Nahota, masturbace, prázdnota, porno, nevěra, deprese a smrt. Stud je
v pořadí druhým celovečerním snímkem oceňovaného Stevena McQueena.
Stejně jako v předešlém Hladu (2008) nebude nic zakrývat. A stejně jako
v předešlém Hladu dá možnost hercům zahrát si svou životní roli.
Steven McQueen se již před svou filmovou prvotinou proslavil svými
uměleckými počiny na poli experimentálního videa a fotografie. Právě
z těchto jeho mlčenlivých počátků vychází i jeho vyjadřování
v tvorbě hrané. Stud se na dialogy nespoléhá, a i když se k nim
postavy občas uchýlí, nemají informační charakter. Veškeré informace
získává divák z pohybů, pohledů a prožitků postav. Z detailně
vystavěných dlouhých záběrů, jež jsou každý samostatnou fotografií.
Délka záběrů dává možnost vstřebat každý detail. Jemná nuance
v pohledu či gestu je ovšem stejně důležitá jako samo
pozadí – město.
Zatímco na prožitky postav je soustředěna veškerá pozornost, příběhu
jako takovému je věnován velice malý prostor. Vlastně se jedná jen
o krátký výsek života Brandona a jeho sestry Sissy (Carey Mulligan). Oba je
pojí a zároveň rozděluje jakési nespecifické trauma z dětství. Zatímco
Brandon (Michael Fassbender) je dobře situovaný newyorský krasavec, jeho
sestra je neúspěšná zpěvačka bez bydlení. To, co mají ale společné, je
pokřivená sexualita.
Brandon je neschopný citového prožitku. Je závislý na sexu, ovšem
zbaveném veškeré intimity a krásy. Je sevřen ve svém světě studu,
masturbací na záchodcích v práci, počítačem plným všemožného porna,
návštěvami prostitutek, které sex prožívají stejně jako on. Své sestře
se raději vyhýbá, protože ona jediná zná jeho tajemství i jeho démony
z minulosti. Pro svět si vytvořil masku bez emocí, která ho chrání. Sissy
naopak touží po vztahu, je však neschopna ho navázat. Týrá se pocitem
samoty a nenávidí se.
Citová vyprahlost hlavního hrdiny se zračí i v zobrazení New Yorku.
Kulisy města jsou proti obvyklému pojetí živého, pulzujícího hnízda
jakoby prázdné, chladné. Za strohými pravými úhly, šedí a prosklenými
výlohami cizích bytů se skrývají špinavá místa dark roomů, nevěstinců
a temných uliček. Přesně jako Brandon – na povrchu typický úspěšný
Američan bez osobnostních rysů, uvnitř plný temných potřeb, špíny
a studu.
Přestože je Stud velice otevřený v zobrazování sexuálních
scén (i díky tomu je logická nepřístupnost do 18 let), nic z toho, co
divák vidí, není bezúčelné. McQueen přenesl skrze dokonale celistvé
dílo tíseň i na diváka. Sama sexuální závislost hrdiny není účelem
snímku, je jen východiskem v zobrazení současného světa z jeho
odvrácené strany. Samotný název Stud totiž neodkazuje jen na
konkrétní pocit Brandona, ale na pocit vůči světu, který mu ovšem něco
provedl. Zatímco za normálního je považovaný Brandonův šéf, který
nevěru považuje za pravidelné osvěžení a pocit studu necítí, oběti jsou
studem svázané.
Minimalistické vyjadřování podtrhují precizní a strhující herecká
ztvárnění Brandona a Sissy. Michael Fassbender byl za tento výkon již
oceněn například v Benátkách. Jeho soustředěný a neokázalý projev je
pro hollywoodskou hvězdu jeho formátu ojedinělý. Zvládá zobrazení
neustálého vnitřního napětí i vypjatou bezmoc a nenávist.
Stud rozhodně není hollywoodským dramatem. Steve McQueen není
také typickým americkým režisérem. Jeho zkušenosti v experimentu
přispívají k neobvykle působivému „antivyprávění“. Stud
nabízí více možných výkladů, ovšem nejednoznačnost není jeho hlavním
přínosem. V současném filmu, který klade velký důraz na doslovnost a
dialogy, je každý odklon přínosem. Avšak teprve v okamžiku konfrontace
s tímto snímkem může v jeho působivosti divák docenit kvality
tvůrce.
Stud (Shame, USA, 2011)
Režie: Steve McQueen
Scénář: Steve McQueen
Hudba: Harry Escott
Hrají: Michael Fassbender, Carey Mulligan, James Badge
Dale, Nicole Beharie, Jennifer Butler, Lucy Walters, Elizabeth Masucci
Délka: 101 minut
Premiéra: 16. 2. 2012
Napsat komentář