Domů » Film » film-recenze » The Artist (Umělec) je sladkým snem o minulosti Hollywoodu

The Artist (Umělec) je sladkým snem o minulosti Hollywoodu

the-artist-perex

Toho bohdá nebude, aby francouzský němý film Oscara získal! Nebo ano?!
The Artist (Umělec) k tomuto cíli směřuje. Již je
nominován v devíti kategoriích, včetně nejlepšího filmu, režie,
mužského hereckého výkonu pro Jeana Dujardina, ženského hereckého výkonu
ve vedlejší roli pro Bérénice Bejo či hudby. To by v tom byl čert, aby
aspoň pár zlatých sošek neputovalo za Velkou louži.

O zas tak zásadní zlom ve světě filmu by se ale nejednalo, i kdyby
Umělec vyhrál. Ač s francouzskou produkcí, režií i hlavními
představiteli, celý se natáčel v Los Angeles, jeho tématem je Hollywood na
počátku zvukové éry a ve vedlejších rolích zazářily i některé
americké filmové legendy (John Goodman coby producent a James Cromwell jako
věrný sluha). A hlavně Umělec vznikl pro Hollywood.

the-artist

Přes netypický formát černobílého snímku s mezititulky je příběh
vystavěn jako poměrně konvenční melodrama hollywoodské zlaté éry se
všemi pravidly. George Valentin (Jean Dujardin) je hvězda němých filmů na
vrcholu své kariéry. S příchodem zvuku však jeho sláva rychle upadá.
Peppy Miller (Bérénice Bejo) je mladá dívka, která sní o slávě, a
právě zvukový film z ní udělá miláčka Ameriky. Setkají se ještě
v němé éře a musí počkat do té zvukové, aby jejich láska byla možná.
On je starší elegán s okouzlujícím úsměvem, ona mladá a rozverná
kráska s potenciálem a odhodláním.

Na příběh samotný však není kladen velký důraz. Dějová linka je
záměrně jednoduchá, aby měl režisér více prostoru pro hru formální.
Umělec totiž není jednoduchou nápodobou němých filmů
z dvacátých let, ale naopak se okázale vyjadřuje obrazem a zvuková
stránka k obrazu působí jako rošťácké zlobení s babiččiným
naslouchátkem. Svět němého filmu totiž není jen efektem pro diváka, ale
i realitou pro postavy samotné.

Nejevidentnější je tento moment při Valentinově snové sekvenci. Zdá se
mu noční můra o tom, jak jednotlivé výjevy získávají své adekvátní
ozvučení. Mučivá představa o tom, že sklenka ťuká o stůl a děvčata
kolem něho procházejí s ohlušujícím smíchem, je jednak zábavnou a
originální formální hrou, jednak poctou pravé filmařině. Podstata
filmového vyjádření se nadužíváním dialogů může vytrácet a pro
mnohé teoretiky filmu byl ve své době zvuk projevem úpadku filmu
jako umění.

Na tvůrci bylo však vidět, jak ho tato práce bavila. S vizuálním
zobrazením zvuku si hraje v mnoha detailech. Charakterizuje skrze tyto efekty
jednotlivé postavy (Peppy často píská na prsty, čímž charakterizuje svou
rozvernou náturu), graduje jimi napětí (nápis Bang!, který může být
přiřazen dvěma souběžným událostem) a v neposlední řadě do snímku
vkládá humor (úvod snímku jako sekvence z Valentinovy projekce, v níž je
hrdina vyslýchán a odmítá promluvit).

the-artist

Režisér Michel Hazanavicius s oběma hlavními představiteli již
spolupracoval na filmové parodii Agent 117 z roku 2006. Už zde
ukázal, že má slabost pro retro styl, který umí využít ve svůj
prospěch. I Jeanu Dujardinovi a Bérénice Bejo tento styl sedí a díky nim a
jejich „jiskření“ si Umělec získal takový zájem. Ovšem
největší obdiv si režisér zaslouží za celkovou atmosféru, kterou se mu
podařilo vytvořit. Dokázal dokonale oživit návštěvu kina jako události.
Divákovi skrze svůj snímek ukazuje, že i bez ohromujících
postprodukčních efektů může být sledování filmu zážitkem.

Hazanavicius není typickým cinefilem. Neohromuje ani intelektuální
mnohoznačností, která filmové dílo vymezuje pro úzký okruh zasvěcených
diváků, ani sám sebe neprezentuje jako znalce. Spíše se snaží
Umělcem oživit nadšení z filmové zábavy a hollywoodského
pozlátka. V jeho snažení je samozřejmě dost cukrkandlu, ovšem tak
krásně zabaleného, že divák chtě-nechtě musí vycházet z kina
s pocitem tepla na duši a lehkým úsměvem na tváři.

Francouz natočil černobílý film s mezititulky, aby dojal Hollywood, a na
tu proklatou továrnu na sny to asi platí. Uvidíme na oscarovém galavečeru,
zda se sen o zlatých časech gentlemanů a všemocných producentech,
krásných herečkách s umělými pihami a pomíjivé slávě na chvíli
zhmotní.


the-artist

The Artist (Francie/Belgie, 2011)

Režie: Michel Hazanavicius
Scénář: Michel Hazanavicius
Kamera: Guillaume Schiffman
Hudba: Ludovic Bource

Hrají: Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, Missi
Pyle, Penelope Ann Miller, James Cromwell a další
Délka: 99 minut
Premiéra v ČR: 16. 2. 2012

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *