Spirit, maskovaný ochránce bez bázně
a hany… Dr. Octopus se zvláštním smyslem pro humor, jenž má všechno po
osmi a kromě jiného se chce stát bohem… Dívka, jíž se rozzáří oči,
jenom když se něco drahocenně zatřpytí… Vědkyně, která si z legrace
oblékne nacistickou uniformu… Symfonie kresleného velkoměsta… To vše a
ještě mnohem víc v prvním samostatném režijním počinu komiksového guru
Franka Millera.
Miller je známý především jako autor
Sin City a 300:
Bitva u Thermopyl, které byly s nemalou porcí formální invence a
očima zamhouřenýma při psaní scénáře převedeny i do filmové podoby.
Zisků i výčitek bylo požehnaně, a tak není divu, že autor předlohy
zatoužil sám ukočírovat nějakou tu vizuálně šílenou taškařici plnou
akce, humoru i experimentů, složitého děje, krásných žen a nakonec –
jak překvapivé – i záchrany celého světa. Jako předlohu si vybral
komiks svého uznávaného vzoru a učitele Willa Eisnera The Spirit. Stalo se
tak pouhých několik let po jeho smrti, a my můžeme jenom hádat, jestli se
teď obrací v hrobě, stejně jako jestli jeho žák měl v úmyslu udělat
Spirita tak, jak teď vypadá, nebo se mu jenom ve střižně
zbláznily nůžky.
The Spirit je totiž skrz naskrz
nevyrovnaný a skáče ve své krátké stopáži jako kozel v kufru auta.
Těžko říct, jestli ho Miller nezvládl víc jako režisér, nebo jako
scenárista. Snažit se tady nastínit spletitý příběh zřejmě nemá smysl,
i když k užitku by to mohlo být těm, kdo ho z filmu vůbec nestihnou
pochytit – alespoň ne ve všech aspektech. Miller se mate a mate i diváky,
jeho nekoordinovaná režie plně odpovídá zmatenému scénáři. Zkrátka a
dobře – starouš Frank dělá dobře to, co dělal dobře vždycky, a
o některých věcech by se mohl více poučit u Tarantina, Rodrigueze nebo
Snydera, kteří natočili jeho komiksy.
Co to znamená v praxi ? Že nám mistr
kreslených příběhů předvádí nádherné obrázky, ze kterých každý
cítí silnou atmosféru, ale jejich spojení ji rázem ztrácí. Že docela
zapomněl na základní rozdíl mezi obrázkovým seriálem a filmem, kde první
je navzdory svému působení na vnímání přece jen statický a každá
hláška nebo výjev jsou tam hodnotou samy o sobě, ve filmu však musí být
něco před nimi i za nimi, aby jim jednak dávalo smysl, ale ještě víc, aby
svou kontinuitou mohly působit na emoce. A že změny v náladách nestačí
udělat jenom tím, že se postavy najednou chovají a mluví jinak.
Postavy – a jejich představitelé – to je další věc. Drtivá
většina atraktivních dam, které se tady objeví, není vůbec nijak
představena ani uvedena na scénu. Prostě se tam jenom najednou zjeví a
začnou konat podle svých zájmů – o kterých se koneckonců nic moc
nedovíme – a stejně tak později někam suverénně odkráčejí.
O motivaci mužských hrdinů toho víme víc – potíž nastává s jejich
hraním. Gabriel Macht jako Spirit je značně nevýrazný (ženské publikum ho
možná ocení více, i když bych na to nesázel) a Samuel L. Jackson jako
Octopus přehrává jako smyslů zbavený… a někdy je to docela zábava.
No jo, a k tomu všemu si ještě
připočtěte výrazný (a bez mnoha rušivých elementů i úchvatný)
vizuální styl vycházející z komiksů, hudbu, která jde silně na nervy,
prvky klasické grotesky a partičku naklonovaných dementů, a máte
přibližnou představu o tomhle mišmaši. Příběh, který ho drží
pohromadě, se přitom vlastně točí kolem zázraků genetiky a jistého
pradávného artefaktu s nesmírnou mocí… a ještě víc z něj dělá
surrealistický zážitek. Potácí se přes všechny tyhle nástrahy jako
člověk sjetý halucinogeny. Výsledkem jsou rychlé, matoucí, chvílemi
k popukání a někdy dokonale amatérsky působící skoky od totální
grotesky k tvrdé akci nebo fatálnímu proslovu, od ulítlé bizarnosti
k drsným hláškám i fantazírování o starořecké mytologii, od
čarokrásné romantiky k hlubokomyslným úvahám o nesmrtelnosti, respektive
bujným vnadám nebezpečných krasavic, nebo se taky z noční melancholie
velkoměsta přenáší k ujetému vizuálnímu harašení nebo silně
zvýrazněné trapnosti… Na zhýčkaného diváka to pak v podivně slepeném
celku dělá dojem bušení kladivem do hlavy.
Mnoho dílků téhle bizarní mozaiky ale
má něco do sebe, ať už jsou zajímavé, zábavné, hezké nebo prostě jenom
naprosto neuvěřitelné. Nejspíš alespoň jednou neuhodnete, jak hrdinská
story skončí, protože vlastně nebudete ani vědět, jak probíhá nebo o co
v ní jde. Neřikáme ale, že bychom doufali, že první Millerův film je
i tím posledním. Potenciál Frank rozhodně má – a kdo ví, třeba
skutečně chtěl udělat ze Spirita takovouhle téměř dadaistickou
skládanku, u které bude divák pořád v rozporu, jestli je ten Miller
opravdu tak neschopný, nebo si z něj jenom po celý čas dělá legraci.
A když je to jenom jednou za čas, tak proč ne?
{youtube}aWm8U17QguA{/youtube}
Spirit (The Spirit, USA,
2008) Režie: Frank Miller
Scénář: Frank Miller podle komiksů Willa Eisnera
Kamera: Bill Pope
Hudba: David Newman
Střih: Gregory Nussbaum
Hrají: Gabriel Macht, Samuel L. Jackson, Eva Mendes, Scarlett
Johansson, Dan Lauria, Stana Katic, Sarah Paulson, Louis Lombardi
Délka: 108 minut Premiéra v ČR:
19. 2. 2009
Premiéra v SR: 26. 3. 2009
Napsat komentář