Dlouhou dobu to vypadalo, že Alice Nellis bude režírovat nedávno uvedené
Lidice. Po řadě produkčních peripetií se ale nakonec pustila do
adaptování divadelní hry Perfect Days, kterou již dříve sama s úspěchem
inscenovala pro pražské Divadlo Na zábradlí. Předešlý počin této
tvůrkyně, psychologické drama Mamas & Papas, byl českými kritiky a
diváky přijat poněkud vlažněji, a možná i proto nyní Nellis zvolila
obecně oblíbenější žánr komedie a pro jistotu ještě látku, kterou
dobře zná a jež se osvědčila.
Perfect Days vstupují do kin s dlouhým a nesmyslným názvem
balancujícím na hraně reklamního sloganu a ještě k tomu s trailerovou
kampaní připomínající poslední filmy Marie Poledňákové. Jedná se ale
o dost zavádějící indicie, výsledné dílo si rozhodně nezaslouží
přirovnávat k něčemu tak děsivému, protože novinka Alice Nellis se
docela povedla. Lví podíl na tom zřejmě má předloha od skotské
dramatičky Liz Lochhead (ročník 1947), což je tvrzení, které se dá
těžko přesně ověřit, ale lze jej částečně vydedukovat, pokud
recenzovaný snímek porovnáme s režisérčinou předcházející filmovou
tvorbou. Oproti ní mají Perfect Days více zacyklený a vypointovaný děj,
aktivní postavy směřující za svými cíli a navíc celý snímek utíká
poměrně svižným tempem.
Úvod filmu lemuje řada trapných
situací a nepřirozených dialogů, které se snaží vyvolat smích až
příliš na sílu, což bude u části publika působit spíše rozpaky. Po
chvilce se však Perfect Days od tohoto křečovitého přístupu trochu
odkloní a to náročnějšímu divákovi umožní přestat se stydět za to,
že sleduje „další ptákovinu pro stárnoucí ženský“. Postupem času se
totiž před námi začne rozvíjet celkem netendenční příběh obsahující
několik odvážně pojatých situací.
Celé vyprávění se točí kolem úspěšné a svobodné MILFky Eriky
(Ivana Chýlková), která po svých čtyřiačtyřicátých narozeninách
přehodnotí svůj dosavadní přístup k životu natolik, že ji to přiměje
k hledání cesty, jak otěhotnět. Ale protože nový partner pro ni není
prioritou, požádá o darování spermatu svého homosexuálního kamaráda
Richarda (Ondřej Sokol). Aby těch bláznivých změn v jejím životě nebylo
málo, začne si románek s mladičkým Adamem (Vojta Kotek), dlouho
utajovaným synem svojí kamarádky.
Perfect Days ve své podstatě
poměrně otevřeně reflektují některá společenská témata intimnějšího
ražení a rovněž ukazují odlišnosti v tom, jak se k nim stavějí dvě
různé věkové skupiny, což lze dobře pozorovat na vztahu Eriky s její
matkou (Zuzana Kronerová). Erika tak zastupuje vzorek čtyřicátníků, který
se s doposud tabuizovanými tématy potkává jako první porevoluční
generace, a tudíž si nemůže nechat poradit od těch starších. I přes
veškeré sympatie a svéráznost, kterými pak její matka oplývá, patří
spíše k ženám, pro něž se „moderní doba“ omezuje na sledování
bulvárního světa celebrit. Přesto není líčena jako nějaká hloupá a
omezená rašple, a tak hraje při škádlivých rozhovorech s dcerou
vyrovnanou partii.
Podíl na tom jistě mají vhodně zvolené protagonistky hlavních rolí.
Byť je mezi Chýlkovou a Kronerovou reálný věkový rozdíl jen jedenáct
let, matku a dceru se jim daří hrát velmi přesvědčivě. Dalo by se
rovněž říct, že Ivana Chýlková nese na svých bedrech celý film
s takovou bravurou, že mu důstojně pomáhá proplout i přes jeho slabší
chvíle. Přeobsazení Zuzany Bydžovské, která Eriku hrála v divadelní
inscenaci, do role její přítelkyně se tak stalo výborným tahem.
Bydžovská (zde) hrající vynervovanou slepici určitě nemá tolik charismatu
jako její kolegyně v hlavní úloze.
Obstojně se své role zhostil
i Ondřej Sokol (známý z nechvalně proslulé „Ordinace“), jenž
ztvárnil Adama, aniž by příliš sklouzával do nějaké načančané
karikatury. Vojta Kotek se coby „zajíček“ sice snaží, ale svou horlivost
pro roli přenáší na plátno snad až příliš, a tak mu lze vášeň pro
Eriku věřit jen stěží. Naopak v komické poloze je poměrně
přesvědčivý. Zcela podivně se pak jeví angažování Marthy Issové do
role milenky Eričina bývalého muže. Její účinkování ve filmu vypadá
jako štěk z kamarádství a působí skoro až rušivě.
Zavádějícím elementem se zdá i indie soundtrack od Jana Ponocného.
Muzika pro současné dvacátníky se příliš nehodí jako hudební kulisa pro
příběh o čtyřicátnici. V okamžiku, kdy Chýlková a Kotek společně
bubnují různými kuchyňskými nástroji do rytmu jedné písničky, to
bohužel připomene i onu infantilní skopičinu od Poledňákové. Perfect
Days už jsou prostě takové, že na jeden dobrý vtip v nich připadne jedna
trapná či jinak nepovedená chvilka. Ve výsledku to ale není vůbec hloupá
podívaná, a tak převažuje pozitivní dojem. Velkou váhu ve vašem
konečném dojmu ale může hrát míra očekávání, a proto je dobré
snížit ji na minimum, jelikož pak můžete být jenom příjemně
překvapeni.
Perfect Days – I ženy
mají své dny (2011)
Režie: Alice Nellis
Scénář: Alice Nellis (na motivy divadelní hry Liz
Lochhead)
Kamera: Matěj Cibulka
Hrají: Ivana Chýlková, Zuzana Kronerová, Ondřej Sokol,
Vojtěch Kotek, Zuzana Bydžovská, Bohumil Klepl, Martha Issová
Délka: 108 minut
Premiéra v ČR: 3. 11. 2011
Napsat komentář