Od 26. října běží v českých kinech film s titulem Půl čtvrté.
Dokument o lidech žijících s minimálními prostředky, ale s maximálním gustem by byl hřích propásnout.
Hlavním hrdinou filmu je Dima. Je mu něco mezi pětačtyřiceti a pětapadesáti a je to na první pohled sympaťák. V malebném Rachovském rajónu na Zakarpatské Ukrajině se narodil a žije téměř celý život. V mládí procestoval svět (rozuměj SSSR), ale na svoje rodiště nedá dopustit. Když pase dobytek a kouří cigaretu, obklopen nádhernou přírodou, mluví o svém kraji jako o ráji. Je vlastníkem tří domů a stádečka dobytka. Přesto musí on a jeho rodina vystačit s relativním málem. Výplatu v práci, do které chodí jen ze zvyku a jejíž náplň zůstává divákovi utajena, dostává jen někdy. Změnu společenských poměrů přirovnává k psovi, kterému prodloužili řetěz, ale do misky mu opomněli dát žrádlo. V žádném případě si ale nestěžuje, naopak. Je to veselý člověk, který miluje život a dovede si ho vážit. Do roztrhání těla se dokáže s kravím porodníkem a láhví kořalky radovat z nově narozeného telete, které jeho rodině zajistí větší přísun mléka a sýra. Událost jsou i Velikonoce, kdy Dima mluví jako bible a citáty zalévá samohonem. Svátků je víc než dnů v kalendáři a ctít je nemůže ani tak zbožný člověk, jako je Dima. I když do práce skoro nechodí, je stále co dělat. Obhospodařit zvířata, vzít je na pastvu, opravit varnou konvici, opravit dům na kopci, který nedávno nešťastnou náhodou shořel. Peníze ani lidi nejsou, a tak musí všechno oběhat sám. Ke každodenním úkolům ale přistupuje s odzbrojující samozřejmostí. Večer se někdy dívá na televizi, to, co v ní vidí, ho ale utvrzuje v přesvědčení, že se má v podstatě dobře. Je to šťastný člověk.
Mezi dalšími účinkujícími je kromě Dimovy rodiny několik babek v různě pokročilém věku. Navzdory stáří babky neztrácejí životní nadhled a humor. Neustále se smějí a jedna druhou si dobírají. Při práci si zpívají a nezapomenou si život osladit nějakou tou štamprlí. Často tráví čas pohromadě se svými
vnuky, které hlídají. Ve filmu je velmi málo mladých lidí. Podle tvůrců se báli, že si z nich budou dělat legraci, a nechtěli se nechat točit. Druhým důvodem je, že jich z kraje mnoho odjíždí do měst, kde se jim, jak doufají, bude dařit lépe. Mládí ve filmu zastupuje mládenec jménem Kolja. Je mu asi dvacet let, pracuje na pile a je to místní diskotékový playboy. Jeho největším koníčkem jsou holky. Z řadou z nich je v čilém kontaktu, ale opravdu miluje jen jednu. S Dimovým přirovnáním kraje k Edenu se neztotožňuje, i on touží jednou odejít.
Za vznikem filmu stojí fotograf Štěpán Hon, který s sebou na své pravidelné cesty na Ukrajinu začal brát budoucího režiséra filmu Tomáše Hodana. Hodana si místní lidé, jejich temperament a přístup k životu natolik získali, že se rozhodl natočit o nich dokument. Během čtyř let, kdy se na Zakarpatí několikrát vypravil s filmovým štábem, nasbíral materiál na celovečerní dokument, na který může být pyšný. Film se povedl, protože nemá žádné ambice reflektovat nějaký současný společenský problém. Jde mu pouze o to zachytit lidi, kteří neztrácejí čas brbláním na žalostné podmínky, do kterých se narodili, ale život berou jako dar a užívají si ho. Z filmu přímo srší optimismus a diváka si během několika okamžiků zcela získá. Často ho také donutí se zasmát, ať už při hašteření roztomilých babek nebo Dimovým vševědoucím glosám. Rozhodně si ale neplete smích s výsměchem. Hodan lidi nekarikuje, ale nahlíží na ně s láskou a troufnu si říct, že i s obdivem. Půl čtvrté je vynikající výsledek poctivé práce a velkého zaujetí.
Půl čtvrté (ČR 2006)
Režie: Tomáš Hodan
Scénář: Tomáš Hodan, Štěpán Hon
Kamera: Filip Šturmunkin, Braňo Pažitka
Hrají: Dmitrij Vasiljevič Vorochta, Babky Buzačky, Nikolaj Kapčuk
premiéra: 26. 10. 2006
Napsat komentář