Škola života

Škola života je těžko zařaditelný snímek. Tváří se jako
psychologické drama, ovšem ve výsledku působí spíše jako neškodné
retro. Většinu filmu totiž sledujeme rozverné dovádění nezkušené
školačky, neboť dramatická zápletka se rozvíjí až na samotném konci
příběhu a je zmíněna pouze jakoby na okraj. Tím ovšem vyznívá poslání
příběhu víceméně na prázdno.

Raná šedesátá léta, mladinká Jenny (Carey Mulliganová) se poslušně
nudí na škole, která je její cestou k vysněnému Oxfordu. Tedy Oxford je
více snem jejích rodičů, zejména přísného otce (Alfred Molina). Samotná
Jenny sní o nevázaném bohémském životě, ve kterém si bude moci dělat
to, co je jí nejvíce po chuti. Není divu, že jí setkání se starším a
světaznalým Davidem (Peter Sarsgaard) doslova zamotá hlavu. Kupodivu však
i stejným způsobem ovlivní hrdinčiny rodiče. A tak jdou dosavadní plány
zcela stranou a jsou nahrazeny vidinou mnohem lákavější budoucnosti. Ale
šarmantní David není tím, kým se jeví, a jeho odhalení s sebou nutně
ponese následky.

Scenárista Nick Hornby (úspěšný spisovatel, podle jehož knih bylo
natočeno několik filmů, např. Všechny moje lásky nebo Jak na věc)
vycházel z knižních pamětí novinářky Lynn Barberové, jejíž „Škola
života“ vyšla nedávno i u nás (děj snímku z knihy vybírá pouze
jednu kapitolu).

Film klade důraz především na vykreslení dobové atmosféry, k čemuž
mu dopomáhají stylové kostýmy i hudba, méně pak již na samotné postavy.
Největší prostor dostává Jenny, kterou s přesvědčivou rozmarností,
posléze vystřídanou nepříjemným prozřením, ztvárnila Carey Mulliganová
(a vysloužila si tím svou první nominaci na Oscara). Trestuhodně málo
místa je věnováno hrdinčiným školním mentorkám, Olivii Williamsové a
Emmě Thompsonové, které jako jediné chápou fatální následky jejího
nového vztahu. Právě scény, jež se odehrávají mezi nimi a Jenny, patří
k dramaticky nejvypjatějším ve filmu a přebíjí i výstupy s poněkud
schematicky vykresleným otcem. Je škoda, že většina příběhu je
věnována bezelstným záběrům na pustošení školaččiny morálky. Ty
mají své kouzlo, ovšem vzhledem ke konečnému rozuzlení by měly být
více konfrontovány s psychologicky naléhavějšími motivy. Co tato
krátká, ale zásadní epizoda pro dívku znamenala, shrnuje pouze dovětek na
konci filmu. Což není příliš uspokojivý způsob a diváci mohou z kina
odcházet s pocitem, že byli ošizeni o pravou podstatu celého filmu.
Finále by zasluhovalo daleko velkorysejší stopáž a svou zkratkovitostí
dosti sráží dojem celého filmu. Možná bylo záměrem tvůrců zapůsobit
oblíbeným finálním šokem, který by pouhým svým sdělením dotáhl celou
pointu do konce. Ale David je již od prvního pohledu nečestnou osobou.
Hlavní otázkou tedy je: „Co z toho všeho vzejde?“

Děj se místo toho urputně snaží vysvětlit, jak se mohla mladá dívka
vzdát kariérních snů kvůli jednomu muži. Ovšem to není nic
nepochopitelného, sama Jenny ve scéně, kdy obviňuje své rodiče, poukazuje
na to, že je to vcelku obvyklá věc.

Překvapivé je jméno dánské režisérky Lone Scherfigové, jejíž
kritikou ceněné snímky Italština pro začátečníky nebo Wilbur se chce
zabít spadaly do kategorie psychologicky prokreslených artových snímků.
Škola života má ve výsledku prostinkou zápletku, se kterou si navíc na
konci neví moc rady. Pokud se tedy na toto dílo vydáte, těšte se na
stylovou retro náladu a legrační Rosamund Pikeovou a dramatickou linii berte
raději jako něco, bez čeho by se snímek docela dobře obešel.

{youtube}yt9uAOtnfr8{/youtube}

Škola života (An Education, Velká Británie, 2009)

Autorka předlohy: Lynn Barberová
Scénář: Nick Hornby
Režie: Lone Scherfigová

Hrají: Carey Mulliganová, Peter Sarsgaard, Dominic Cooper,
Rosamunde Pikeová, Alfred Molina, Olivia Williamsová, Emma Thompsonová, Cara
Seymourová.
Délka: 95 minut
Premiéra v ČR: 15. 4. 2010