Terrence Malick (Tenká červená linie, Nový svět) je znám jako pečlivý
režisér, jehož filmy nejsou určeny těm, kteří v kině vyhledávají
pouze oddechový zážitek. Možná i proto se většina diváků dělí na
dvě skupiny, tedy na ty, jež jeho snímky považují za nudné, a na ty,
kteří se u jeho děl rádi nechají unášet rozjímavou silou obrazů a
hudby. I přes tuto druhou poměrně početnou skupinu filmových fajnšmekrů
je ale zřejmé, že Malick se nikdy velkým hitmakerem nestane. Můžeme tak
být rádi, že se za oceánem přesto najdou lidé, kteří tomuto osobitému
tvůrci poskytnou dostatek prostředků, aby vznikl film, jako je Strom života,
protože by byla škoda o tento jedinečný zážitek přijít.
Malickův poslední počin, který na letošním Mezinárodním filmovém
festivalu v Cannes získal Zlatou palmu, se ze všech jeho filmů (natočil
jich zatím pět) nejméně bližší klasickému modelu vyprávění. V centru
dění je sice příběh manželů O’Brienových, kteří vychovávají své
tři syny, ale tento hlavní proud scén je orámovaný pohledem na vznik
planety Země a života na ní a také vzpomínáním nejstaršího ze synů
Jacka (Sean Penn) na své dětství, tedy hlavní děj.
Ano, takovýto koncept zní poněkud
přebujele, ale je potřeba říct, že tyto obrazy mají ve Stromu života své
opodstatnění. Malick jimi poukazuje na neskutečnou délku existence světa a
života v něm, pompéznost síly přírodních živlů a křehkost a
pomíjivost všech živých tvorů. Znázornění tohoto ohromně dlouhého
časového úseku také podtrhává ústřední téma dvou životních cest
člověka, o nichž se mluví již v traileru k filmu. Lidstvo sice existuje
již tisíce let, ale některé prazákladní vzorce našeho bytí se neustále
opakují.
Na svár dvou možných životních cest je ve Stromu života nahlíženo
skrze perspektivu nejstaršího syna Jacka (v dětské roli ho ztvárnil Hunter
McCracken), v jehož hlavě se bije otcův a matčin pohled na svět. Zatímco
otec (Brad Pitt) chce své syny přísnou výchovou připravit na drsný svět
tam venku a učinit z nich silné, samostatné jedince, matka (Jessica
Chastain) je jako věřící osoba vede k lásce a pokoře vůči svému
okolí. V centru příběhu tak vzniká malé rodinné drama o krušném
dětství. Styl filmu je ovšem natolik specifický, že Strom života do
škatulky tohoto žánru zapadá jen velmi okrajově.
Kromě zmíněných časových odboček
to má na svědomí hlavně způsob, jakým je Strom života natočený.
Skládá se totiž z množství montážně pojatých scén, doprovázených
klasickou hudbou (mimo jiné i Vltavou od Bedřicha Smetany) a voice-overem
matky a Jacka. Rozhodně ale neočekávejte klasické videoklipové montáže ve
stylu gangsterek Guye Ritchieho, tomu se vzpírá jiný druh hudebního
podkreslení a také opakovaně těkavá kamera. Zdá se, že se v ní promítl
Jackův mladický pohled na svět, protože obraz se drží často nízko na
úrovni dítěte a poletuje krajinou jako rozdováděné energické dítko sem a
tam. Do těchto obrazů se pak navíc poměrně často stříhá.
Krátká délka záběrů ovšem automaticky neznamená „zábavnost“.
Strom života zůstává podobně jako Nový svět pomalým filmem, který
absentuje ústřední zápletku a vyžaduje od diváka přemýšlení
o významu jednotlivých prvků a scén. Často zde nedostanete odpověď na
všechno, neboť to prostě není zobrazeno. To může být pro někoho
očekávající klasicky vyprávěný film (nebo nedej bože dokonce „novej
film s Pittem“) poměrně frustrující. Na druhou stranu, vlastností
uměleckého díla není nezbytně jen dávání odpovědí, ale rovněž
kladení otázek.
Když se ale nenecháte zmást
neobvyklou formou, dojdete pravděpodobně ke zjištění, že Strom života ve
své podstatě vypráví o těch nejzákladnějších tématech (vnitřní
svár mezi životními hodnotami, vlastní smrtelnost a pomíjivost). Ta nejsou
dnes již nikterak nová, ale často na ně ve svém horečném životním rytmu
zapomínáme a Strom života nám tak nabízí se nad nimi pro jednou alespoň
na chvíli pozastavit. I proto by nebylo spravedlivé označovat jej za
banální. Navíc, jak už je u Malickových filmů zvykem, i jeho poslední
dílo je plné krásných obrazů, které ve vás dokážou ještě nějakou
dobu rezonovat, i pokud vám některé věci tak trochu uniknou.
Strom života (The Tree of
Life, USA, 2011)
Režie: Terrence Malick
Scénář: Terrence Malick
Kamera: Emmanuel Lubezki
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Brad Pitt, Sean Penn, Jessica Chastain, Hunter
McCracken
Délka: 138 minut
Premiéra v ČR: 21. 7. 2011
Napsat komentář