Ďábel chodí mezi lidmi a Bůh na ně dávno zapomněl. Prožitek slunce
nepatří k běžné zkušenosti obyčejného smrtelníka a v Anglii vládne
déšť a sníh, bláto, krev a pot, smutek s beznadějí. Jestli má kromě
marné víry něco nemateriálního smysl, musí si to člověk chránit uvnitř
sebe. Pro slabého není lehké udržet si v sobě světlo a ostatně ani holý
život. Taková doba potřebuje naději a rytíře, hrdiny činu i ducha. Ti
mohou být bez bázně, nikoli však bez hany. Solomon Kane o tom
ví své.
Odvážný asketický puritán Solomon Kane je výtvorem Roberta E. Howarda,
otce nejenom mnohem slavnějšího (i mnohem nudnějšího) Conana, ale také
jednoho z dvou hlavních proudů moderní fantasy literatury, nazvané
jednoduše a výstižně sword & sorcery (pro úplnost jenom zmiňme, že
druhým je epická gigantománie J. R. R. Tolkiena a jeho současníků C. S.
Lewise nebo M. Peaka). I přes proslulost Conana a několika dalších podobně
barbarských hrdinů jako Kull, Cormac Mac Art, Bran Mak Morn, kterým
(bohužel) autor věnoval mnohem víc času i prostoru, je Solomon jeho
nejzajímavější, nejvíce fascinující a nejsložitější postavou. Oba
hrdinové vznikali ve stejné době, ale kromě svého neohroženého hrdinství
jsou pravými protiklady. Jeden, impozantní primitiv, putuje
vyfantazírovanými zeměmi v mlhách zapomenutého dávnověku lidstva,
měří síly s lidmi i monstry, rád se nají, napije i si zasouloží. Je
myšlením jednoduchý a dotáhne to až na krále. Druhý, šlachovitý
zatvrzelý asketa s nepokojem v duši, putuje v době největšího rozmachu
Anglie po celém světě a úporně pronásleduje zlo. Ani on se nevyhne
všemožným démonům, netvorům, ztraceným civilizacím v rovníkových
džunglích i rozpálené poušti, mytickým artefaktům a samozřejmě
Ďáblu. Je to především chlapecký žánr, vzrušující, dobrodružný a
plný testosteronu. Namítat, že jde o brakovou literaturu, může jen ten,
kdo si není vědom nedostižné úrovně literárního řemesla. Uveďme na
obhajobu téhle teze snahu snad až stovek epigonů, které R. E. Howard má,
přičemž jenom hrstka se mu blíží z dálky a ostatní mu sahají leda po
kotníky.
Hutný styl a dynamický děj Howardových povídek plných přitažlivých
ingrediencí si přímo říkaly o převedení na stříbrné plátno, ale
kromě Barbara Conana Johna Miliuse s Arnoldem Schwarzeneggerem a
nezapomenutelnou hudbou Basila Poledourise vznikli jen jeho nepovedení dva
následovníci R. Fleischera (Ničitel Conan, Rudá Sonja) a naivní televizní
Kull Dobyvatel. Nic co by stálo za řeč. Až doteď, kdy se Howarda chopil
Michael J. Bassett, všestranně nadaný umělec a autor dvou pozoruhodných
děl z nové britské hororové vlny počátku tisíciletí Mrtvá hlídka
(Deathwatch, 2002) a Pustina (Wilderness, 2006).
Tomu se povedlo dle vlastního scénáře a za vydatné pomoci českého
štábu během dvouměsíčního natáčení na hradech Točník a Zvíkov
přetavit za pouhých 26 milionů drsně krásné, hrdé, tvrdé a do dokonalé
vypravěčské podoby vytepané Howardovy věty na výtvarně nádherné,
vizuálně výrazně stylizované obrazy, které táhnou a nepouští, ale
zároveň neruší okatou digitalizací. Nám tak dobře známé
středoevropské exteriéry, zahalené do trvalé nepřízně počasí,
překvapí výraznou fotogeničností. Kameraman Dan Laustsen snímal
kupříkladu Ligu výjimečných nebo Silent Hill. Kromě něj
a samotného režiséra-scenáristy Bassetta je potřeba zmínit ještě dva
lidi, kteří mají na výsledné podobě snímku hlavní zásluhu. Jsou jimi
skladatel Klaus Badelt, opětovně znovu a znovu dosvědčující, že patří
k nejnadanějším žákům Hanse Zimmera (i když neustálé zmiňování
toho faktu jako by snižovalo výjimečnost nejen jeho, ale celé řady
dalších skvělých komponujících umělců), a James Purefoy, představitel
hlavní role. Ten propůjčil svému hrdinovi zcela neopakovatelné charisma:
hrdé, rozervané, chybující a lidské. Jeho Solomon Kane není jenom poněkud
monolitická literární postava, ale muž, který zaprodal svou duši ďáblu
za věci světské a pominutelné, a teď pro něj není úniku. Cesta životem
ho vede přes labyrint kajícnosti, utrpení a odříkání, zápasu s vlastní
násilnou přirozeností. Tahle emocionální zabarvenost obraz jeho
neústupnosti, lidskosti a hrdinství ještě posiluje. Divák se může
těšit – důvod, proč se chopit meče, se najde a bude to zřejmě osudově
jediná možná cesta k vykoupení. Nevyzpytatelné jsou cesty Páně i jeho
záměry.
Jistě, Solomonu Kaneovi bychom mohli vytýkat přímočarost děje nebo
příliš jednoduché vyvrcholení, tematické opakování, předvídatelnost,
žánrová klišé… nebo ještě desítku dalších záležitostí. To kdyby
takových filmů bylo víc, kdyby bylo s čím v současnosti srovnávat.
Současnost ale není doba poctivých hrdých žánrovek, které nic
nepředstírají.
Vytýkat pak filmu nízký rozpočet a slabé efekty, jak je dnes již
dobrým zvykem, je omezenost nejhrubšího kalibru. Méně je někdy více –
a v tomhle případě nejvíce. Solomon Kane by s více penězi nemohl být
lepší. Možná jenom jiný. Jeho kvality jsou kromě prvků čisté, skvostné
literární adaptace totiž v tom, co zobrazeno NENÍ. Protože tam, kde si
drtivá většina současných fantasy snímků (a to i bez otravných
dětských hrdinů) musí vypomáhat megalomanskými, do posledního detailu
vyšperkovanými zeměmi a monstrózními dekoracemi, kde se autoři jenom
předhání v digitálních orgiích obřích armád a dokonalosti i toho
posledního stébélka trávy vygenerovaného počítačem k vytvoření
dechberoucí atmosféry a současného zdání přesvědčivosti, Bassett
okouzluje tím, že atmosféru staví s mnohem skrovnějšími, ale zato
přirozenějšími prostředky – počasím, přirozenou fyziognomií herců
anebo krajinou jako takovou. Howardovy pošmourné hvozdy, v kterých číhá
temnota, a boj s nejrůznějším satanským póvlem šířícím čirý děs
vás naladí k tomu, abyste jeho svět vychutnávali ve své fantazii jako
divoký a nekontrolovaný, současně spoutaný jasnými, dosud netušenými
pravidly. To se vám ale těžko přihodí v případě Harryho Pottera, který
se na vás vrhne svou popisností a vykonstruovanou komplexností. Těžko se
někam ztratíte nebo jenom zatouláte a objevíte ještě něco nového,
o čem snad ani J. K. Rowlingová netuší, že se skrylo mezi řádky
jejího díla.
Oproti moderní fantasy je Howardův svět i přes svou přímost jenom
naznačen a v tom spočívá jeho magie. Sdělí vám hlavní myšlenky,
načrtne kontury a pak vás už jenom strhne vichrem absolutního
vypravěčského mistrovství. Každičkou pečlivě vybroušenou větou vás
noří do kraje své prosté chlapské představivosti, aniž by zbytečně
vysvětloval nebo zabředával do podružností. Ty jsou už na čtenáři
samotném, ať si je vybájí podle svého gusta. A v tom ohledu je filmová
adaptace Solomona Kanea své předloze nejvěrnější. Ve srovnání se
spektákly, které v posledních letech jako záplava zastupují žánr
filmové fantasy, vychází jako jasný vítěz. Tyhle předražené
blockbustery neumějí onu velkolepost stvořit v mysli diváka a musejí ji
okázale předvádět. Plně korespondují se světem, kde dostanete všechno
přímo na podnose, zejména tom stříbrném. Vysvětlí vám, co si kupovat,
co si myslet, co mít rad, co nenávidět, čeho se bát a dokonce i o čem
snít. Zapomínají na divákovu fantazii, která je doslovností a popisností,
devalvující bohatou imaginaci talentovaných tvůrců, uvězněna v luxusním
sterilním pokoji obehrané slonovinové věže za vyblýskanými mřížemi.
Zatím se raději toulá navozenými obrazy, fantaskními kraji a hlavně
skutečnými pocity, které mohou být stále jiné a vždy mají v záloze
ještě nějaké tajemství.
Solomon Kane (GB, F, ČR, 2008)
Režie a scénář: Michael J. Bassett
Kamera: Dan Laustsen
Hudba: Klaus Badelt
Střih: Andrew MacRitchie
Výprava: Ricky Eyres
Kostýmy: John Bloomfield
Hrají: James Purefoy, Rachel Hurd-Wood, Max von Sydow, Pete
Postletwhaite, Ian Whyte, Samuel Roukin, Patrick Hurd-Wood, Mackenzie Crook,
Isabel Bassett, Jason Flemyng, Marek Vašut
Délka: 104 minut
Premiéra v ČR: 24. 6. 2010
Premiéra v SR: 23. 9. 2010
Napsat komentář