DJ Arnoštek z kultovního filmu Tomáše Vorla Kouř by se nemusel stydět
za to, jak to rozjíždí Tarsem Singh ve svém posledním snímku. Válka bohů
totiž připomíná šílenou diskotékovou show, na které se sešly zjevy
v nečekaných módních kreacích, aby se stylově pobavily na účet
antických bájí. Válka bohů se veze na úspěšné receptuře dané
Snyderovou adaptací komiksu 300. Ovšem Singh není Snyder, a kdyby se film
skládal z příběhově prázdných obrazů z nudného bytí bohů, udělal
by pro kinematografii mnohem víc.
Theseus býval rolníkem s ubohým postavením ve vlastní vesnici. Bylo to
kvůli matce, kterou všichni považovali za děvku, a jeho za bastarda. Od
mládí ale pečlivě cvičil a trénoval pod vedením neznámého starce. Když
je z něj dospělý muž, odhodlaný bránit svou rodinu, musí se postavit
Hyperionovi. Zlovolný král vede armádu, aby porazil bohy, kteří ho svou
nečinností urazili. Směje se jim do obličeje, ale oni ve své zapřisáhlé
netečnosti nic nedělají. Jako bohové nemohou zasahovat do pozemského
života. Jenom když změní svou podobu v něco obyčejného, jako ptáka nebo
starého muže, mohou mezi lidi přijít. Hyperion pochoduje od jednoho místa
k druhému, aby nalezl legendární luk Epirus, s jehož pomocí by osvobodil
Titány, jediné schopné oponenty bohů.
Málokdy se povede smíchat dvě
protikladné věci do podoby, která by svou chutí neodpuzovala. Přesvědčila
se o tom legendární dvojice pejska a kočičky, když se pokoušela přispět
do gastronomického světa svým nápadem. Nyní tuto pravdu seznali i autoři
filmu Válka bohů, která se pouští do renovace mytologických pramenů
antiky. Nedostatek konkrétní umělecké vize a přemíra kolektivního
zmršení je cítit už z plakátů. Mohlo se jet po producentské koleji,
která by si ráda namastila kapsu a divákům nabídla dílo ve stylu
veleúspěšné a graficky vymazlené Třístovky. Na tu jim bohužel chybí
rozpočet, silný tahoun a režisér, který má rád moderní blbnutí. Tento
vliv je ale patrný v několika akčních scénách, které se mohou pochlubit
energickým a dravým podáním. Zvlášť když se do krvavé práce pustí
bohové, na plátně zazáří prvotřídní jatka. Proti tomuto proudu táhne
osobnost režiséra, výrazná postava kinematografie, která v sobě nezapře
umělce a každý její film je návštěvou kraje podivností. Tarsem Singh je
atypické zjevení, o čemž svědčí už bláznivá podoba nové Sněhurky,
kterou pro diváky chystá. Na Válce bohů je jeho přítomnost cítit. Stejně
tak je vidět, jak hodně nezvládal.
Během filmu zaznamenáte pár momentů, ze kterých číší, že kdyby se
extravagantní pojetí vzalo za správný konec, mohla Válka bohů trumfovat.
Film oslovuje už jenom kostýmním fetišem, zásluhou kterého se každé
setkání s bohy a Hyperionem mění v avantgardní přehlídku nepraktické
módy. Pokud by se tedy ještě přitvrdilo, Válka bohů by přišla
o diváckou podbízivost. Bohužel skutečnou ryzost přináší dílo jen
poskrovnu – to když na úvod představí uvězněné Titány v hoře
Tartaros nebo nabídne krátký pohled na válku na nebesích. Má to šmrnc a
znepokojivý podtón. Jinak se ale parta maníků honí po digitální pustině
a zženštilí bohové jejich hemžení sledují ze své astrální
vyhlídky.
Soudnosti by se jednoduše v nikom
z účastníků nedořezalo. Nedá se to brát snad ani jako umělecká
licence, ale obyčejná fušeřina. Cokoli, co by se dalo považovat za
historický fakt nebo alespoň základ klasických legend, bylo shrnuto na
hromadu a za pomoci účinného přístroje rozmixováno do rozplizlé podoby.
Ta se sice neustále hlásí ke svým kořenům v kultuře (jména postav
i božská rodina), ale přetváří je do neznámé podoby a mění jejich
pozici i úlohu. Proč jednoduše nepřišli s kompletně vlastním nápadem?
Při sledování Války bohů je radno vymazat z paměti všechny znalosti
antických bájí i historických souvislostí. Nebudete se rozčilovat a snáz
se pobavíte tím, jak tvůrci ztroskotali.
Začněme hned s příběhem, alfou a
omegou kteréhokoliv mýtu o bájných hrdinech. Autoři sice kálí na
existující mytologii, ale při konstruovaní své vlastní si počínají
obdobným stylem. Mýty nebývají nijak překvapivé nebo složité co do
vyprávění, ale svou jednoduchost umí využít pro sdělení poselství. Ve
Válce bohů je všechno pouze banální a hloupé. Zloduch je ve svém
křížovém tažení proti bohům aspoň sadisticky přímočarý a co do ideje
krystalicky čistý. Ztvárnil ho Mickey Rourke, který po svém comebacku
v Sin City válí a je přitahován rolemi ďábelských monster (Iron Man 2).
Hrdina naopak jenom kypí vztekem a nabubřelým chováním a každý, kdo by
mohl nějak pomoci, se chová jako hlupák. Henry Cavill se napřesrok bude
prezentovat jako nový Superman a už teď má na to dost svalové hmoty. Kdyby
tak měl i víc než jen směšné charisma, s kterým se obrací na
ustrašenou pidiarmádu, aby ji před finálním střetem se silami zla
psychicky nabudil. Scenáristé mu moc chytrých replik nenabídli a
v konečné podobě je to sestříhané tak nešikovně, že by scéna obstála
i v parodii.
Nezbývá než litovat, že se Singh do látky pořádně neponořil,
nepohádal se scenáristy a neposlal producenty do háje. Možná že bychom se
pak dočkali dvouhodinové nudy bez akce a patetičnosti, srdce nekonformního
diváka by však zaplesalo. Takhle může být Singh rád, že řečtí bohové
nesmějí zasahovat do našeho světa. Mohl by sestoupit řádně nakvašený
Zeus a svým plamenným bičem z něj udělat škvarek.
Válka bohů (The Immortals,
2011)
Režie: Tarsem Singh
Scénář: Charley Parlapanides, Vlas Parlapanides
Kamera: Brendan Galvin
Hrají: Henry Cavill, Mickey Rourke, John Hurt, Kellan Lutz,
Isabel Lucas, Freida Pinto
Délka: 110 minut
Premiéra v ČR: 24. 11. 2011
Napsat komentář