Nesnášíte nabušené frajery s vytuněnými auty, s náctiletými buchtami, které jsou víc nahé než oblečené, na sedačce spolujezdce a hlasité bušení basové aparatury? Upřednostňujete tlumené barvy a doktor vám zakázal koukat na akční filmy a hrát počítačové hry? Ano? Tak v tom případě vítejte doma, protože recenze je jediný způsob, jak se můžete ve zdraví dovědět něco o tomhle filmu.
Automobily, jejich závody a samotná údržba strojů, přednostně určených pro dopravu, jsou jedním z mnoha důležitých fenoménů dnešní doby. A to nejen v průmyslu nebo technice, ale v posledních letech i v kultuře. Určitě vám neuniklo, že se i na našich silnicích začínají prohánět barevně přeplácané automobily nebo třeba jenom notně vyšperkované vozy Škoda řady 100. Existují u nás samozřejmě i mnohé spolky, kluby a občanská sdružení, které jednotlivé členy této komunity spojují. Tito lidé nejen že mají notně vyšperkovaná vozítka, ale aby na sebe upozornili i mimo řidičské sedadlo, tak výstředně oblékají i sami sebe. Nelze si je splést, protože kromě vizuálních "kvalit" avizují svou přítomnost i kvalitami zvukovými, a to kromě hluku motoru především dokola opakovanými tóny nízkých basových frekvencí (víceméně překrývajících zvuk motoru). Tak a teď vezměte představu tohoto vašeho výstředního spoluobčana, který každoročně vrazí desítky tisíc do své káry, a posaďte ho do vozítka za miliony. Co myslíte, že udělá? Zabije se.
Proč tohle všechno píšu? No hlavně proto, abych předem avizoval celkový směr snímku Rychle a zběsile – Tokijská jízda. Tím hlavním smyslem jest fakt, že jde o třetí pokračování série, v níž každý nový přírůstek zvyšuje kvantitu hlavní matérie a zároveň tématu filmu, tudíž jednou musí dojít k tomu, že ve filmu nebude nic jiného, a tím celý projekt úspěšné spáchá sebevraždu.
Příběh, který sám o sobě těžce absentuje, jest druhým důvodem celého tohoto výkladu. Pojednává o nezletilém americkém chlapci, typu vyhledávače průšvihů, se zálibou v autech a rychlé jízdě, který se souhrou okolností a své hlouposti dostane do Tokia. Tím je naplněno ono základní klišé obou předešlých dílů, kdy se outsider dostane do nového prostředí, samozřejmě také prošpikovaného automobilovými nadšenci a jejich závody. Pokud jdeme za popcornovou zábavou, tak i to by bylo docela v normě, pokud by to ale film neservíroval opravdu dlouhým "vysvětlovacím" úsekem, který má minimální zábavnou hodnotu jak pro popcorňáky, tak pro náročnější diváky. Setting, který by stejně fungoval, kdyby se odbyl několika dialogy, tedy zabírá ve snímku značnou stopáž a ohraničuje svým koncem vlastně teprve začátek nějakého příběhu. Jeho jedinou funkcí je pouze úvod hlavní postavy. Schéma samozřejmě pokračuje naprosto nezávisle na peripetiích a vedlejších postavách. Hoch se nám zamiluje do holky místního bosse, aby tak byl dotyčný jasně označkován za záporňáka, a následky pak musí nést. Rozřešením je samozřejmě finální závod, poslední bitva dvou nejlepších řidičů.
Paradoxní na celém ději je jeho celková plytkost. Ono se tam vlastně nic neděje. Postavy se vnitřně nijak nevyvíjí, takže zůstávají neustále v poloze, která je naznačena při jejich úvodu do děje. Události se mnohdy dějí bez nějakého důvodu a často prostě náhodou. Film má tak vlastně jenom dva styčné body, příjezd hrdiny do Tokia a závěrečný závod. Co se hrne z plátna mezi těmito dvěma body není nic jiného než omáčka, kterou vyplňují barevné odlesky metalíz aut, polonahé Japonky a bušící hudba v prudkém akčním střihu a klipové režii.
Autorům se rozhodně nedá upřít, že na technické stránce filmu udělali, co mohli. Akční záběry aut, zpomalené průjezdy zatáčkami ve smyku, skoky a podobné manévry mají slušivý kabátek ušitý z okoukaného stylu dílů předchozích, ovšem pouze s větší intenzitou. Opravdu zde autoři extrémně vykreslují až přetaženou snahu být in a cool, kterou trpí tokijská mládež. A tak se není čemu divit, že v jediném domě se odehrávají tři oddělené párty, sídlí tam místní gang a ne zcela na posledním místě je obrovská autodílna, kde vaše pístní kroužky pošteluje fešná slečna v montérkách. Samozřejmě i zde by se daly najít mušky. Přece jenom protáhnout hudební klip na 104 minuty přináší určitá příkoří a variabilita milisekundových záběrů silných aut v plné parádě dostává velmi rychle na frak.
Ruku v ruce s bleskovým střihem, divokým tónováním barev a křiklavostí každé scény jde hudební doprovod, který se skládá z množství různých populárních hudebních směrů. Ve filmu zaslechnete škálu interpretů hiphopového, rapového, soulového nebo rockového zaměření. Jestli je ve filmu něco, kromě extra krátkých sukniček okolních komparsistek, opravdu cool, tak je to právě hudba, která jako by byla vybrána z prvních příček aktuálních hudebních žebříčků MTV.
Kvalitu hereckého obsazení by ani nebylo třeba zmiňovat, pokud by se ve filmu nevyskytovali herci staršího data narození. Za zmínku tedy stojí jenom otec hlavního hrdiny, jehož představitel podal vcelku průměrný výkon, který ale v kontrastu s okolní omladinou naprosto září. Stejně je tomu i v případě šéfa místní mafie. I přes svůj nepříliš častý výskyt ukazuje mladým hercům kolem, co že to herectví vůbec je. Chování hlavního protagonisty by se dalo sesumírovat na hloupý úsměv, řízení a zaražený pohled. Opravdu nic jiného divákům nepředvede. Zrovna tak je na tom dívka, do které se zamiluje, ta má k dobru alespoň bujné ženské vnady. V případě, že se tyto dvě postavy setkají v jednom momentě na plátně, dochází k neuvěřitelně trapným scénám, kdy se ve tváři jednoho odráží topornost druhého jako v zrcadle a obráceně. Jako výstřel do tmy je pak pozér Twinkie, pravý černošský překupník, který dostává od místního gangu do ciferníku za to, že jim prodal pokažený iPod. Zbytek herecké osádky je na tom stejně. Hlavní záporňák se po celou dobu tváří přehnaně nevrle. Jeho nohsledové jakbysmet. Ostatní kompars jenom tak poskakuje do rytmu a natřásá bujná poprsí a pěkně formované zadky.
Celkově se nám do projekčních sálů kin řítí jeden velký mišmaš, slepenec vlivů a moderních výdobytků, které v posledních letech opravdu letí. Příznačné je pak umístění děje do Tokia, které zatím úspěšně asimiluje všechny evropské či americké výstřelky a integruje si je do svého kulturního těla s vlastním smyslem, který chápou jenom Japonci. Výsledek tohoto chumlu je zobrazení touhy, vlhkého snu dnešní mládeže vychované televizí, reklamou, kultem těla, obchodním konzumem a výživou ve fast foodech. Pro diváka ve vytahaném svetru a ošoupaných manšestrácích obsahuje film opravdu smrtící dávku popkultury ve všech jejích formách. Naopak druhé spektrum publika, které se snaží dotahovat co do výstřednosti současné oblíbené zpěváky, zůstává zahanbeno. A pro ty neutrální jde jenom o další lehce akční hudební klip.
Původní název: The Fast and the Furious: Tokyo Drift
Režie: Justin Lin
Scénář: Chris Morgan
Hrají: Lucas Black, Nikki Griffin, Sonny Chiba a další…
Napsat komentář