Sherlock Holmes se dočkal už tolika ztvárnění, že oznámení
o natočení hollywoodské reinkarnace zněla jako nošení sov do Atén. Mistr
britských gangsterek Guy Ritchie ale přelouskal Doylovy knihy poctivě a
připravil pro nás zábavný koktejl s neortodoxním hrdinou. Dvojka nyní
přichází, aby dál rozvedla Holmesovu psychotickou povahu a odhalila, kdo byl
tajemný muž v pozadí, který tolik stál o technologii dálkového
spínače.
Watson se chystá do chomoutu, svatba s Mary je za dveřmi, a když bude
mít štěstí, třeba budou žít šťastně až navěky. Takové přání
však těžko může vyslovit přítel Sherlocka Holmese. Ten neúnavně pátrá
po tajemném profesorovi Moriartym. Drží se tak v těsné blízkosti sukně
milované Irene Adler. Moriarty s ní však nadále nepočítá a rozbíhá
koloběh událostí, který zahrnuje několik teroristických výbuchů.
Zároveň ho netěší, že okolo něj Sherlock tak čmuchá. Jeho přítel
Watson i Mary se tak ocitají v nebezpečí. Všichni kladní hrdinové totiž
trpí stejným neduhem – city ke svým blízkým.
V Ritchieho podání přestal být Sherlock Holmes tím brilantním
detektivem a zvolil si dráhu akčního hrdiny. Souvisí to s celým
přepáleným konceptem druhého dílu s podtitulem Hra stínů. Britský
režisér Guy Ritchie předvedl před dvěma roky úchvatnou reimaginaci
příběhů Sherlocka Holmese od Arthura C. Doyla. Nyní by měl příležitost
svou vizi rozvést, místo toho ji tlačí do stylu, který látce úplně
nevyhovuje. Zdůrazňuje povrchně akční stránku Holmesovy osobnosti a
přitom nebývale zanedbává ty části mozku, ve kterých sídlí důvtip a
dedukce. Kdo by se tak těšil, že si ve Hře stínů užije rafinované
detektivní vedlejší zápletky, která hrdiny sune kupředu, odejde zklamán.
Vše se podřizuje líbivému pozlátku a chybí rovnováha.
Lord Blackwood je zapomenut, stejně jako tajemné plány, záhadné vraždy
i falešná magie. Novým soupeřem je nemesis, která nemá v Doylových
příbězích konkurenci. Doktor Moriarty se už v prvém díle schovával ve
stínech, nyní bez otálení vyjde vstříc světlům reflektorů. Ztvárnil ho
Jared Harris a vybavil ho úspornou dikcí i emoční sebekontrolou. Těžko
zmínit nějaký jeho důležitý film, abyste si ho správně zařadili.
Přesto se nedá říct, že by Moriarty neměl charisma. Harris umí do svých
dialogů vložit podloudné tóny, ovšem ani scénář a tentokrát ani Holmes
mu nenahrávají na řádný smeč. Jeho největší chybou přitom je, že své
plány kuje přímočaře, pouze zůstává v politické anonymitě.
Vysokoškolský profesor? Z toho moc děsu netáhne, ani mu učitelské místo
nezařídí automatický dojem geniality.
A nejhorší je podtitul filmu – Hra stínů. Otevřeně láká na herní
střet dvou mozkových kapacit. Jak je ovšem detektivní zápletka chabá,
trpí právě tím ze všeho nejvíc fakt, že bychom od Sherlocka a Moriartyho
chtěli víc než jen brutální mučení a rozstřílený vlak. Kočka a myš
se mění v dvojici monster trucků. V tomhle ohledu šel k jádru věci
velmi pěkně závěrečný díl první série televizního seriálu Sherlock.
Jediný výrazně pozitivní moment, který dává tušit, že Hra stínů mohla
být inteligentním snímkem, přichází až v závěru. Finální střet
totiž probíhá bez nutnosti zapojit svaly, a je tak zábavnější než
laciné honičky.
K nim se nově přimotá posila z kontinentální Evropy, kam mj. hrdinové
ve své náročné pouti zavítají, aby se pokochali Eiffelovou věží či
švýcarskými horami. Noomi Rapace okouzlila svět jako Lisbeth. Nyní by ráda
oblbla i Roberta Downeyho Jr., který podobně jako v případě druhého Iron
Mana svou výstřední stylizaci znetvořil. Rapace se objevuje v roli
cikánky. Jako ženský element mezi nesourodou dvojicí Holmes a Watson však
selhává. Tvůrci se totiž zbytečně a drasticky zbavili dvou romantických
objektů – Ireny Adler v podání Rachel McAdams a Watsonovy manželky Mary.
Tu ztvárnila Kelly Reilly. Příliš suchopárně a bez jiskry humoru vstupuje
na scénu i Sherlockův bratr Mycroft. Stephen Fry je legendární herec, ale
v tomto případě je jeho nahota jediná věc, kterou film obohacuje.
Výrazným poznávacím znamením Ritchieho režijního stylu byla práce
kamery a střihu s Holmesovými myšlenkovými pochody. Extrémní zpomalení
dovolovalo divákům, aby nahlédli pod pokličku jedinečné mysli a zjistili,
co si Holmes uvědomí, než začne konat. Divák tak získal příležitost
kochat se vizuální žranicí i držet krok s Holmesem. Ritchie zřejmě
nechtěl kopírovat svůj přístup, a tak ve Hře stínů naopak zrychluje.
Opět nám Holmes ukáže, co udělá, než to udělá, ale fragmenty se
vystřídají v rychlém tempu a o výsledku se nedozvíme nic. Navíc se
dopustil Ritchie té chyby, že kvůli obrazové atraktivitě užívá Holmesovy
vize v momentech, kterým není Holmes přítomen. Nabíjení obřího děla
tak připomene klipovitý střih filmu Requiem za sen, ovšem skrytě
nabourává zbývající částečky konzistence.
Nakonec není spoleh ani na jedinečnou chemii přátelství mezi Holmesem a
Watsonem. Ritchie ohromně přešlápl u všeho, a tak vedle sebe Downey Jr. a
Law stojí, ale jako by každý patřil k jinému filmu. Už první film
vzbudil rozporuplné reakce, Hra stínů bude hrát do karet negativním
pohledům. Trojku raději nedělat, to by Holmesovi nedělalo vůbec dobrotu.
Naopak bude zajímavé sledovat, kam zamíří druhá série Sherlocka.
Sherlock Holmes: Hra
stínů (Sherlock Holmes: A Game of Shadows, 2011)
Režie: Guy Ritchie
Scénář: Michele Mulroney, Kieran Mulroney
Kamera: Philippe Rousselot
Hrají: Robert Downey Jr., Jude Law, Jared Harris, Eddie
Marsan, Rachel McAdams, Noomi Rapace, Stephen Fry
Délka: 129 minut
Premiéra v ČR: 5. 1. 2012
Napsat komentář