Aby se několik málo lidí mohlo
dosáhnout nesmrtelnosti, musí spousta chudých zemřít. Taková pravda se
skrývá na pozadí světa, kde se peníze proměnily v čas a sociální
nerovnost posílila absencí věkové diskriminace. Andrew Niccol, autor
inteligentní a nápadité sci-fi Gattaca i dramatizace překupníka se
zbraněmi pod názvem Obchodník se smrtí, se pouští do futuristické vize
společnosti, kde to dost drhne. Naivita se látce nevyhne, jinak stojí za
pozornost.
Vítejte ve světě, kde lichotka typu „líbí se mi vaše hodinky“
nabývá úplně nového významu. Peníze, ať už bankovky, nebo kreditní
karty, vzaly za své a výměnnou komoditou se stal čas. Pomocí genetiky se
každý člověk bez problému dožije dvaceti pěti let, následně přestane
stárnout a o tom, kolika se dožije, rozhoduje jeho schopnost hospodařit
s vydělaným časem. Každý člověk nosí na své ruce nazelenalý
časovač, který mu ukazuje, kolik života mu ještě zbývá. U nejchudší
části obyvatelstva dosahují hodnoty často jenom jednoho dne, doslova tak
přežívají. Na opačné straně stojí bohatí, jejichž čtvrti jsou od sebe
vzájemně odděleny a kteří mohou žít stovky a tisíce let. Nesmrtelnost se
stala skutečností.
Will Salas si nežije nejlépe. Štvou ho současné poměry, kdy lidé
umírají bez zájmu státu a bohatí se na tom přiživují. Příležitost
změnit poměry získá v momentě, kdy mu jeden boháč přenechá svůj čas,
neboť pocítil prázdnou bezvýznamnost nekonečného života.
Andrew Niccol začíná mít
patologický problém s institucí vládního systému. Jak v jeho debutu
Gattaca, tak v nynější novince Vyměřený čas se jeho hlavní hrdinové
bouří proti etablovanému společenství. Zvlášť Vyměřený čas lze
snadno zatratit, vadí-li vám trocha levicového smýšlení. Tento politický
příklon je tak očividný, že se snadno stal terčem zavržení
u zámořské kritiky. Do dnešní bouřlivé doby plné demonstrací a
protestů se hodí. Přihodíte-li k tomu, že kostra příběhu kopíruje
historii gangsterů Bonnie a Clyde, má člověk všechny důvody k tomu
uvěřit, že Niccol není tak geniální tvůrce, jak se mohlo při sledování
Gattacy zdát. Přitom největším prohřeškem je, že se mu do díla
nepovedlo přivést komplikovanou a mnohoznačnou postavu jako v případě
ochrnutého atleta z Gattacy. Žádná postava nemá zajímavé tajemství,
žádná neprojde složitým psychologickým výkrutem k radikálnímu
rozhodnutí. A to i navzdory tomu, že se to například u správce času
Raymonda Leona, který se jako policejní činitel snaží překazit zlodějské
plány Willa Salase, doslova nabízelo.
Ovšem myšlenky, které rozvířil kolem času, stojí za pozornost a
každou vteřinu vašeho drahocenného času. Na misky vah tu pokládá
každodenní přežívání, ze kterého vzniká pocit plného prožívání, a
nekončícího životního času, který se mění v pouhou nudu a snobskou
pózu. Nemusí se nikam spěchat, není nutné se za ničím se honit, bát se
je třeba pouze toho, že je někdo zavraždí. Jinak mohou na smrt dělat
dlouhý nos. Čistě z pragmatického hlediska dokáže z momentů, kdy
hrdinům na rukách odbíhají poslední vteřiny dělící je od smrti,
vytřískat hodně emocí. V hudebním podkresu mu navíc zdatně pomáhá
Craig Armstrong.
Niccol si své filmy s oblibou
režíruje i píše, autorství mu tak můžeme přiznat značné. S ohledem
na zmíněnou Gattacu je však s podivem, že se k žánru sci-fi vrací až
dnes, protože mu perfektně sedne. Zvláštní přístup volí při vykreslení
prostoru a prostředí. Je totiž značně umírněný, městské zóny se
navzájem liší, nečekejte ovšem žádné futuristické hračky a výmysly.
V tomto se zaměřuje čistě na princip biologických hodin a finančních
transakcí. Krotí rozpočet, ale při výběru lokací byl se svým týmem
natolik uvědomělý, aby vybral architektonicky nevšední místa, která
nestihla obtisknout svou tvář ve filmovém médiu. O kameramanskou práci se
postaral Roger Deakins, častý spolupracovník bratrů Coenů, který má pro
kompozici a sytý obraz cit. Stačí letmý šedivý odstín a zelenkavé
světlo číslic na rukou a už se dá říct, že Vyměřený čas má
jednoduchý a čistý vizuální styl.
Z herců se na plátno dostala zvláštní dvojice: Justin Timberlake a
Amanda Seyfried. Timberlake už dávno není jen zpěvákem a v mnoha filmech
včetně The Social Network dokázal svůj talent. Naplno ho propůjčuje
Niccolovu záměru nabídnout pohled na třídní střet. Všichni jsou mladí,
tomu museli uzpůsobit i kompars a výběr jiných herců. Utopistická vize
světa dvacetiletých má své temné rysy ve způsobu, jakým se za krásu
mládí platí, ale jinak se člověk pohybuje v moři elegance a luxusu.
Timberlake se svou vizáží, která plně koresponduje s nuznými dělnickými
poměry, ze kterých pochází, nezvládá zapadnout na území bohatých, a
Niccol tak využívá jak jeho herectví, tak vzezření. Na druhé straně
Amanda Seyfried se svýma velkýma, daleko posazenýma očima a perfektním
tělem vypadá jako produkt pokročilého genového inženýrství. Z dvojice
protagonistů je tou slabší, ale je to dáno i tím, že jako postava ze
zajištěné rodiny nemá tak bohatý vnitřní svět jako Will Salas.
Od začátku film vyvolává spoustu
otázek po logice celého děje. Jak například mohl takový systém,
založený na kupčení s časem, vůbec projít? Jedna věc je totiž nemít
peníze a žebrat na ulici. Druhá věc je přijít o svůj čas a okamžitě
umřít. Tvůrci nejspíš zapomněli, že pud sebezáchovy je opravdu silným
motivačním prostředkem. Dost silným i na to, aby se všichni chudí
vzbouřili a filmem předkládaný systém jednoduše zvrátili jako dav
hladovějící po dalších sekundách a minutách.
Vyměřený čas (In Time,
2011)
Režie a scénář: Andrew Niccol
Kamera: Roger Deakins
Hudba: Craig Armstrong
Hrají: Justin Timberlake, Alex Pettyfer, Olivia Wilde,
Amanda Seyfried, Johnny Galecki, Cillian Murphy, Vincent Kartheiser, Elena
Satine a další
Délka: 109 minut
Premiéra v ČR: 3. 11. 2011
Napsat komentář