Nejlepší deska podzimu? Bezpochyby. Možná deska roku. Takové je album
Eternal Seekers, na němž Lenka Dusilová a Beata Hlavenková spolupracovaly
s formací Clarinet Factory.
Lenka Dusilová, Beata Hlavenková, Clarinet Factory: Eternal
Seekers
49:25, Respekt Publishing
Lenka
Dusilová je k nezastavení. Část loňského roku koncertovala v USA a letos
pozvala své americké přátele do Čech. V září a říjnu s nimi
absolvovala klubové turné a 29. září ještě stačila vydat desku. Turné
nazvané The Adventurous Tour bylo poděkováním její kapele složené
z mladých amerických hudebníků (Joe Bagale, Grey McMurry a Mike Chiavaro) a
poslední tečkou za zaoceánským dobrodružstvím doprovázejícím album Mezi
světy. Další etapu své tvorby otevřela natočením novinky, na níž
spolupracovala s klarinetovým kvartetem Clarinet Factory a pianistkou a
skladatelkou Beatou Hlavenkovou.
Překlad názvu nové desky Eternal Seekers se dá interpretovat jako
Věční hledači. Společný projekt těží z různorodých přístupů
k hudbě a zároveň snahy o vstřebání postupů z jiných hudebních
žánrů. Jazz se proplétá s folkem, muzikanti hledají tu nejvhodnější
melodickou kombinaci. Clarinet Factory, kvarteto složené ze tří
klarinetistů (Jindřich Pavliš, Vojtěch Nýdl, Luděk Boura) a
basklarinetisty (Petr Pepino Valášek), se pohybuje na hranicích klasiky,
jazzu, elektronické hudby a ethna. Aktivity Beaty Hlavenkové jsou rozptýleny
mezi několik hudebních formací vyznávajících vážnou i jazzovou hudbu.
A když se k nim přidá muzikantský „samorost“ v podobě zpěvačky a
textařky Lenky Dusilové, vznikne multižánrová deska, která nesnese
žádnou předem připravenou škatulku.
Snivá hudba přenáší posluchače do specifického časoprostoru: Jako by
se v hluboké noci ocitl ve ztemnělém baru. Příliš pozdě na to jít
spát, příliš brzy na vstávání.
Textové podklady písní nalezli tvůrci v básních Františka Halase,
Václava Kvapila, Vojtěcha Nýdla, Martina Rouse a především Bogdana
Trojaka. Tento těšínský rodák je laureátem Ceny Jiřího Ortena i ceny
Magnesia Litera v kategorii poezie. Před dvěma lety vzbudil rozruch jeho
prozaický debut Brněnské metro, zachycující příběhy z prostředí
brněnské básnické bohémy konce 20. století. Trojakovy texty, vzniklé na
hotovou hudbu a psané Dusilové „na míru“, zaujmou zdánlivou
jednoduchostí, každodenní svět v nich však zahaluje oblak tajemství.
Snivá hudba přenáší posluchače do specifického časoprostoru: Jako by se
v hluboké noci ocitl ve ztemnělém baru. Příliš pozdě na to jít spát,
příliš brzy na vstávání. Svíčky se roztékají, v popelnících
doutnají černobílé sypké kopečky a personál začíná nenápadně
uklízet. „Noc je vláhou smyslů“ (podle básně Ohně), ale ještě
pořád se ozývá hudba, jako by odjakživa byla součástí tohoto místa.
Nedráždí, neupozorňuje na sebe, jen tiše zní. A přesto nutí
k poslouchání.
Na Eternal Seekers neidentifikujete žádnou „rádiovou“ melodii, jako
byly písně Vlčí oči z alba Mezi světy nebo Poslední z desky Spatřit
světlo světa. Po prvním poslechu se nevrátíte ke konkrétní písni, ale
pustíte si album od začátku. Celé. Harmonie čitelná v jednotlivých
skladbách prostupuje ucelenou kompozicí desky. Ze skladeb je cítit křehkost
ledových mozaik na oknech, které připomíná obal alba. Kolébající klid
v písních Půlnoc a Ohně střídá vibrující vzrušení skladby Spirály.
Po poslechu alba Eternal Seekers vám v mysli zůstanou zvonivé tóny kláves,
zvukomalebné verše, rozechvění z přívalu emocí a křišťálový jas
netuctových skladeb.
Hodnocení: 90 %
