Vicky (Rebecca Hall) je cílevědomá a uvědomělá žena. Nepodléhá náladám a vzruchům a ví, že existují zákonitosti, kterými se rozumný člověk řídí. I v lásce chce především od druhého loajálnost, zázemí, ochotu a upřímnost. Má snoubence. Často si spolu telefonují. V Barceloně se bude věnovat dokončování své diplomové práce na téma katalánské kultury.
Cristina (Scarlett Johansson) je impulzivní. Má ráda nové podněty a nemyslí dopředu na následky. Chce poznávat a objevovat nové věci a v otázkách lásky se věnuje neustálému hledání. Žádný vztah jí nepřipadal nikdy stoprocentní, a tak hledá to pravé, i když sama neví, co to vlastně je.
Jsou to kamarádky a jedou spolu strávit prázdniny v Barceloně. V Evropě. Takto zhruba uvozuje svůj nový film známý režisér a scenárista Woody Allen. Už zpočátku cítíme, že jsme v allenovské komedii. Komentář mimo obraz, kterým jsou hlavní postavy zjednodušeně charakterizovány, je shazuje spolu s obrazem a střihem, jako kdybychom v úvodu filmu sledovali nějakou reklamu na film sám. Po sebekritické reklamě ale začne film, který už tak jednoduchý a schematický není, a i s tím allenovským nadhledem to nebude vždy tak jednoznačné.
Vicky s Cristinou se ubytují u jednoho páru středního věku. Odtud chodí navštěvovat galerie a muzea, Vicky allenovsky vtipně sbírá podklady ke katalánské kultuře, a to až do momentu, než na jedné vernisáži objeví svůdného umělce Juana Antonia (Javier Bardem). Ten, jako pravý Evropan, umělec, nemá problém s tím hned dívky oslovit a pozvat je na víkend plný památek, umění, romantiky a sexu ve třech.
Zde se nám odkrývá téma, ve kterém dle slov autora kontrastuje evropská kultura s americkou. Situace a osoby jsou zde ale tak specifické, že z filmu žádný zobecňující prvek, oddělující Američany od Evropanů, není cítit. Bardem přece jen reprezentuje bohémského umělce, a ne řadového Evropana. Vicky na víkend s umělcem nechce, ale je přemluvena svou společnicí a tím se rozevírá celá zápletka filmu, při níž se postavy samy se sebou a mezi sebou identifikují.
Právě postavy jsou nejsilnějším motorem celého filmu. I když to zní zjednodušeně (bohém, upjatá s předsudky, divoká a nespoutaná, snoubenec-úředníček), tak snadné to zase není a postavy působí až nepříjemně pravdivě. Vicky Juana nechce, ale zažije s ním malý románek, během něhož se do něj zamiluje. Ona i on ale uznají, že na prvním místě je snoubenec, kterého si posléze Vicky vezme. Cristina posléze začne žít s Juanem a mezi ně se zhruba v půlce filmu připlete Juanova bývalá žena Maria Elena (Penelope Cruz) a začnou žít spolu v bizarní, ideální trojici. Vicky stále touží po Juanovi a neví, jestli má svůj sňatek zrušit a dát přednost svým citům a nejistotě. Cristina sice našla na chvíli zázemí a ideální a plnou lásku ve dvou partnerech, ale nakonec zase odchází a hledá to, co ona sama neví. Postavy tak během příběhu hledají svoje druhé poloviny, ale nakonec hlavní hrdinky odjíždějí zpět do Ameriky sice poznamenané barcelonskými příhodami, ale bez větší změny v názorech či charakteru.
Přestože je zápletka komplikovaná, komentář mimo obraz popíše velice rychle všechny důležité i nedůležité věci a my můžeme sledovat zbylé. Tím se ale film může zakrátko jevit dosti dlouhým a nezábavným, což lze vnímat jako jeho největší achillovu patu. Už vás nebaví stále sledovat hrdiny a chtěli byste si odpočinout alespoň malou změnou střihu, vtipným intermezzem, nebo prostě něčím, ale dál už nic nového nepřichází.
Pokud znáte Allenův styl humoru a víte, že jdete na komedii, tak se jistě budete zpočátku dobře bavit a pod každou srdceryvnou scénou uvidíte parodii na dané téma. V momentě, kdy ale přestáváte rozlišovat, jestli to skutečně režisér nemyslí vážně, už snímek takovou legrací není. A indicií, že jde o parodii žánru, postupem času ubývá, až nejsou prakticky žádné.
{youtube}2zKbFS8Hzo4{/youtube}
Vicky Cristina Barcelona (Vicky Cristina Barcelona, USA, Španělsko, 2008)
Režie: Woody Allen
Scénář: Woody Allen
Kamera: Javier Aguirresarobe
Střih: Alisa Lepselter
Hrají: Javier Bardem, Scarlett Johansson, Penélope Cruz, Rebecca Hall
Premiéra v ČR: 23. 10. 2008
Délka: 96 minut
