Komiksoví hrdinové se stali přirozenou součástí dnešní
kinematografie. Zatímco kdysi pobíhali na televizní obrazovce a svým
směšným pachtěním cílili jenom na děti, Burton svým Batmanem před
dvaceti lety změnil situaci. Navíc se z těchto postav, které mají
výraznou fanouškovskou základnu po světě, stal výdělečný business. Dnes
se nevsází na herce, ale na postavy. Marvel se pokouší zavést novou –
mytického Thora.
Komiksové studio Marvel začalo s výrazným zásahem do filmové výroby
teprve nedávno. Dřív prodávalo licence studiím, dnes si velkofilmy na
základě svých komiksových sérií natáčí samo. Zadařilo se s Iron
Manem, a to hned dvakrát, relativní úspěch sklidil i Hulk a letos zkouší
dvojici superhrdinů, kteří nemají úspěch vůbec jistý (oba mají
v původním komiksu pokrývku hlavy s malými křidélky). Jedním je
Kapitán Amerika, jehož patriotismus by mohl zahubit zájem diváků všude
mimo Ameriku, a druhým je Thor, který před nějakým časem vstoupil do
českých kin. Komiks se inspiroval severskou mytologií a do obrázkové formy
tak převedl bohy jako Ódina, Thora a Lokiho. Nejsou ale hrdinové na bázi
bohů v dnešní době nechtění a nezajímaví?
Mytologie je rozvedena do vize, v níž tahle
sebranka není ničím jiným než mimozemšťany z planety Asgard, kteří se
starají o několik světů, na nichž udržují mír. Když v dávných
dobách zavítali na Zemi, byli považováni za bohy. Z těchto zašlých
časů také pochází příběh o tom, kterak porazili ledové obry, uvrhli je
do izolace a sebrali jim nejmocnější zbraň. Tato historie se neustále
promítá na pozadí příběhu dvou bratrů, Thora a Lokiho, kteří
vyrůstají v muže a musí se chopit svých povinností. Novým vládcem by se
měl stát Thor, jenomže lehkomyslně podstoupí se skupinkou svých přátel
nebezpečnou, pomstychtivou výpravu za ledovými obry. Ta vyprovokuje novou
válku a za trest Ódin zbaví Thora schopností i kladiva a posílá ho do
vyhnanství. Exil nalezne na Zemi, kde se musí naučit pokoře a znovu získat
svou moc.
Režie letního blockbusteru byla svěřena
Kennethu Branaghovi, který musel studio Marvel okouzlit svým šarmem, neboť
se svou filmografií není zrovna jasným adeptem na film plný digitálních
triků a akce. Avšak mnohem víc zkušeností prokazuje v oblasti
shakespearovských dramatizací a vážných látek. Tuto orientaci zúročuje
tím způsobem, že polovina snímku Thor umístěná na naší domovské
planetě upomíná tematicky na artušovský mýtus o meči v kameni, jež
může vytáhnout pouze ten pravý, a že druhou polovinu filmu, která se
odehrává na planetě Asgard, pojímá v shakespearovských rozměrech. Velká
slova, silné emoce a rodinné konflikty nechává navzdory výrazné komiksové
stylizaci vyznít v duchu klasických romanopisců. Postavy rozpracovávají
konflikt dvou bratrů a jejich otce, který se nese v tragických stopách.
Potěšení ze sledování ovšem upírají člověku tím, jak předvídatelně
se chovají. Někdy jejich chování hraničí s prostou hloupostí a jindy
nemile překvapí, že Branagh ve filmu nechá zaznít i prázdná
prohlášení ve stylu: „Tohle musíš vidět!“ a „Neměli bychom tu
být.“ Ale hloupost se ozývá hlavně ve chvílích, kdy by mělo docházet
k něčemu jako mravní obrodě, vyspění v muže a vládce a poučení
z vlastních chyb.
Tento proces nastává až na Zemi, kde
Branagh zcela obrací list a tragické vyznění látky nahrazuje žánrovým
příklonem ke komedii. Překvapivě tato změna nepůsobí křečovitě a
nechtěně směšně, vedle velevážného dramatu na Asgardu si naopak
přičítá body za svěží přístup. Kontrast výrazně ubližuje spíš
planetě severských bohů, s níž jsou spjaty největší akční scény.
Branagh si s nimi neporadil nejchytřeji a dostal se do konfliktu se
stereoskopickou projekcí, která Thorovi nesluší, protože s ní režisér
nijak výrazně nepočítá. Připočtěte si kulisy zanechávající
rozpačitý dojem, protože Asgard tvaruje svou podobu ze změti digitálních
cihel a digitální malty. Tyto stavební materiály nenabízí žádný prostor
pro svébytné kulturní vyjádření. Komediální prvky Thorova pobytu na Zemi
jsou tak zpestřením a pomáhají přežít jeho nevěrohodnou přeměnu
z agresivního nafoukance v moudrého a pokorného následníka trůnu.
A drobné prvky humoru lze nalézt i v průměrném dabingu, který
některým scénám dává větší šťávu, jako když Natalie Portman, potom
co se s Thorem seznámila i v podobě jeho masivních břišních svalů,
pronese větu: „Já ho chci jenom svézt.“ Myslí tím odvoz, ale dvojsmysl
je zábavný.
Celkově je však potenciál komedie využit velmi vlažně, protože se
příliš neřeší kulturní a civilizační rozdíl našeho světa a Thorovy
domoviny. Vtipy se řadí do kategorie situační, což nevadí, ale tvůrci se
nevydali cestou, která se jeví jako nejzřejmější, a tak Thora profilují
jenom jako blázna, který žvatlá nesmysly a který se jinému světu
příliš nepodivuje. Když nefunguje akce ani tragický příběh a romantika
je dobrá, jen když Thor rytířsky líbá ruku, pak se lze upínat ke komedii
a té není dostatek, aby mýtus o Thorovi zachránila. Raději zůstat
u severské mytologie.
Thor (USA, 2011)
Režie: Kenneth Branagh
Scénář: Ashley Miller, Zack Stentz, Don Payne
Kamera: Haris Zambarloukos
Hrají: Chris Hemsworth, Natalie Portman, Tom Hiddleston,
Anthony Hopkins, Stellan Skarsgård, Rene Russo
Délka: 114 minut
Premiéra v ČR: 28. 4. 2011
Napsat komentář