Když se řekne filmový muzikál, většina z nás si pravděpodobně
vybaví hyperromantické, avšak zároveň maximálně originální a hravé
Moulin Rouge nebo skutečně vtipné, skvělými hereckými výkony ozdobené
Chicago. Tyto dva snímky vrátily žánru muzikál jeho ztracený lesk a
zároveň se pro všechny budoucí hudebně-taneční počiny staly vzorem,
s nímž budou porovnávány. Představují-li tyto dva muzikály zlatou
medaili celostátní taneční soutěže, pak Varieté by stejný kov vybojovalo
maximálně na okrese.
Styl Varieté je klasický až nenápaditý. Všechny taneční a pěvecké
výstupy se odehrávají pěkně uspořádaně na pódiu zábavního podniku
Burlesque Lounge a tvoří je klasické taneční choreografie, v nichž je
důraz kladen na vyzývavost spoře oděných dívek. Ačkoliv jednotlivá show
nejsou sama o sobě vůbec špatná, kvůli neměnnému nedynamickému stylu
snímání obvykle z pozice diváka se začnou brzy sama sobě podobat jako
vejce vejci a působit poněkud nudně. Je škoda, že si režisér nedal tu
práci a nepokusil se každé písni vymyslet nejen originální pódiové
aranžmá, ale i vizuální styl filmového obrazu. V důsledku toho, že
hudební čísla nejsou zapojena do děje, jak tomu bylo zvykem u výše
jmenovaných muzikálových olympů, se tempo filmu velmi záhy dostane do
stereotypních kolejí, kdy buď sledujeme taneční vystoupení, nebo vývoj
celkem prostinkého děje. Touto strukturou Varieté upomíná k počátkům
muzikálového žánru ve 30. letech 20. století, kdy se ustanovil tzv.
muzikál ze zákulisí, který jednotlivá hudební a taneční čísla
zdůvodňoval jako výstupy jednotlivých postav.
I svým dějem Varieté připomíná jeden
dnes již ikonický muzikál z této doby, a to 42. ulici (Lloyd Bacon, 1933).
Zde se z původně naivní dívky ze sboru stane hvězda poté, co musí
vystoupit za zraněnou tanečnici. Tím se dostáváme k zápletce. Ali
ztvárněná popovou zpěvačkou Christinou Aguilerou praští s prací v baru
kdesi na americkém zapadákově, pro povzbuzení si sama pro sebe vystřihne
jedno pěvecké číslo a vydává se za štěstím do L. A. Zde hned první den
narazí na noční podnik Burlesque Lounge, který řídí již trochu
vysloužilá kabaretní zpěvačka Tess (v podání již trochu vysloužilé
populární zpěvačky Cher) za podpory osobitého kamaráda a krejčího Seana
(Stanley Tucci), díky jehož postavě se dočkáme několika komických
momentů (které nejčastěji těží z jeho homosexuality). Ali se do místa
hned zamiluje a za podpory číšníka Jacka (Cam Gigandet) se v něm snaží
prorazit. Majitelka Tess je však (vcelku nepodloženě) k jejímu snažení
vrcholně skeptická, a tak Ali nezbývá než vzít do ruky podnos a v roli
servírky čekat na svoji příležitost.
Tolik jedna rovina filmu, která vrcholí
triumfálním Alininým vystoupením, kdy všem ukáže, že není jen schopná
tanečnice, ale především excelentní zpěvačka. K příběhu o objevení
talentu a sebeprosazení se přidává i ten o hledání lásky,
vyznívající vcelku civilně a nepateticky. Rovina poslední se týká
majitelky Tess a její snahy o zachránění podniku utápějícího se
v dluzích. Tess se představuje nejen jako majitelka, ale i jako zpěvačka,
a to hned v prvním čísle, které Ali ve Varieté zhlédne (kdy si přece jen
každý český divák může gratulovat, že americká popová babička má
hlas a vzhled Cher, nikoliv Heleny Vondráčkové). Její druhé sólové
vystoupení s písní You Haven’t Seen the Last of Me, které vyjadřuje její
momentální rozpoložení (ve snahách o záchraně klubu je již skoro na
dně, ale stejně to nevzdá) je sice brilantně zazpívané, avšak v celkové
struktuře filmu působí jako pěst na oko – jako by promítač na chvíli
zaměnil kotouč a do rozkoukaného snímku vám pustil její videoklip.
Hlavní hvězdou celého snímku je však
bezesporu Christina Aguilera – její hlas a její poprsí. Je až
neuvěřitelné, v kolika scénách hraje ono, a ne Christina, hlavní roli. Ke
kabaretním kostýmům jeho zvýraznění jistě patří, a jak ona sama
v jedné scéně podotýká, má pocit, že jí ho korzet vytlačil až někam
k bradě. Když je ale v pohodlí domova, ovšem navlečená do trička,
jehož výstřih spadá tak proklatě nízko, že jedno z prs má blízko
k vypadnutí, je záměr režiséra a jeho zjevná obsese touto částí
Christinina těla víc než očividná. Ale dost už prsou. Zpěv je
samozřejmě tím nejzásadnějším, co Aguilera filmu přináší a na němž
je jeho vyznění postaveno. Někdy skoro působí, jako by celá jeho
narativní a stylistická nenápadnost byla uzpůsobena tomu, aby vedle ní
mohla vyniknout Christina a její silný hlas. Zatímco její pěvecké výstupy
jsou objektivně posouzeno (nejsem její fanoušek) bravurní, herecký výkon
sice není vyloženě špatný, ovšem postava Ali se vám do paměti (na
rozdíl od Satin v podání Nicole Kidman, nebo Roxie Hart ztvárněné Renée
Zellweger) nevtiskne. Na to je Ali pořád jen příliš obyčejnou holkou,
která si díky svému hlasu splnila sen.
Varieté je tak v konečném důsledku především dalším krokem
v kariéře Christiny Aguilery, nikoliv však té herecké, ale pěvecké.
Zatímco Christina má šanci vyzrát jako víno a jednou možná dosáhnout
podobného statusu jako Cher, na Varieté v té době už zřejmě nevzpomene
ani člen onoho okresního tanečního souboru.
Varieté/ Burlesque (USA,
2010)
Režie: Steve Antin
Scénář: Steve Antin
Kamera: Bojan Bazelli
Hudba: Christophe Beck
Hrají: Christina Aguilera, Cher, Eric Dane, Cam Gigandet,
Juliane Hough, Alan Cumming, Peter Gallagher, Kristen Bell, Stanley Tucci
Napsat komentář