne něco jiného, ale pořád držím na
paměti určité mantinely, aby věc fungovala tak, jak má.
Jak jsi daleko se svým novým celovečerním snímkem? Můžeš
čtenářům Nekultury aspoň nastínit, o čem bude a kdy se na něj můžeme
těšit v českých kinech?
V tomhle ohledu jsem docela pověrčivý. Někteří tvůrci pořád
říkají, co všechno brzy natočí, a nic se neděje. Já bych raději mlčel
a pak přišel s hotovým filmem. Můžu říct, že když vše půjde dobře,
nebude to trvat déle jak rok, a budou to filmy dva.
V rozhovoru pro časopis Reflex jsi říkal, že tě inspirují
události všedního dne a že si je často zapisuješ do svého sešitu. Stále
si ještě zapisuješ? Co sis zapsal jako poslední?
Zapisuju si pořád, ale jen věci, které mě napadají pro další projekt.
Naposledy to byl kytarista na Karlově mostě, který se najednou postavil a
začal řvát na Pražský hrad cosi o prdeli.
Jací filmaři a jaké filmy tě inspirují? Máš nějaký
filmařský vzor a oblíbený film?
Inspirují mě všichni filmaři a všechny filmy. Poslední dobou se mi
hodně líbí mexická kinematografie. Ale obecně mám ve filmech trochu
rezervy. Někde jsem četl názor, že je na Proměnách vidět, že jsem
určitě viděl spousty filmů, to je ale úplný nesmysl. Na filmy se dívám
málo, klasiku sleduji většinou jen z povinnosti a aktuální věci dost
flákám. Vím, že bych neměl, ale když je chuť, není čas a naopak.
Snažím se to dohánět. Takže vzor přímo nemám, snažím se jít vlastní
cestou.
Máš chuť si vyzkoušet do budoucna nějaký naprosto
nekonvenční žánr?
V České republice to jsou skoro všechny. Nevím, nehledím na to, jestli
je žánr konvenční nebo ne. Třeba teď připravuju film, jehož žánr
u nás moc nevidíme, a zároveň druhý film, jehož žánr je tu běžný.
Záleží na tom, jestli mě baví látka, nebo ne. Když ne, nešel bych do
toho, když jo, klidně se pro to roztrhnu.
Proměny jsi natočil na digitální kameru, kterou sis vypůjčil.
Z jakého důvodu jsi netočil na klasický film a jaký vidíš potenciál v
„digitálu“?
Na film jsem netočil jednak proto, že jsem na něj neměl peníze, a taky
proto, že jsem to technicky neuměl. Digitál je určitě super, jsou snad
i čipy s mnohem vyšším rozlišením, než je 35mm film. Náklady jsou
o několik řádů nižší než u filmu a člověk má víc prostoru a
možností. Potenciál je tedy veliký, video nenápadně válcuje nejen film,
ale už i reklamu. Problém je v tom, že filmovou atmosféru si stále drží
klasická filmová surovina a zatím jsem neviděl žádný plug-in, který by
se jí dokázal vyrovnat. Až někdo vymyslí čip s proměnlivou pozicí
pixelu, tak možná. Určitě to někdy přijde, znáte Japonce…
Inklinoval jsi k filmařině již od útlého mládí? Co tě vedlo
ke studiu filmu ve Zlíně a přijímacím zkouškám na
pražskou FAMU?
Filmařinu jsem začal pokoušet už někdy kolem 15, což byla taková
únikovka z reality. Bavilo mě to, a tak jsem se rozhodl pro Zlín. Na FAMU
mě hned nevzali, měl jsem pak velké štěstí, že vznikly Proměny, a díky
nim mohu v oboru v současnosti pracovat, takže už FAMU zkoušet
nemusím.
Jak hodnotíš zájem diváků a kritiků o svůj film? S jakým
komerčním úspěchem se Proměny setkaly?
Film je v ČR většinou ztrátová záležitost, takže o komerčním
úspěchu se dá mluvit jen výjimečně, nicméně s kritikou jsem spokojený.
Byla velmi kontroverzní. Někdo byl přímo nadšen, zejména oficiální
kritika. Reakcí některých lidí si hrozně vážím, někdo naopak šířil
na internetu hnidopišské názory, skoro jako bych mu zavraždil někoho
z rodiny, ale myslím si, že podobné výstřelky jsou dobře. Díky tomu se
o filmu hodně mluvilo a nespadl tak v hodnocení do neutrální šedi.
Dočetl jsem se, že spolupracuješ s ČT na televizních
dokumentech, můžeš povědět více?
Pro Českou televizi jsem natočil v loňském roce pouze dva dokumenty,
v současné době často pracuji v reklamě, nebo spíš začínám. Snažím
se a baví mě to. Ale celovečerní tvorba je a bude vždy prioritou.
Je filmařina splněním tvých snů? Máš ještě čas na něco
jiného?
Splněný sen to určitě je. Není to pro mě jen práce, ale i zábava,
v podstatě tím žiju. Čas na jiné věci se ale vždycky najde. Čas od
času je třeba vypnout. Poslední dobou však vypínám často, mám úžasnou
přítelkyni.
Cítíš v sobě někdy erupce tvořivosti, nebo se považuješ za
rutinéra, co pracuje s řemeslnou přesností?
Sázím spíš na fantazii a práci s obrazem, ale řemeslo umět musíš,
jinak se v tomhle oboru těžko uplatníš. Nejde jen o dramaturgické postupy
nebo šablony v různých žánrech, ale také o techniku. Když člověk
rozumí technice, dává mu to obrovské možnosti. Bez zápalu pro věc to
však také nejde. Takže pro látku, která mě baví, jsem vždy zapálen
tvořivostí a tu co nejvíce podporuji řemeslnou přesností.
Napsat komentář