Nicholas Winton je více než
stoletý stařík, jenž dlouhá léta ukrýval pravdu o tom, že za druhé
světové války zachránil stovky dětí. Nový dokument z dílny Matěje
Mináče, „experta na wintonovskou tematiku“, dojme i cyniky s kamenným
srdcem a nabízí chronologické převyprávění událostí, které vyústily
v to, že dnes na zemi žije přes pět tisíc lidí, kteří se považují za
Nickyho rodinu – děti a vnuci přeživších a ti, kteří po světě
konají po jeho vzoru dobro.
Spotřeba papírových kapesníčků obyčejně nebývá úměrná kvalitě
dokumentu, což se projevuje i na Nickyho rodině. Matěj Mináč si mohl
uvědomit, jak silný dramatický emocionální potenciál v sobě Wintonův
čin nese sám o sobě, a netupit ho dojákovou hudbou už od úvodních
titulků.
Wintonův kult opět ožil. To když se při světové premiéře snímku
Nickyho rodina plakalo nad sílou lidskosti, plkalo o další nominaci na
Nobelovu cenu míru a když se po skončení projekce snímek dočkal
bouřlivých ovací ve stoje. Jenom není jasné, čemu přesně zaplněný sál
tleskal. Osobě samotného Nicholase Wintona, tomu, čeho dosáhly zachráněné
děti ve svém životě, nebo snad potlesk patřil opravdu a jenom
premiérovanému filmu, který dokumentárně zachycuje celý vývoj událostí
v průběhu osmdesáti let? Přílet Nicholase Wintona se totiž dostal až na
přední stránky českých novin, uvedení Nickyho rodiny už takové štěstí
mít nebude.
Když se Evropa začala ve
třicátých letech točit po spirále vstříc další světové válce,
politika appeasementu dělala všechno možné, aby se jí vyhnula. Naštěstí
někteří byli více uvědomělí a rozhodli se zachránit alespoň nevinné,
kteří s ideologickými spory lidstva mají pramálo společného. Tak se
zrodila legenda o Nicholasu Wintonovi, který zachránil před smrtí v rukou
nacistické mašinérie přes šest set dětí. Vyřídl všechny byrokratické
překážky, posadil je na vlak a poslal do Anglie k náhradním rodičům.
Přes čtyřicet let se o Wintonově hrdinském činu nevědělo, protože
vzpomínky na českou akci uzavřel na zaprášené půdě. Tam je našla jeho
manželka, příběh ožil a od té doby už Winton nemá klid.
Matěj Mináč je neuvěřitelný nadšenec, jeho zápal pro věc je
nesmírný. Tématu Nicholase Wintona se věnuje celou svou kariéru a tento
dokument představuje jeho třetí celovečerní prezentaci hrdinského činu.
Po dokumentu Síla lidskosti a dramatu Všichni moji blízcí přichází
Nickyho rodina a v budoucnu chystá ještě Anglickou rapsodii. Pokud jste
někdy listovali encyklopediemi za účelem obeznámení s významem slova
posedlost, nyní se vám představuje ukázkový případ. Své výhody to
skýtá, protože nenajdete člověka lépe obeznámeného se situací kolem
Wintona i s dopadem, jaký jeho skutek měl. Ani v nejmenším tak nelze
zpochybňovat širokou paletu informací, které nasbíral. Nevýhody se
skrývají pod závojem adorace, což v případě Wintona nominovaného na
Nobelovu cenu míru není nic tak špatného, ale když se nekrotí, snadno
přesáhne rozumnou mez.
Dokument tak rozhodně netrpí
nedostatkem faktů i spoustou zajímavých detailů. Za roky práce Mináč
shromáždil poznatky, které v ohromující šířce využívá k tomu, aby
představil celistvý obrázek nejen o Nicholasu Wintonovi, ale
i zachráněných dětech a dopadu jeho činu na ostatní. Tentokrát vlastně
zůstává Nicholas jako takový stranou zájmu, víc pozornosti je věnováno
výpovědím těch, kteří díky němu přežili, ale i to je součástí
osobnosti. Za Wintona nyní mnohem víc promlouvá, co vykonal, a tím se staví
opravdový audiovizuální pomník jeho slávě. Oslava nezištnosti je
v Mináčově podání tak dojímavá, že by ji těžko trumfoval
i hollywoodský doják.
Spotřeba papírových kapesníčků
obyčejně nebývá úměrná kvalitě dokumentu, což se projevuje i na
Nickyho rodině. Matěj Mináč si mohl uvědomit, jak silný dramatický
emocionální potenciál v sobě Wintonův čin nese sám o sobě, a netupit
ho dojákovou hudbou už od úvodních titulků. Tklivost je to hrubá,
podporují ji i hrané pasáže rekonstruující Wintonův pobyt v Praze.
Narušují tím faktografický význam zručně natočeného dokumentu. Různé
materiály a zdroje (včetně autentických záběrů doby) umí zapojit do
zábavného a zároveň funkčního celku, na emoce ale tlačí, jako by točil
čistě dramatickou tvorbu a významu díla to ubližuje, protože vyděračské
způsoby nemá zapotřebí.
Divák se musí umět zbavit zaslepenosti a rozlišit, jestli je nadšený
z dokumentu, nebo z Nicholase Wintona. Zásluhy Wintonovi nikdo nebere. To, co
udělal, je zapamatování a respektu hodné. Z dokumentu ale převládá
pocit, že je místy až zneužitý, aby se všichni zaradovali nad
všeobjímající lidskostí a dobrotou, které v člověku jsou.
Nickyho rodina (Česká
republika, Slovensko, 2011)
Režie: Matěj Mináč
Scénář: Matěj Mináč, Patrik Pašš
Kamera: D. Šimončič, A. Daňhel, M. Kubala, P. Zubal
Hrají: Michal Slaný, Klára Issová, Joe Schlesinger
Délka: 96 minut
Premiéra v ČR: 3. 2. 2011
Napsat komentář