Očekávat od nových verzí ve své době přelomových a dodnes
uznávaných hororů skutečnou kvalitní podívanou je velký omyl. Za
poslední dobu se u nás objevila dlouhá řada takových snímků, které byly
sympatické tím, že se na rozdíl od ostatních hororů netajily zjevnými
vykrádačkami. Jen málokterý se však stal osobitou a především důstojnou
moderní verzí svého originálu (z toho bahna lze vyjmout třeba Zombieho
Halloween). A jak dopadl nejnovější hororový remake, Vlkodlak režiséra
Joe Johnstona?
Do výsledné podoby filmu se promítla jeho složitá a zdlouhavá
realizace. Po problémech s výměnami na režisérském postu, nafouknutým
rozpočtem, věčnými přetáčkami a dotáčkami se film dostal do našich
i světových kin až v únoru 2010, ačkoliv původně měl být uveden již
v roce 2007. Filmu schází pevná režisérská ruka, která by jej držela
pohromadě v kompaktním tempu. Místo toho převládá neujasněnost, zda by
se měl film tvářit jako vážné seriózní drama s hororovými prvky nebo
jako prostá pocta žánru. Což je škoda, neboť co se zde po vizuální
stránce zachovalo, slibovalo exkluzivní zážitek a Vlkodlak se mohl stát
stejně filmařsky sugestivní stylovou žánrovkou jako třeba Burtonova
Ospalá díra. V začátku filmu je obsažen velký potenciál, který je
postupem děje rozmělňován. Samozřejmě že jde o plejádu klišé –
pošmourné anglické prostředí 19. století, které je buď zcela zahaleno
mlhou, nebo v něm permanentně prší, chladná obydlí, zatím velmi
tajuplná zápletka atd. Jenže to je ve Vlkodlakovi díky práci kamery
(vyžívající se v potemnělých, až černobíle laděných kompozicích),
hudby, herců a výtvarníků filmu ztvárněno natolik poctivě a
přitažlivě, že výsledek povyšují na umělecky hodnotnou úroveň.
Jen co se stačíme patřičně pokochat výbornou expozicí, Lawrence Talbot
v podání Benicia Del Tora je napaden vlkodlakem (což je mimochodem scéna
opravdu vynikající, kterou můžeme považovat za skutečný vrchol celého
filmu), začíná se snímek vléct kupředu kostrbatým kopírováním fabule
originálu. A dosavadní působivá atmosféra je tlačena do pozadí.
Největší slabinou filmu je scénář. Těžko uvěřit, že se na něm
podílel autor předlohy k proslulému thrilleru Sedm Andrew Kevin Walker.
Nemá smysl vyžadovat, aby se ve scénáři k remaku slavného hororu ze
čtyřicátých let vyrovnal svému mistrovskému dílu. Neomluvitelná je však
směšně působící a navíc nedotažená psychologie hrdinů, jejich
nepříliš logické jednání (například osudový vztah Talbota k jeho
švagrové a k otci není osvětlen) a vůbec scenáristova celková
bezradnost. To se raději nezmiňovat o šroubovaně napsaných dialozích,
které by svou patetičností a vatovitostí zněly trapně i v době vzniku
původního snímku.
Neštěstím je, že film devalvuje i samotné vlkodlačí monstrum. Ve
chvílích, kdy se v něj hlavní hrdina promění a začne řádit, nákladný
film vyhlíží jako nicotné béčko. Tvůrci si sice pro ztvárnění
vlkodlakova zjevu vybrali odborníka na slovo vzatého – Ricka Bakera,
držitele Oscara právě za slavnou hororovou komedii Americký vlkodlak
v Londýně. Výsledek však vypovídá o tom, že mistr již dávno není ve
své kůži a na svou ceněnou práci z roku 1981 navázat nedokázal. Jeho
vlkodlak, respektive vlkodlaci, jsou absolutně nudní, směšní a
nevyvolávají žádný děs. Zato svou uboze krvavou brutalitou vzbuzují pouze
znechucení. Kvůli lajdáckému přístupu tvůrců má filmový vlkodlak
hororové fluidum čajíčku pro panenky. Ve filmu působí nejlépe ve
scénách, kdy jej buď nevidíme, ale jen slyšíme, nebo jej spatřujeme
z větší dálky. Žádné převratné herecké výkony v takovémto díle
čekat nemůžeme, i když jde o hvězdné obsazení. Představitel titulní
role a současně spoluproducent filmu Benicio Del Toro si dovede se svou
postavou v mantinelech daných pokleslým scénářem poradit odpovídajícím
způsobem. Jeho neotesané „cheguevarovské“ charisma jej značně odlišuje
od plakátových hrdinů podobných žánrových titulů, čímž zde působí
velmi sympaticky. Coby vlkodlak je Del Toro naopak velmi velmi
nepřesvědčivý, což ovšem není hercova vina. Nový britský objev, Emily
Bluntová, je stejně jako Del Toro sympatická svým neotřelým projevem a
chladnou krásou, bohužel její postava se stává postupně obětí
neuvážených scenáristických pokusů o rádobypsychologickou sondu. Hugo
Weaving coby arogantní sarkastický inspektor Scotland Yardu vnáší do
ponurého děje výrazné oživení, ale prostor, který je mu v něm
poskytnut, je minutu od minuty tenčí. Nejhorší sousto bohužel získal
chudák Anthony Hopkins, který ani svým charismatem nedokázal zachránit
nevděčně napsanou postavu starého Talbota (podobně jako postava Bluntové
nevhodně balancuje na hranici typické hororové figurky a tragického hrdiny
z divadelního dramatu). Sám si moc nepomohl, že místy svou postavu
přehrával až do formy sebeparodie a la Hannibal Lecter. Pochvalu si ještě
zaslouží skladatel Danny Elfman, který svým hudebním doprovodem odvedl
svůj standard. Žádná melodie z Vlkodlaka se však nezaryje do paměti jako
melodie z Batmana a dalších Elfmanových mistrovských kousků.
Vlkodlak tak navzdory jistým pozitivům do oblasti hororových remaků
čerstvý vítr nepřináší. Škoda. Ale oproti jiným současným paskvilům
zneužívajících úspěch klasických hororů zase neurazí. Zapomeneme na
něj víceméně v dobrém.
{youtube}sCrHWdt7lPA{/youtube}
Hodnocení: 60 %
Vlkodlak (USA, 2010)
Režie: Don Johnston
Hrají: Benicio Del Toro, Anthony Hopkins, Emily Blunt, Hugo
Weaving a další
Premiéra v ČR: 18. 2. 2010
