Film Zajatci mlhy (2005), uvedený na letošním MFF Karlovy Vary v sekci Na východ od západu a vyznamenaný mimo jiné cenou za nejlepší debut (Iris of Tomorrow Prize) na New Montreal Film Festival, je režijním debutem Artema Antonova, natočeným v rusko-německé spolupráci – a o rusko-německých vztazích také vypráví, odehrává se totiž v zimě roku 1944 a jeho hrdiny jsou nacističtí a sovětští vojáci, kteří se ve vleku válečných událostí musí naučit "táhnout za jeden provaz".
Hlavním hrdinou tohoto válečného dramatu je sovětský poručík Anokhin (Jurij Tarasov), jehož útěk z vojenského špitálu končí až na daleké Sibiři – zraněný mladík dychtící "bít fašisty" a pronásledovaný nočními můrami, které nedokáže zahnat ani ruská vodka, se stává velitelem pracovní čety pověřené úkolem postavit kdesi na zamrzlém severu translační věž. Ironií osudu tak Anokhin sžíraný nenávistí k nacistům stane v čele jednotky složené převážně z německých zajatců, a přestože "se ztrátami se počítá", hned na úvod je všechny pozabíjet nepovažuje za ideální řešení dokonce ani on. A tak se tento nesourodý oddíl jednoho dne ocitne nedaleko malé zapadlé vísky jménem Polumgla, ležící uprostřed rozlehlé sibiřské tajgy a obývané pouze ženami, dětmi a starci, jejichž manželé, otcové a synové byli odveleni na frontu. Dokáže sdílené nepohodlí a společný úděl překonat zástupce znesvářených národů? Jak dlouho se mohou obyčejní lidé z opačných stran barikády – a navíc i opačného pohlaví – nenávidět v atmosféře oproštěné od komunistických/nacistických našeptávačů a válečných štváčů? Dokážou lidé překonat jazykové i obecně lidské bariéry, jež mezi ně postavily dějiny? Hledání odpovědí nejen na tyto otázky se stává stěžejním tématem tohoto snímku.
Scenáristé Igor Bolgarin a Viktor Smirnov přišli s vděčným, avšak poněkud schematickým prostředím uzavřené komunity, vyrovnávající se s příchodem cizinců. Jedná se navíc o místo, kde se střetávají vlivy komunistické ideologie, náboženské věrouky i dosud nevymýcených pohanských kořenů. Ačkoliv je tento prostor zaplněn vesměs zajímavými postavami, příběh postrádá výraznější zápornou postavu – i proto se skoro celý film nese v jakési poklidné atmosféře sousedského hašteření a smírem končících drobných sporů, kterou jen zřídka naruší nějaká připomínka probíhající krvavé války. Na druhou stranu, trochu unyle plynoucí děj v podstatě souzní s prostředím, v němž se odehrává a které je charakteristické svým puncem věčnosti, totiž s nedozírnými sibiřskými pláněmi a jejich neméně rozlehlým nebeským protějškem, nadto působivě nasvíceným myriádami hvězd a magickou polární září. Specifickou krásu ruské krajiny dokáže dlouhými záběry patřičně ocenit i kamera. Z rázu prostředí, v němž se celý film odehrává, vychází také hudba, která odpovídajícím způsobem dokresluje kolorit zobrazené ruské vesnice a jejího okolí.
Hlavním hrdinou je sice již zmíněný poručík Anokhin, ovšem značný prostor dostává i většina figur ostatních, představujících poměrně výrazné typy z obou táborů – německo-sovětské pracovní čety i skupiny vesničanů. Některé z postav – například pošťák – vám nejspíš uvíznou v paměti na dost dlouhou dobu.
Shrnuto a podtrženo – Zajatci mlhy jsou nejen povedeným filmovým debutem, ale neztratí se ani v početné skupině druhou světovou válkou inspirovaných filmů. Svou snahou o nestranný přístup k vybranému tématu, o pohled prostý obvyklé démonizace jedné či druhé strany, se významně zapisují přinejmenším do dějin ruské kinematografie, kde je podobné úsilí spíše výjimkou.
Zajatci mlhy / Polumgla (Rusko / Německo 2005)
Režie: Artem Antonov
Scénář: Igor Bolgarin, Viktor Smirnov
Kamera: Andrej Vorobjov
Hudba: Andrej Antoněnko
Hrají: Jurij Tarasov, Anastasija Ševeleva, Sergej Grjznov, Johannes Rapp, Martin Jackowski, Lidija Bajraševskaja ad.
Délka: 104 minut
Světová premiéra: 7. 7. 2006
Česká premiéra: 16. 11. 2006
Napsat komentář