8 různých lidí, 8 různých pohledů, 1 pravda. Tak zní lákavý slogan nového velkolepě působícího bijáku, právě se rozbíhajícího v našich kinech. Pro mnohé potenciální diváky bude stačit skutečnost, že nosným tématem je atentát na amerického prezidenta, aby se od filmu drželi jak čert od kříže. Jiné zase naláká vnější pozlátko, zdání inteligence zpracování a příslib zajímavé formy. Pravda je taková, že pohledů je skutečně více.
1. že debutující scenárista Barry Levy měl hodně dobrý nápad, který se utopil v nelogičnostech, ale debutant na velkém plátně Pete Travis to svou hodně svižnou režií (inspirovanou ledacčíms od Greengrassových Bournů po televizní seriály) všechno zalepil a vy až po konci jinak mimořádně krátké stopáže můžete začít uvažovat. Třeba nad tím, jakých neuvěřitelných kopanců v logice a smysluplnosti děje jste byli svědky. Režisér si je toho ale zřejmě vědom, a tak vás ve chvíli, kdy už toho víte dost, abyste si mohli začít dávat dohromady 2 a 2 (s výsledkem 5 a půl), zahltí takovou profesionální dynamikou, že se vám to úplně vykouří z hlavy.
2. že nás zase jednou nutí koukat se na padesátkrát provařené klišé s dementními dialogy a jak je jen možno nejplošeji napsanými postavami – se správňáckým prezidentem, protřelými teroristy bez jasného cíle i motivace a hlavně drsným týpkem z ochranky, který si pro svého chlebodárce klidně vykroutí krk každý druhý týden.
3. že ona velkolepost sršící z traileru nakonec může působit jako dva slepené díly televizního seriálu 24, jehož filmová verze se právě také chystá (podle mého úplně nesmyslná, protože totálně ignoruje hlavní specifikum a osobitost tohoto programu – ale producent sledující řebříčky sledovanosti má na to po 7. sérii nejspíš taky 7 dalších pohledů), a tak bude zas jednou co porovnávat. Na druhé straně to Travis syrovostí obrazu, rozmáchlou kamerou a ďábelským střihem v druhé půlce obratně zakrývá, jenom to až příliš připomíná už vzpomínané Greengrassovy Bourny (kteří po Bayovi a Wachowských předvedli po nějaké době zase jednou ucelený osobitý styl filmové akce, a tak se na to teď budeme dívat ještě pět let ve všem, co se do toho jenom trochu hodí – nebo taky nehodí).
4. že tvůrci nacpali film hvězdami, kterým kromě Denise Quaida nechali prostor akorát tak právě na nějaký ten kratičký výstup a jemu jenom nasranej výraz a rádoby šokované zhodnocení situace typu „Oh God !“ – a kvůli funkčnosti napětí není zdaleka jediný, kdo to v průběhu děje takhle shrne.
5. že se vůbec nedrží stylu a tak první půlku rozbíhají v pseudochytrém stylu, který vám může připadat chytrý a několik chvil se mu skutečně daří tak působit, dokud všechny ty linie v druhé půlce (s neoddiskutovatelně vysokou mírou dovednosti) zase neslepí na jediném místě, kde z nedostatku fantazie nechají všechny kladné postavy přežít a všechny záporné zemřít (a taky pro jistotu ty načrtnuté jako problematické – aby jim ušetřili nekonečné svízele vysvětlování a odstranili jejich podvedené zklamané životy).
6. že skladatel Atli Őrvarsson (Islanďanů, Arabů a Španělů se tam jinak v tom podivném štábu motá víc) v těch několika kratičkých záblescích, kdy jste schopni jeho práci registrovat, přebírá (pro někoho možná až k nerozeznání) ozvěnovitý motiv Marca Beltramiho z Resident Evilu, jehož atmosférické vyznění se ale okamžitě ztrácí v návalu snahy o pochopení „co že se to tam hergot zase děje“ anebo „proč se musím zase dívat na to samé“ – tedy v Mexiku postavenou kopii Salamanky a že kameraman občas vůbec neví co se sebou – ať už se vám to jeví jako úmysl nebo výzva po usazení střihačem.
7. a hlavně, jediná věc, která se mi po celý čas udržela v hlavě a která se jenom potvrdila na konci, když jsem uviděl jméno jednoho z nejostřílenějších hollywoodských střihačských veteránů, že Stuart Baird je skutečně pořádný machr a že si Pete Travis zaslouží spolu s ním úctu už jen proto, že se v tom materiálu plném podobných záběrů na ta samá místa z jiného úhlu neztratili a vykovali z něj celkem ladnou komerční křivku.
8. a proto se jako recenzent srovnám ze schizofrenie a zhodnotím Úhel pohledu jako schopný konzumní produkt, na který se vyplatí podívat (jednou) a který vám pak uteče z hlavy stejným způsobem, jako vám do něj vhupl.
{youtube}UkgSUulBiI8{/youtube}
Úhel pohledu / Vantage Point (USA, 2008)
Režie: Pete Travis
Scénář: Barry Levy
Kamera: Amir Mokri
Hudba: Atli Őrvarsson
Střih: Stuart Baird
Hrají: Dennis Quaid, Matthew Fox, Forest Whitaker, William Hurt, Sigourney Weaver, Edgar Ramirez, Said Taghmaoui, Avelet Zurer
Premiéra v ČR: 10. 4. 2008
Délka: 90 minut
Napsat komentář